Dobrý den,
nejsem schopen se pohnout dál ve svém životě. Tuším, že vidím jen malou část možností. Pocit, že nežiji a jen zabíjím čas. Neperspektivní vztah, ze kterého se nedokáži odtrhnout.
Je mi 37, to je poslední možnost naposledy se pokusit o změnu. Tuším, že nejsem „normální“, napadají mne myšlenky, jestli zabít partnera nebo sebe. Partnera ale nemohu, potrestalo by mne svědomí.
Kde jednoduše začít? Zkoušel jsem si dávat drobné úkoly, abych se naučil držet slovo vůči sobě. Ale moje nálada se rychle mění z jasného odholání vzchopit se a začít něco dělat. Ovšem během 3–4 hodin se zcela změní uvažování, které vše ujasněné popíra a nezřítka zesměšnuje předchozí rozhodnutí.
Při takovýchto turbulencích, které si uvědomím až když dojde k další změně, se chci toho všeho navždy zbavit. Pak příjde stav, kdy se na to dívám pozitivně, a pak přijde další změna. Snažím se, aby okolí tyto změny nepoznalo, ale stojí to spoustu energie a sebeovládání a hereckého nasazení.
Jak začít, s čím a na co se v sobě zaměřit či co nedělat? Děkuji vám.
Martin
Názor odborníka
Dobrý den, Martine,
v několika řádcích popisujete svoje potíže a trápení. I z těch několika řádků je znát, že to skutečně nemáte lehké. Ale to vám jistě nemusím nijak připomínat, víte to sám. Píšete o pocitu, že nežijete, o tom, že se vaše nálada a rozhodnutí často mění, o potížích ve vztahu, myšlenkách na ublížení sobě či partnerovi, o svědomí, turbulencích, pochybách o své normalitě.
I přes tíhu vašich slov jsem ale zaznamenal jiskru naděje. Je pro mě ukrytá ve větě: „Tuším, že vidím jen malou část možností.“ I to, že jste nám napsal, je známkou hledání.
Pokusím se vám nabídnout nějaké možnosti. Potíže, o kterých píšete, nejsou zrovna „lehká váha“. Pro jejich řešení není jedna odpověď v internetové poradně zdaleka dostačující. Doporučuji vám obrátit se na odborníka. Osobně si myslím, že by pro vás bylo nejvhodnější spolupracovat s psychiatrem a psychoterapeutem. Buď v jedné osobě, s psychiatrem, který zároveň pracuje psychoterapeuticky, nebo současně s oběma odborníky. Možná už tomu tak je. Pokud ne, zkuste to zvážit. Dál budu psát s předpokladem, že tomu tak není.
V naší společnosti jsou bohužel rozšířeny předsudky o využití pomoci od odborníků v oblasti duševního zdraví. Že je to pro blázny, nenormální atp. Když trpíme fyzickými potížemi, tak se neváháme obrátit na lékaře. Proč by tomu tak nemělo být u duševního trápení? Předsudky a váhání mohou přinášet prodlužování utrpení, jeho zesilování, namísto oslabování.
Psychiatr může předepisovat léky. V současnosti to zdaleka neznamená braní, s prominutím, „utišujících oblbováků“. Dnešní psychiatrie má k dispozici řadu prostředků, které upravují nerovnováhu nervového systému daleko citlivěji. Při dobré medikaci často bez vedlejších účinků. Když máme chřipku, tak neváháme použít nějaké léčivo. Když nás trápí nerovnováha nervového systému, není důvod nevyužít prostředky k její úpravě. Změny nálad, o kterých píšete, může správně zvolená medikace do značné míry zmírnit.
Na druhou stranu nepovažuji člověka za pouhý stroj, který je možno doplněním chybějících látek opravit. Důležitou roli hraje naše mysl, od těla neoddělitelná. Právě proto vám zároveň doporučuji obrátit se na psychoterapeuta. Může jím být klinický psycholog s psychoterapeutickým vzděláním, pracující „na pojišťovnu“. To znamená pro vás zdarma. Řadu klinických psychologů najdete na webu. Třeba na stránkách znamylekar.cz. Na těchto stránkách najdete u každého odborníka hodnocení klientů. Další možností je psycholog či psychoterapeut provozující soukromou praxi za úplatu.
Pokud byste se rozhodl obrátit se na oba odborníky, tak doporučuji nejdříve navštívit klinického psychologa či psychoterapeuta. Zeptat se ho na to, jestli spolupracuje s psychiatrem, jestli vám nějakého psychiatra může doporučit.
Doufám, že jsem vás přímým odkázáním na psychiatra a psychologa nepolekal. Myslím si, že toto je cesta k nalezení oněch dalších možností, které tušíte. Nebo minimálně jedna z cest. Já sám chápu psychoterapii jako cestu objevování oněch skrytých možností, cestu jak žít spokojeněji. A někdy tuto cestu usnadní i využití výdobytků moderní medicíny. Pokud se odhodláte obě nebo jen jednu z těchto možností využít, přeji vám, ať najdete odborníka, který vám bude sedět a rozumět. Troufám si říct, že nemáte co ztratit.
Jakub Koutný
