Dobrý den,
chtěl jsem se zeptat na nějaké fígle ohledně mého problému: mám období, kdy mě neskutečně „vytočí“ naprosto cokoli.
Chovám se pak velice zle (sprostě nadávám, řvu, obviňuju z naprosto nesmyslných věcí, mám nutkání někoho praštit, ulevit si tím). Jsem takový na každého v okolí (na děti, na partnera) a někdy mi to vydrží i několik dní.
Dá se toho nějak zbavit? Ideálně svépomoc
í:) Děkuji
Lumir
Názor odborníka
Dobrý den, Lumíre.
Váš dotaz mě potěšil. Emoce a jejich zvládání je totiž téma, které je mi velmi blízké a dlouhodobě se mu věnuji.
Nevím jen, zda dokážu zcela naplnit vaše očekávání. Takto na dálku vám sice mohu nabídnout nějaký „fígl“, jak zvládat situace akutního vzteku, ale s emocemi je to jako s požárem v lese. Oheň nehoří jen na povrchu, ale šíří se i skrytě – pod povrchem. Pokud se zaměříte jen na to, co je zjevné, plameny vyskočí znovu na nečekaném místě a bude potřeba znovu a znovu vynakládat energii na jejich hašení.
Jedna věc je tedy zvládání situací, kdy vztek vyšlehne zdánlivě odnikud a na několik dní vás ochromí a ovládne. Tady je pomoc relativně jednoduchá – vztek musí mít možnost se odreagovat. Najděte si činnost, při které můžete emoci bezpečně fyzicky vybít. Mě pomáhá běh, jiným jízda na kole, kickbox, štípání dřeva… Je důležité, aby se jednalo o fyzicky náročnou činnost a je dobré ji provozovat nejen v obdobích vzteku, ale i v mezidobích relativního klidu. Pomůže vám to zmírnit jak intenzitu návalů vzteku, tak prodloužit klidnější fáze mezi nimi.
Problém vzteku se vám takto sice velmi pravděpodobně podaří lépe zvládat, nepodaří se vám však návalů vzteku zcela zbavit.
Pořád zde bude zůstávat nenápadný doutnající hněv „pod povrchem“, připravený znovu a znovu vyšlehnout, když nastanou vhodné podmínky. Spustit ho může cokoliv. A tento neuvědomělý zdroj hněvu je potřeba zmapovat. Nikoliv teoreticky (racionálně), ale prožitkově: dostat se k němu, zažít ho, konfrontovat se s ním a transformovat ho z „nepřítele“ na „spojence“.
Jako kdyby už toto nebylo samo o sobě dost obtížné, je zde ještě jeden faktor, který celou situaci znepřehledňuje: Vztek bývá většinou emoce sekundární. Často souvisí s pocitem bezmoci, nespokojenosti, s pocitem, že svůj život nemáme tak zcela ve svých rukou, nebo že nám svět nenabízí, co bychom potřebovali. Příčina bývá u každého jiná a zde bychom o tom mohli hodiny mluvit a teoreticky to rozebírat, ale jediné, co byste si z toho odnesl, je abstraktní představa – nikoliv reálná prožitá zkušenost s vlastní emoční skutečností.
Pokud byste se chtěl o svých emocích dozvědět víc, zažít si, že se dají nejen zvládnout, ale i transformovat a konstruktivně využít, doporučil bych vám buď krátkodobou individuální terapii s někým, kdo se na toto téma specializuje, nebo nějaký seminář zaměřený na zvládání emocí.
