Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Nic jsem nedokázala a nikam nesměřuji: Pozor, sabotujete svůj život.

27. 9. 2013

Jsem na světě přes 30 let, ale poslední dobou na mě doléhá pocit, že jsem „nikdo“.

Vystřídala jsem několik zajímavých zaměstnání, ale nikde jsem nedosáhla skutečného úspěchu jako je povýšení, pověření vedením ostatních, nadprůměrný plat apod., nebyla jsem nikdy svým okolím považována za odborníka ve své práci a byla jsem lehce nahraditelná.

Nyní se věnuji dítěti, domácnosti a dokončuji si vzdělání. Bohužel ale nemám vizi, kde konkrétně bych chtěla své vzdělání uplatnit. I kdyby vize byla, nejsem již kvůli starosti o dítě flexibilní a mé možnosti na nalezení dobré práce jsou o mnoho menší.

Říkám si, že vlastně neumím nic, co bych mohla dělat na sebe – žádné řemeslo nebo ruční práce. Na nic jsem se nespecializovala a bohužel už je teď pozdě. Uvažovala jsem o podnikání (obchod, bistro apod.), ale nemám kapitál, jsme s manželem již zadluženi.

Zoufale mi chybí být uznávána pro nějaké své schopnosti. Nestačí mi pochvala manžela za dobrou večeři. Ale zároveň vím o své neschopnosti čehokoliv dosáhnout. Věci, které by mě bavily dělat nemůžu z finančních a časových důvodů. A o ničem jiném nevím. Jediný člověk, který mě potřebuje, je moje dítě, a i to bude za chvíli stát na vlastních nohou.

Přála bych si být na sebe kvůli něčemu hrdá, mít svou identitu postavenou na něčem konkrétním a hlavně pozitivním. Nyní se vnímám jako neschopná, nerozhodná, nudná a někdy hloupá.

Bojím se, že zůstanu „nikým“ a nevím, jak z tohoto bludného kruhu vykročit.

Jana

Názor odborníka


Dobrý den, Jano,

kladete si otázku, jak vykročit z bludného kruhu. A hledáme i odpověď na to, proč nevidíte cestu ven. Poprosím vás, abyste si svůj dopis znovu přečetla. Co je na něm zajímavé? Že kroky, jak najít řešení, jsou v pořádku:

  1. Cítíte nespokojenost se stávající situací.

  2. Hledáte, co byste chtěla místo toho.

  3. Tušíte, že byste měla mít vizi o své budoucnosti.

Ale pak, místo konstruktivního přístupu, následuje přehlídka vlastní sabotáže. Vizi netvoříte, protože i kdyby byla – nepůjde to: „Neumím žádné řemeslo, je pozdě se specializovat, nemám kapitál, nemám čas.“ Říkáte, že chcete něco změnit, jenže to tak úplně nevypadá. Když něco chceme – chceme něco změnit, něčeho dosáhnout, pak ten motivátor je víc než jen chtít, musíte po tom toužit. Vědět, co se stane, až toho dosáhnete, co vám to dá, co je na konci za hodnoty, které tím získáte.

Když po něčem toužíte a někdo vám bude říkat, že to nejde, že to nemá cenu, vykašlete se na něj a stejně si půjdete za svým. To je ten model, který potřebujete. Vy ale místo toho, zrazujete sebe samu a vytváříte si ty překážky sama. Určitě by vám pomohla spolupráce s koučem, s někým, kdo by vám pomohl ujasnit si, co vlastně chcete. Ne aby vám dával rady, ale aby vám pomohl najít cestu. Měl by s vámi jít k podstatě, najít tu základní emoci, kterou vy popisujete poměrně neutrálním slovem nespokojenost a pak rozmotávat to klubíčko. Co chcete? Jsou tu obavy? Z čeho?

Otázky vás dovedou k cíli a …odpovědi najdete v sobě. 

Měla byste změnit svoje stereotypy. Vždyť vy se sabotujete i ve vlastním hodnocení. Připadáte si nudná, hloupá, neschopná. Ale při čtení tohoto dopisu, třeba pro mě jste žena, která je schopná sebereflexe, chce řídit svůj život, stará se o dítě, o domácnost a k tomu studuje.  Nezdá se vám, že ty dva obrazy jsou diametrálně odlišné?

Celý život zjišťujeme, kdo jsme a jaké je naše místo na světě. Na to hledáte odpověď.  Co jsou vaše pozitivní vlastnosti, jaké máte talenty, čeho si na sobě vážíte, v čem jste dobrá a za co se máte ráda? Jestli to nevidí ostatní, jestli jste byla v práci přehlížená a nebyla oceněná, je bohužel o tom, že si nevěříte, že se sama nevidíte jako schopná, úspěšná a uznání hodná. A to je vaše téma. Vlastní hodnota. Potřebujete si vybudovat jasný obraz sebe sama, definovat v čem jste dobrá a v čem se chcete změnit a pak se o něj opřít.

 Píšete, že vám je přes třicet, a pak zase, že už je na něco pozdě. Zkuste se podívat na to „pozdě“ z jiného úhlu. Podle statistik tu můžete být klidně do 80 let. Opravdu je na všechno pozdě?  Chcete dalších padesát let svého života jen tak přežívat? Smutná a nespokojená, že váš život není, jaký byste ho chtěla a že jste se o to ani nepokusila? Dívejte se dopředu, udělejte si tu nejideálnější představu, jak vypadá váš život za deset let, a za dvacet a dál.  Kým jste, co děláte, co vás baví, s kým se stýkáte, kde bydlíte, jaké místo máte ve své rodině a co s ní prožíváte? Tam někde najdete ten pravý důvod, abyste teď změnila svoje myšlení a svůj přístup.  Tam někde musí být něco silného, co vás zvedne ze židle a přiměje vás na každou myšlenku, že to nejde, položit si otázku a jak by to šlo udělat, zařídit, získat, dokázat. Neposlouchejte ty, kteří něco vzdali, ale hledejte ty, kteří to dokázali. Vstát, začít znova, překonat překážky, věřit si.

Držím vám palce a věřte mi, nikdy není pozdě cokoliv změnit. V životě nakonec člověk lituje většinou jen toho, co neudělal a ne toho co uděl

a

l. Mirka 

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.