Nový audiobook: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Nic mě nebaví: Co vše jste zkoušela?

19. 4. 2013

Dobrý den,

již čtvrtým rokem studuji vysokou školu a nyní mám rok do státnic.

Když jsem si obor vybírala, tak jsem se hlavně dívala na budoucí uplatnění a také na to, co by mě možná bavilo. Za ty čtyři roky jsem ovšem znechucená a můj vybraný obor mě nebaví.

Navíc je studium časově i studijně dost náročné, nemám čas na své koníčky, které jsem měla na střední, nemám už asi pět let žádného stálého přítele, což mi dost chybí a ven, kde bych potkala někoho, o koho bych stála, se moc nedostanu. Kluka z oboru také nemám zájem, nechci ve svém volném času rozebírat „práci“. Mám pocit jako kdyby můj život neměl smysl a jako kdybych měla ve svých 23 letech „burn-out“ syndrom.

Nic mě nebaví, nic se mi nechce, neustále mám špatnou náladu a na všechny kolem jsem protivná. Nevím, co mám změnit, abych zase začala mít chuť vůbec žít, občas si říkám, že by nebylo špatné, kdyby mě na ulici přejelo auto a já měla konečně klid.

Zkusila jsem se vrátit i ke svým koníčkům, které mě kdysi hodně bavily, ale bezvýsledně, poznala jsem i pár nových lidí, se kterými si sice rozumím, ale také nenastala žádná změna.

Už nevím, co mám dělat.

Děkuji za jakoukoliv radu. 

Kateřina

Názor odborníka


Dobrý den Kateřino,

váš dopis obsahuje spoustu témat – od otázek po volbě oboru a následné práce, hledání toho, co by vás bavilo, přes partnerské vztahy, překonání špatných nálad, hledání radosti ze života a vytváření životního stylu, který by k ní měl vést… Jistě neočekáváte od jedné krátké odpovědi, že všechny tyto problémy rychle vyřešíme. Je to běh na dlouhou trať. Vlastně jste vyjmenovala skoro všechny základní úkoly, které by měl člověk zvládnout během dlouhé fáze mladší a střední dospělosti.

První otázka je vždy stejná, a i když tato příčina není příliš pravděpodobná, nemůžeme ji nikdy zcela vyloučit. Není váš stav způsoben nějakou zdravotní poruchou? Netrpíte nějakou nemocí, která by mohla mít vliv na prožívání? Pokud ano, poraďte se s lékařem. V úvahu by mohla také připadat „opravdová“ (tedy klinická) deprese. Ta se od běžné rozmrzelosti liší intenzitou (nálada je abnormálně smutná) a obtížnou odklonitelností, tedy nálada není příliš ovlivněna prostředím, ve kterém se člověk zrovna nachází. Pokud tedy v určitém prostředí přicházíte na jiné, lepší myšlenky, pokud se v určité situaci najednou cítíte mnohem lépe než jindy, pak velmi pravděpodobně klinickou depresí netrpíte. Pokud by byly vaše prožitky smutku a skleslosti velmi silné a bránily by každodennímu fungování, obraťte se bez zaváhání na klinického psychologa nebo psychiatra.

Jestliže vyloučíme výše zmíněné příčiny, pak radím následující:

Změňte způsob, jakým se díváte a na co se zaměřujete.

Všímám si, že ve vašem dopise se často objevují slova na „ne-“. Na koníčky nemám čas, život nemá smysl, nenastala změna, nebylo by špatné, nic mě nebaví, nechci ve svém volném čase rozebírat věci, o kluka z oboru nemám zájem…

Dívat se na věci pozitivně neznamená pociťovat blaženost, potlačovat nepříjemné emoce a být stále radostný. Neznamená to mávat rukou nad problémy a zaměřovat se na to, co je zrovna v pořádku. To jsou zkratkovité rady new age přístupů, které brzy ztroskotají. Slovo „pozitivní“ však ve svém významu také ukazuje „na to, co je“. Oproti tomu slovo „negativní“ neznamená pouze nepříjemné či záporné, ale také zaměření na to, co není. Buďte daleko více pozitivní (v tomto smyslu slova), a po čase zjistíte, že začínáte být více pozitivní i v druhém smyslu – jako radostnější, optimističtější.

Zaměřujte se více na to, co ve vašem životě je (teď, tady), a co v něm lze využít. Neuvažujte v pojmech vše nebo nic, 100 % nebo 0 %. Porovnávejte věci, které ve vašem životě jsou, mezi sebou, ne vůči nějakému ideálu. Co je alespoň trochu zajímavé na mém studiu (oproti tomu, co zajímavé není)? Které studijní předměty mám aspoň trochu ráda? S kterými lidmi se cítím lépe než s jinými? Jaké aktivity / koníčky jsou alespoň trochu zajímavé, na které mám alespoň trochu chuť a energii? Kdy mám v týdnu alespoň trochu času (oproti jiným dnům), který bych mohla využít? Jaké obory mi teď připadají zajímavější než můj současný? Co můžu teď udělat, abych se s nimi trochu seznámila? Co v mém životě funguje (víc než něco jiného), s čím jsem spokojená (víc než s něčím jiným)? O to se opřete, to rozvíjejte.

Oznámkujte svůj současný stav (jakýkoli – náladu, spokojenost se školou, spokojenost se vztahy) na stupnici 0 (nejhorší) až 10 (nejlepší představitelný). Kde na stupnici jste? Co byste mohla NYNÍ udělat, abyste tento stav zlepšila? Nikoli na desítku, ale jen o jeden bod? O půl bodu? Udělejte to. Nefunguje to? Co jiného byste mohla udělat…

Buďte aktivní, otevřená a experimentujte.

Platí vše, o čem píšu v sérii článků Lenochova cesta k úspěchu – doporučuji jej nastudovat. Pokud máte pocit, že vám v současném životě mnoho chybí, pak musíte experimentovat a aktivně hledat. „Samy“ přicházejí věci pouze občas a v hodně malé míře. Je třeba jim pomoci.

Známá anekdota hovoří o zoufalém člověku, který potřebuje peníze a modlí se: „Bože, dej ať, vyhraju loterii, dej ať vyhraju loterii“. Modlí se dny, týdny, léta. Nadává, že Bůh nepomáhá, je zoufalý, opět se modlí. Najednou se rozhrnou oblaka, vykoukne Bůh a volá: „Když chceš vyhrát loterii, musíš si alespoň koupit los!“

Ani my v našem životě změnu nevymyslíme z křesla. Musíme vstát a opravdu si jít koupit los. Musíme zkoušet své nápady prakticky realizovat – stačí v malé verzi. Chcete-li otestovat, zda vás bude bavit běhání, nemusíte začít nákupem drahé trendy běžecké soupravy, ani přečíst deset čísel časopisu „Běh a já“. Chce to prostě vyjít ven a vyběhnout. A podobně postupovat ve všech aktivitách. Sledovat, co je dobré, a toho dělat více. A sledovat, co z našich experimentů dobré není, a to měnit a dělat jinak.

Zásadní věta z vašeho dopisu je pro mě „nevím, co mám změnit“. Chce se mi zeptat: Co jste všechno zkoušela? Jak dlouho? Jak intenzivně? Nevzdala jste své zkoušení hned po prvním neúspěchu?

Nemusíte vědět, co přesně a jak změnit. Neočekávejte, že dopředu dostanete nějaký zaručený recept na změnu vašeho života. To není možné. Zkuste trošku měnit všechno, nebo to, co vás zrovna napadne. Den po dni. Hodinu po hodině. Neznamená to samozřejmě hned dělat v životě zásadní rozhodnutí, opustit studium, odstěhovat se do jiného města. To vůbec ne. Prozkoumejte se. Změna nemusí být revoluce. Změna může být, že strávíte večer jinak. Že půjdete domů jinou cestou. Že si sednete do jiné lavice… Často ty nejmenší změny vedou k nejpřekvapivějším výsledkům.

Základní otázka „jak a co“, ne „proč“

Přístup, kdy si vysvětlujeme, proč věci nejdou, není z pohledu změny příliš užitečný. Je samozřejmě dobré znát okolnosti a podmínky situací, ve kterých se nacházíme. Ale otázka „proč“ (a odpověď „protože“) nás neposune k řešení. „Nechci kluka z ročníku, protože“, „nemám čas na koníčky, protože studium je náročné“… Nahraďte tento typ argumentací a otázkami typu „co“ a „jak“.

Co mohu udělat, abych si našla přítele? Jak najít více času na své koníčky? Jak udělat studium zajímavější? Co udělat, abych se dobře a neukvapeně rozhodla, zda ve studiu zůstat, nebo zkusit něco jiného? Jak se zbavit mé špatné nálady – co na to pomáhalo dříve?

Věnujte dostatek času fyzickým aktivitám

Nezapomínejte na všechny aktivity, které propojí vaší mysl (a její nálady) s tělem. Najděte si pro sebe vhodné formy fyzické aktivity – sport, chůze, běh, plavání, masáž, sauna, otužování, jóga, fitness, práce na zahradě, jízda na koni… Choďte do přírody a na delší pěší výlety. To, že člověk nemá čas, je pouze výmluva. Máte málo času a chcete se hýbat? Nejezděte výtahem, ale běžte po schodech. Jděte pěšky místo abyste jela pár stanic tramvají. Vyjděte eskalátor, místo abyste čekala, až vás vyveze. Vypněte televizní zprávy a běžte se na 20 minut projít (a u toho klidně poslouchejte rozhlasové zprávy ze sluchátek).

Podívejte se do minulosti

Zamyslete se, v čem všem je vaše současná situace odlišná od různých situací v minulosti, kdy jste se cítila lépe. Co tehdy bylo jinak? Nehledejte „zjevné“ příčiny tehdejšího lepšího stavu. Všímejte si i zdánlivých banalit, které zdánlivě vliv mít nemohly. Co jste tehdy dělala, jak vypadal váš den, vaše úkoly, vaše zodpovědnosti, lidé okolo vás…? Ptejte se: Jak zkusit podobné podmínky nastolit? Nebo se k nim aspoň trochu přiblížit?

Samozřejmě, neradím vám, abyste se vrátila do dětství. Berte to opět jako experiment, kdy hledáte určité prvky života, které jsou pro vás možná velmi důležité, ale dnes vám chybí. Pokud se daný experiment neosvědčí, zkuste něco jiného. Platí totiž, že náš životní styl (koníčky, aktivity, preference, temperament, zájmy…) a prostředí, které jsme kolem sebe budovali v dětství a dospívání, je často velmi hodnotným modelem a důležitou vzpomínkou, z níž můžeme čerpat inspiraci pro pozdější život.

Přeji vám, ať naleznete životní cestu podle svých představ a očekávání.

Dalibor Špok

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.