Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Bojím se usnout: Předběhněte první myšlenku, která proces spouští.

29. 2. 2012

Dobrý den,

když jsem se na internetu seznámila s významem tohoto slova, spadl mi kámen ze srdce. Do nedávna jsem se považovala za normálního strašpytle. Strach ze tmy má přece každé dítě.

Dnes je mi ale 21 let a házet vinu na věk už nemůžu. Sedím u televize, čtu si, jednoduše provádím jakoukoliv činnost, při níž je zapotřebí, aby můj pokoj ozařovala minimálně lampička a těžknou mi víčka, chce se mi ukrutně spát, protože je půlnoc. Ale já vím, že jakmile zhasnu, bude mi jedinou podporou jen malá světluška v zásuvce (světélko pro malé děti). V tu ránu mě ospalost opouští.

Zhasnu, ulehnu a ve tmě se okamžitě probírám. Dokud je v pokoji velká tma a než se mé oči rozkoukají, nezavřela bych je ani za nic. Pomalu rozeznávám obrysy nábytku, okna, stěnu od podlahy, ale i přesto než usnu, trvá minimálně 30–40 minut. Usínám naprostým vyčerpáním a únavou.

Při cestě do jiné místnosti rozsvěcím celý dům. Ve tmě nedokážu usnout. Řekla jsem si, že zde požádám o radu asi dvě minuty poté, co jsem zavřela stránku psychologie.cz a zhasla lampičku. Četla jsem si zde článek, když se mi zavíraly oči. Zhasla jsem a najednou…

Nyktofobie mi znepříjemňuje život. Vstávám unavená a nevyspaná. Bohužel jsem se o ní na internetu moc nedozvěděla a tak se svěřuji zde. Lze s tímto druhem fobie nějak bojovat? Potlačit ji? Zřejmě si přečtu ještě pět článku, než se opět odvážím zhasnout. Bojím se.

Nikol

Názor odborníka


Vážená a milá slečno Nikol,

děkuji vám za důvěru a při té příležitosti také za to, že jste mi ušetřila práci a stanovila si diagnózu sama. Kromě termínu nyktofobie, což znamená doslovně chorobný strach z noci, se můžete setkat ještě s původním pojmem achluofobie = strach ze tmy. Někdy bývá kombinován s hypnofobií, neboli strachem z usnutí. Jeho původcem může být v minulosti prožitá nepříjemná, ohrožující zkušenost, ale také jen fantazie, která se postupně vypracovala do této podoby hororu. Ať tak, či onak, je zde. A co teď?

Především bych se zeptal, zda je tato fobie ve vašem životě jedinou nebo zda vás podobně straší některý z dalších mnoha děsů, jejichž neúplný výčet přikládám.

Strach z:

  • Alkoholu – enefobie
  • Bakterií – bakteriofobie
  • Bití – mastigofobie
  • Bouře s blesky – siderofobie
  • Boží odplaty – teofobie
  • Být pozorován – skoptofobie
  • Být sám – autofobie
  • Cizích jazyků – xenoglosofobie
  • Cizinců – xenofobie
  • Času – chronofobie
  • Červenání – erytrofobie, ereutofobie
  • Červů – skolerofobie
  • Davu – demofobie
  • Démonů – demonofobie
  • Dětí – pedofobie
  • Domů – domatofobie
  • Dopravních prostředků – amaxofobie
  • Doteků – afefofobie
  • Drápů – amychofobie
  • Duchů – demonofobie
  • Elektrického proudu – keraunofobie
  • Hadů – ofidiofobie
  • Hlubin – batofobie
  • Hluku – akustikofobie
  • Hmyzu – akarofobie
  • Homosexuality – homofobie
  • Horečky – febrifobie
  • Hraček – pediofobie
  • Hromů a blesků – astrafobie
  • Hudby – melofobie
  • Hříchu – hamartofobie
  • Chladu – cheimafobie
  • Chlupatých předmětů – trichofobie
  • Chudoby – peniafobie
  • Infarktu – kardiofobie
  • Jedů – iofobie
  • Jeskyní – tafofobie
  • Jídla – cibofobie
  • Knih – bibliofobie
  • Koček – galeofobie
  • Koní – equinofobie
  • Kradení – kleptofobie
  • Kritiky – enisofobie
  • Krve – hematofobie
  • Létání – aviafobie
  • Levé strany – levofobie
  • Líbání – filemafobie
  • Lidí – antropofobie
  • Lži – pseudofobie
  • Malých předmětů – mikrofobie
  • Manželství – gamofobie
  • Mikroorganismů – bacilofobie
  • Mlhy – homichlofobie
  • Mostů – gafryofobie
  • Mrtvol – nekrofobie
  • Mužů – androfobie
  • Myší – musofobie
  • Náboženství – hierofobie
  • Nahoty – nudofobie
  • Nekonečna – apeirofobie
  • Nemocí – nosofobie
  • Neprovedení rituálu – paralipofobie
  • Noci, tmy, ticha – noctifobie
  • Nového, neznámého – neofobie
  • Očí – omatofobie
  • Ohně – pyrofobie
  • Ostrých předmětů – aichmofobie
  • Otevřeného prostranství – agorafobie
  • Otravy – toxikofobie
  • Pachů – ofresiofobie
  • Panny – parthenofobie
  • Pavouků – arachnofobie
  • Pekla – hadefobie
  • Počítačů – kyberofobie
  • Pohlavních chorob – cypridofobie
  • Polykání – fagofobie
  • Posměchu – gelotofobie
  • Práce – ergofobie
  • Prachu – amatofobie
  • Prázdných míst – kenofobie
  • Průtrže mračen – ombrofobie
  • Průvanu – aerofobie
  • Přepracování – ponofobie
  • Přelidněných míst – ochlofobie
  • Psů – kynofobie
  • Ptáků – ornitofobie
  • Rakoviny – karcinofobie
  • Ryb – ichtiofobie
  • Schodiště – batmofobie
  • Skla – krystalofobie
  • Slunce – heliofobie
  • Smrti – thanatofobie
  • Sněhu a mrazu – pagofobie
  • Soudu – dikofobie
  • Stromů – dendrofobie
  • Strží a srázů – kremnofobie
  • Střel – balistofobie
  • Stříhání nebo holení – keirofobie
  • Špíny – mysofobie
  • Školy – luofobie
  • Tmy – achluofobie
  • Udušení – anginofobie
  • Usnutí – hypnofobie
  • Uzavřených prostorů – klaustrofobie
  • Včel – apifobie
  • Velkých věcí – megalofobie
  • Veřejného vystoupení – peirafobie
  • Vody – hydrofobie
  • Výkalů – koprofobie
  • Výšek – hypsofobie, akrofobie
  • Zla – panfobie
  • Zlodějů – harpaxofobie
  • Změn – kainofobie
  • Znetvoření – dysmorfofobie
  • Zrcadel – eisotrofobie

Pokud se jedná o izolovanou samostatnou fobii, můžete na jejím odstranění zapracovat sama nebo s pomocí odborníků. Samostatná práce vychází z kognitivně behaviorální terapie (KBT), doporučující předběhnout první myšlenku, která rozpoutává celý proces. Začnu příměrem, který mě naučili v Oxfordu (tedy dovoz z kvalitního zdroje).

Představte si, že jste si koupila hezký dvoupodlažní domek u lesa, je tichá noc májová, vy jste v domku a široko daleko sama a již jste ulehla do postýlky v ložnici v prvním patře. Už pomalu usínáte, když se v přízemí ozve rána. Vaše kognitivně behaviorální pochody (tedy myšlenkové postupy a chování) budou probíhat v následujícím pořadí: myšlenka – pocity – fyziologické reakce – chování.

MYŠLENKA týkající se zdroje hluku může být v zásadě dvojí: spadlo žehlící prkno, které jste odpoledne ledabyle opřela o zeď, nebo se do domu vloupal zloděj. Na základě první myšlenky se potom odvíjejí následné POCITY: v prvním případě můžete být drobně naštvaná, ve druhém se objeví strach. Pocity sebou nesou TĚLESNÉ REAKCE: půjde-li o žehlící prkno, tep vám to nepochybně nezrychlí, zatímco strach nabudí celou škálu stresových odpovědí, počínaje zrychleným tepem, staženým hrdlem, svalovým třesem a konče třeba až husí kůží a děsem rozšířenými zornicemi. Poslední odpověď se projeví ve vašem CHOVÁNÍ. Žehlící prkno vás nejspíš nezvedne z postele, ale představa zloděje ano a co všechno můžete dělat, si dovedete nejspíš představit.

KBT říká, že jakmile se rozběhnou emoční reakce s fyziologickými reakcemi těla, je velmi obtížné celý proces zastavit, že je tedy nutné nepřipustit prosazení vyvolávající myšlenky. Vy jste dneska v situaci, kdy už dopředu víte, že jakmile nastane tma, začnete panikařit. Je tedy nutné spojit si s tmou myšlenku bezpečí.

Kdybych se v takové situaci ocitl, napřed bych si sestavil seznam, jehož nadpis by byl: tma = bezpečí. Co mě napadá jako první, je představa plodu v maminčině děloze. Co já si pamatuju, tak tam žádné lucerničky nebyly, byla tam tma, jak… v děloze a byl tam naprostý pocit bezpečí a pohody. Pak bych se ukecával na to, abych jako první myšlenku spojenou s tmou vylovil právě tuto fantazii, ale velice reálnou, vzpomínku – nevzpomínku. Zalezl bych pod deku a říkal si: jsem v bezpečí dělohy, nic se mi nemůže stát, jsem pod mocnou ochranou. A tak bych usnul.

Pomoci mohou také metody paradoxní intence: paradoxně si přát to, čeho se nejvíc bojím. Ulehnout do postele, zhasnout a v duchu volat: tak pojďte, poběžte, tak už se ukažte, moje strašidla, dneska se chci bát, až se z toho strachy počurám. Když se vám to podaří, je to podobné jako zbytečné přivolávání kuráže, což děláte dnes, a ona potvora ne a ne přijít. Stejně se zachová i strach. Vypadá to jako „na palici“, ale funguje to.

Nyní se také dost píše o možnostech neurolingvistických programů. Upřímně přiznávám, že v tomto ohledu nejsem ani náhodou poučen natolik, abych se k jejich kvalitě a účinnosti mohl jakkoliv vyjádřit.

Pokud to nezvládnete vlastními silami, ale také pokud je fobií více, můžete vyhledat terapeuta. V zásadě máte dvě možnosti, z nichž ta první je více prověřená. A tou je KBT, kde s vámi terapeut podnikne sérii nejrůznějších „nácviků“, jejichž smyslem je naučit se regulovat vlastní myšlenkové pochody a fyziologické reakce. Nebo můžete zvolit terapeuta dynamického směru, který se s vámi bude dopracovávat k tomu, kde a proč tento příznak vzniknul, co vedlo k jeho objevení, co napomáhá k jeho udržování, k čemu vám nevědomě v životě „slouží“ (můžete se třeba vyhnout nějaké nepříjemné situaci, můžete zůstat ve stavu závislosti, která je sice protivná, ale bezpečná, atd.).

No a nakonec je tu i možnost psychofarmakologické podpory. Nejsou to ale „prášky proti úzkosti“ (Neurol, Lexaurin, Oxazepam, Defobin, Diazepam, Rivotril, atd.), které jsou zde doporučovány. Od těch naopak trpící odrazujeme, protože po nějaké době vzniká další problém: závislost na nich. Podávají se nenávyková antidepresiva po delší dobu (minimálně šest měsíců), jejichž účinek zabraňuje plýtvání důležitou „mozkovou chemií“, kterou mozek plýtvá (jako každé ředitelství se chová zpupně), přestože jí má nedostatek.

Přeju vám ze srdce, abyste to zvládla sama, protože to člověku dodá sebevědomí i na další nelehké úkoly.

Radkin Honzák

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.