Dobrý den,
jsem poměrně bezradná v záležitosti mojí maminky. Je to už přes deset let, co se léčí s depresí a úzkostí. Nevychází s psychology, je přesvědčena o své pravdě, lidé kolem jí ubližují atd. Našla si psychiatričku, co jí pouze píše léky. Je to jako veliká houpačka, třeba i rok, dva se zdá, že se to zlepšuje, jen aby se to následně prohloubilo.
Před rokem jí začalo nejspíše psychosomatické astma, reaguje na skoro všechno kolem. Je to půl roku, co nabyla přesvědčení, že je sledována. Téměř všichni (obzvláště lékaři) jsou s nimi spřáhlí, nechávají jí kódované výhružky a chtějí jí rafinovaně ublížit. Jen čekám, až v tom taky pojedu.
Maminka se od začátku své nemoci stále více izoluje, nyní jsem prakticky její jediný kontakt se světem. Bydlíme spolu, jelikož studuji, a už to nezvládám. Sama bojuji s mnoha psychickými problémy, které se snažím řešit, jenže se tak tak držím nad vodou. Nevím, jak s ní jednat. Pořád chce být se mnou a když jdu pryč, dramaticky mi to vyčítá.
Na jednu stranu to chápu, ale sobecky musím přiznat, že je mi lépe, když nemusím řešit její problémy. Navíc, vidět ji takhle mi ještě stále trhá srdce, stále si matně pamatuju, jaká bývala. Vím, že mě potřebuje, ale já už nemám sílu jí pomáhat. Snažila jsem se celou dobu, selhala, nemám na to ji z toho dostat, nezmění se.
Jak se mohu zachovat? Jak s ní mám jednat?
Děkuji za odpověď.
Lenka
Názor odborníka
Milá Lenko,
máte objektivně náročnou situaci, nedivím se, že už někdy nezvládáte. Vlastně celkově zvládáte dost, studujete, 10 let dokážete s maminkou bydlet, pomáhat jí, i když se stav zhoršuje.
Jestli dobře počítám, začaly potíže matky ve vaší pubertě. Muselo být náročné učit se, zvládat běžné povinnosti a nemít podporu rodičů. O otci nepíšete nic, maminka je nemocná. Nebyla jste ještě zralý, dospělý člověk, ještě dnes jste studentkou, sama jistě lecos potřebujete. Pokud se tedy stav maminky nadále zhoršuje a vy zatím bydlíte spolu, vydržela jste dost.
Přechodná zlepšení maminky je dobré využít pro řešení důležitých záležitostí, zlepšení vztahu s matkou apod. Astma vcelku zapadá do celkového obrazu, je třeba, aby toto léčil specialista na tělesný stav/alergolog, plicní lékař, i psychiatr.
Situace, kdy nemocný, v našem případě psychicky nemocný člověk, který propadá určitým bludů, hůře funguje a do své nemocné životní reality vtahuje nejbližší okolí, je poměrně častá. Nejbližší člověk se často ocitne ve velmi složité, vlastně patové situaci.
Předpokládám, že jste již mluvila s matky lékaři, psychology, psychiatry. Pokud ne, určitě to udělejte, maminka v této fázi již léky potřebuje, také by ale měl někdo pracovat s ní, jejím způsobem života i s vámi, rodinou. Pokud to tak není, zkuste ještě zvážit změnu lékaře. Je také dobré být v kontaktu s praktickým lékařem, případně psychologem, psychoterapeutem.
Ale zpět k vám. Velmi bych vám doporučovala začít řešit vás, vaše problémy, váš život nezávisle na mamince. Pokud se stav nebude zlepšovat, je dobré a často i nutné se separovat od nemocného způsobu života maminky a být sociálně a do určité míry i vztahově nezávislá.
Pak už dle vašeho vztahu, vašich možností a kapacity můžete ze své zdravější „základny“ pomáhat. Alespoň částečně je totiž možné se rozhodnout svobodně, i když tyto nemocné situace, vztahy bývají velmi nesvobodné a omezující pro všechny zúčastněné.
Sama jsem přesvědčena, že nemocní si pomoc rodiny zaslouží, a to především tehdy, když si své potíže nezpůsobili vlastním přičiněním a za své chování nemůžou. Není ale jistě nutné, aby někdo, kdo může žít zdravěji, svůj život zcela obětoval. Pokud tedy cítíte, že nezmůžete aktuálně více, zkuste se osamostatnit.
Vztah s matkou je obecně bazální, velmi významý pro každého. Snažila bych se tedy určitou formu vztahu zachovat, pomáhat s léčbou, ale nesdílet vše, nežít to stejné, nemocné. K tomu by bylo dobré vyhledat odborníka, aby jste na vše nebyla sama. Tam už můžete řešit způsob separace, případně úpravu svéprávnosti maminky, pokud by bludná porucha ohrožovala i její sociální, finanční situaci apod.
Je dobré se určitým způsobem chránit, do určité míry považuji osobně za dobré, když vztahy, které měly v minulosti význam, kvalitu, hodnotu i v těžké situaci, nemoci fungují alespoň omezeným způsobem. Vy i ostatní, kteří ji máte rádi, jí můžete pomáhat, potěšit ji, být s ní v kontaktu.
Přeju vám, ať se situaci v dalších deseti letech posouvá k vaší svobodě, naplněnému životu a mamince ať se daří žít co nejzdravěji.
Zdravím,
Kateřina
