Dobrý den,
můj bývalý partner je alkoholik. Když jsme se seznámili, ještě nepil. Máme spolu tříletou holčičku, která ho zbožňuje, ale jeho pití bohužel probíhá stylem, že třeba odejde bez udání důvodu od oběda a přijde až za týden, samozřejmě i s nějakým dluhem. Tohle se opakuje zhruba každé dva až tři měsíce.
Vypadal, že s tím chce něco dělat, užíval Antabus, ale ani tohle ho nezastavilo. Zkusila jsem prakticky všechno, i rady odborníků, prostě všechno. Nic nepomáhalo, proto jsem se rozhodla, že vztah ukončím.
Musím zdůraznit, že dcera ho nikdy neviděla opilého. Chodil za ní na návštěvy třeba i pětkrát týdně. Byla s ním ráda a on se jí věnoval. Ale problém je, že se to s ním zhoršuje. Opět už o něm deset dní nic nevíme.
Dcera se pořád ptá, kdy tatínek přijde, proto jsem jí řekla, že má novou práci a nemůže s ní být pořád, že to tak prostě bývá. Můj bratr je voják a jezdí na mise, takže jsem jí přiblížila, že strejda má taky práci, kdy nemůže být se svým synem každý den. Ale samozřejmě jí zdůrazňuji, že ji tatínek miluje a hned, jak práci dodělá, za ní přijde.
Ale co když ne? Jak to vysvětlit tak malému dítěti? Nechci, aby si myslela, že ji nemá rád, nebo že ji nechce. Snažím se jí to vynahradit, jak to jen jde. Nevypadá, že by byla nějaká nešťastná. Ale pořád si říkám, že všechno je lepší, než aby vyrůstala v rodině s alkoholikem, to by ji určitě poznamenalo víc…
Děkuji za reakci.
Eva
Názor odborníka
Dobrý den,
při čtení vašeho dotazu mne napadala definice kvartálního pijáctví, která by se praděpodobně na situaci vašeho bývalého partnera hodila. Píšete ale, že už jste odborným poradenstvím prošli a asi to není to, co v tuto chvíli potřebujete. Jen jsem si představila, že už za sebou máte asi spoustu náročných chvil a chci vám vyjádřit obdiv za všechnu tu snahu.
Ptáte se, zda a jak mluvit s dcerou o tom, že její táta má problém s alkoholem. Souhlasím s vámi, že vyrůstat v rodině, kde někdo pije, je pro dítě hodně těžké. Proto úplně chápu vaše rozhodnutí odejít ze vztahu. Zároveň se zdá, že chcete, aby vaše dcera věřila tomu, že ji má táta rád a že jeho nepřítomnost nebo zvláštní chování nesouvisí s jeho vztahem k ní. Vaše role v tom není vůbec lehká. Navíc píšete, že se problém zhoršuje.
Moc bych vám přála, aby to tak nebylo, ale je možné, že to zhoršování bude pokračovat a že dceři už vysvětlení nebudou stačit. Pro dítě je velmi důležité, aby rozumělo základním věcem, které se kolem něj dějí, zvlášť když se týkají blízkých osob.
Proto si myslím, že by bylo dobré, kdyby se vaše dcera dozvěděla skutečný důvod. Ideální by bylo, pokud by jí to mohl říct tatínek sám, případně vy oba rodiče společně. Napadá mne, že vlastně nepíšete nic o tom, jaký postoj k tomu otec zaujímá. Jak on chce, abyste dítěti vysvětlila jeho nepřítomnost? Možná by bylo dobré s ním o tom nejdříve promluvit.
Pokud by rozhovor s dcerou zůstal na vás, doporučila bych vám říct jí na úrovni jejího jazyka něco o tom, co to je alkohol, jak lidi dokáže ovlivnit. A že někteří lidé jsou na alkohol více citliví a mají s ním problém. A že tatínek takový problém má, a ten mu někdy brání v tom dělat věci tak, jak by chtěl. Třeba přijet za ní. A že to neznamená, že by nechtěl nebo ji neměl rád.
Nejde o to jej obhajovat, klidně můžete říct i to, že vy se na tatínka zlobíte, protože si myslíte, že by v tom mohl být silnější (nebo cokoli jiného, co vy sama cítíte). Není to obhajoba jeho, ani jeho chování, ale jeho vztahu k dceři.
Evo, držím vám pěsti a přeju hodně sil!
Jana Brzkovská
