Zdravím vás,
prosím o radu/názor, jakým způsobem bych se měl vyrovnat s chováním otce mé přítelkyně.
S přítelkyní jsme spolu něco málo přes 4 roky. První 3 roky byly naprosto bez jakéhokoliv problému. Vše začalo loni, po smrti jejího dědy, kdy přítelkyně v dědictví získala dům se zahradou.
Domluvili jsme se společně, že bychom do budoucna měli zájem dům buďto opravit, nebo si vedle něj postavit nový. To byl takový spouštěč problémů.
V celé věci se začal angažovat její táta, který si usmyslel, že žádná jiná varianta než rekonstrukce starého domu nepřichází v úvahu, a naše názory ho nezajímají. Pustil se do rekonstrukce zahrady, podniká kroky, se kterými nesouhlasíme. Když se o tom s ním chceme bavit, tak se vždy začne rozčilovat, že to dělá pro nás, že on do toho dává peníze a že mu jednou budeme vděčni. Odmítá respektovat náš názor, že bychom si sami mohli rozhodnout, jakým způsobem budeme chtít bydlet.
Přijde mi to jako jednání o nás, ale bez nás, přitom on sám si do ničeho nikdy nenechá mluvit a dělá si, co on sám uzná za vhodné. Přítelkyně se mu bojí oponovat, jelikož studuje a je na svých rodičích finančně závislá. Když se ale o této problematice bavíme mezi sebou, tak vždy říká, že si chce sama rozhodovat, co bude dělat.
Má strach z jeho reakce. On, dle mého názoru, není špatný člověk, ale tato jeho péče mi přijde přehnaná. Dovede mi prosím poradit?
Styv
Názor odborníka
Dobrý den,
děkujeme za váš dotaz a upřímnost, se kterou nám sdělujete váš problém.
Přemýšlím nad vaší situací a v mé hlavě se odehrávají různé fantazie, jak to u vás v rodině asi vypadá nebo jaké emoce se u vás odehrávají. Ve svém dotazu popisujete situaci, kdy vaše přítelkyně v dědictví získala dům a jeho rekonstrukce byla spouštěčem všech současných problémů. Otec přítelkyně se vložil do celé rekonstrukce a nyní podniká kroky bez vás, se kterými nesouhlasíte. Vaše přítelkyně má strach z jeho reakce a potřebujete poradit, co s nastalou situací můžete udělat.
Hned v úvodu musím podotknout, že podobnou situaci určitě řešilo nebo řeší mnoho lidí, kteří se chtějí osamostatnit a odtrhnout od svých rodin. V první fázi je potřeba se osamostatnit finančně a následně si nalézt společné bydlení. Když to převedu do vaší situace, tak podle toho, co píšete ve svém dotazu, máte nakročeno ke společnému bydlení, ale vaše přítelkyně ještě studuje a je finančně závislá na svých rodičích. Z toho vyplývá, že rozumím chování vaší přítelkyně, že se bojí svému otci oponovat a vyhranit, co se ji líbí a co už ne. Pevně věřím, že jste rodičům vděční za to, že vám chtějí pomáhat, a to nejen finančně, ale právě kvůli těm financím nad vámi mají moc. Můžete tomu říkat „moc peněz“. Nemůžete po otci vaší přítelkyně chtít, aby své těžce vydělané peníze investoval do rekonstrukce, která není podle jeho představ. Z toho můžeme logicky vyvodit to, že otec přítelkyně se může na vašem novém domě sám realizovat, a tím vám způsobuje všechny vaše problémy. Vy se cítíte zavázáni a těžko se vám oponuje.
Pomalu se dostáváme k řešením, které můžete společně s přítelkyní a otcem probrat. První možnost, která mě napadá a myslím si, že je nejzásadnější, je ta, že se vaše přítelkyně musí finančně osamostatnit, třeba i nějakou menší brigádou, kterou by stíhala při studiu. Tím sice možná zpomalíte rekonstrukci domu, ale na druhou stranu zamezíte tomu, že vám otec přítelkyně bude do rekonstrukce mluvit a finančně ji podporovat. Začnete si dělat vše pomalu, ale jistě, po svém.
Pokud byste i nadále chtěli finanční výpomoc od otce vaší přítelkyně, je potřeba si stanovit pevné hranice a pravidla s otcem. Společně byste si měli sednout a domluvit se, kam až bude sahat slovo vašeho otce a do čeho budete mluvit vy. Vaše přítelkyně se musí otci vyhranit a jasně stanovit pravidla celé rekonstrukce domu. Věřím, že to pro vaši přítelkyni může být velmi nepříjemné a může se cítit špatně, ale pokud to neudělá, může být velmi pravděpodobné, že otec vám bude mluvit do bydlení i po skončení rekonstrukce.
Zkuste zvážit všechny nastíněné možnosti a společně s přítelkyní se dohodněte na dalším postupu.
Držím vám palce.
S pozdravem
Filip Brož
