Novinka v Učebně: Přednáška Dalibora Špoka
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Poradna
Foto: Shutterstock.com

Partner mi není oporou

Snažíte se partnera pochopit a podpořit, ale to měli dělat jeho rodiče. Ptejte se raději, co teď potřebujete vy.

Alena Večeřová Procházková 1. 6. 2016

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

Jak žít s partnerem, který má zřejmě vyhýbavou poruchu osobnosti? Čtyři roky žiji s mužem, který spolehlivý, hodný, avšak váhavý, nerozhodný, bázlivý, často vyčerpaný z běžných problémů, které přináší život, protože je řeší neefektivně a odkládá je. Přecitlivěle reaguje na kritiku, propadá úzkostem a depresím. Pomoc psychiatra a psychoterapeuta zatím odmítá. Máme spolu čtrnáctiměsíční dceru a věřím, že nás má rád jako my jeho. Snažím se být tolerantní a přizpůsobit se, ale jsem samozřejmě velmi často ve stresu a nevím, zda se to dá dlouhodobě zvládnout. Má moje situace řešení? Jak nám můžu pomoct? Děkuji .

Klementain, 31 let

Názor odborníka

Vážená Klementain,

napsala jste dotaz sice krátký, ve svém popisu partnera ovšem skutečně shrnujete podstatné znaky vyhýbavé poruchy osobnosti.

Vyhýbavá porucha osobnosti bývá spojována jak s vrozenou přecitlivělostí nervové soustavy (menší kapacita, snadnější přepětí, slabší schopnost seberegulace), tak s rodičovským výchovným stylem, kdy dítě nebylo dostatečně přijímáno, chváleno, oceňováno. Ve strachu ze selhání se pak v dospělosti člověk vyhýbá aktivitě.

Dovedu si představit, že než jste se stali rodiči, dovedli jste si spolu užít, že je partner hodný a spolehlivý, ale když po založení rodiny nároky na výkon a spolupráci u obou partnerů stoupají, úzkost a odkládání (prokrastinace) se dostanou do popředí a obtěžují a komplikují soužití.

Naši poradnu ale oslovujete Vy, klientkou jste tudíž Vy, proto se zaměřím na to, co můžete udělat Vy. Možná i na to, co udělat nemůžete. Píšete, že se snažíte být tolerantní a partnerovi se přizpůsobit. Překládám si to tak, že se snažíte jej plně přijmout, pochopit a brát jej takového, jaký je. Ale – nejste jeho rodiče a on už není malý. Tohle pro něj měli udělat rodiče, tehdy a tam. Předpokládám, že jako matka 14měsíční dcery potřebujete partnera, s kterým můžete spolupracovat.

Z vývojového pohledu obecně úlohou otce v rodině s batoletem je stabilizovat matku, dělat jí bezpečí pro to, aby ona zase mohla sytit fyzické i psychické potřeby batolete, které se v tomto období dynamicky vyvíjí.

Píšete, že partner psychopomoc odmítá. Na to má samozřejmě právo, rozhodnout si, jakým způsobem se o sebe bude starat. Otázkou je, jak se postaráte o svoje potřeby Vy, a vzhledem k tomu, že o rozchodu nepíšete, předpokládám, že partnerství chcete zachovat.

Co můžete udělat sama

Doporučovala bych sednout si s odhodláním být k sobě upřímná, s papírem a tužkou v ruce a napsat si, co od partnera potřebujete – na úrovni technicko hospodářské, komunikační, erotické… kde to funguje dobře a kde ne, a zamyslet se nad tím, jak můžete chybějící funkce partnera nějak nahradit, zajistit s pomocí jiných lidí, kompenzovat, nechat si pomoci, tak aby bylo co nejvíc zajištěné bezpečí, stabilita a klid pro Vaše mateřství a vývoj Vašeho batolete. Tedy na rovině praktické se o sebe postarat. Možná při tom přemýšlení vyplyne nějaká konkrétnost, která se opakuje a vadí při každodenním soužití.

V tom případě by byla na místě psychopomoc pro Vás. Nemusí se hned jednat o psychoterapii, to záleží na Vás, je ale možnost využít jednorázové nebo opakované poradenské konzultace v rodinných poradnách (můžete tam přijít i sama). Můžete udělat pro Vaše partnerství to, že zkusíte změnit sebe a svůj přístup.

Využívejte celý web.

Předplatné

Pokud se na situaci podíváme z odstupu, partner se nějak chová a Vy na to také nějak reagujete – situace si mohou být dost podobné, opakující se. On něco řekne/udělá, Vy na to máte nějakou odpověď/chování a výsledek se také opakuje a už začínáte být rozmrzelá a vyčerpaná. V konzultaci můžete nahlédnout, kde je možné a potřebné tento komunikační rituál, tuto „ smyčku“ přerušit a pozměnit. Pak budou i jiné výsledky, protože partner bude muset reagovat jinak.

Držím Vám palce!

Alena Večeřová Procházková

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.