Dobrý den,
mám potíž s mým partnerem.
Zanedlouho to budou tři roky, co jsme spolu. Co se týče jeho schopnosti komunikace, byla to vždycky bída. Kdyby chtěl a nešlo mu to, ještě by to šlo, byla by naděje. Ale on k tomu má přímo odpor.
On si odmítá doma povídat, takže za ty tři roky vím pouze to, že má v rodině komplikovanou sestru, která údajně brala drogy, ale to je vše. On ji úplně zavrhl, nemluví o ní, je pro něj mrtvá.
On je člověk, který nedává druhé šance. Věřím, že kdybych ho já nějakým způsobem zklamala, zatočí se mnou stejně, bez ohledu na to, že máme pěkný (až na tu komunikaci) vztah.
Může se zdát, že je téměř nemožné takhle tak dlouho fungovat, ale nějakým záhadným způsobem to funguje. Nejhorší je, že čím víc se vyptávám, tím víc se uzavírá do sebe. Takže jsem postupem času trochu rezignovala.
Dalším problémem je jeho náladovost a reakce na stres. Má poměrně náročné zaměstnání, co se týče stresu, a někdy chodí domů úplně „vyždímaný“. Když má nějaký problém v práci, je schopen třeba celý večer nepromluvit.
Považuju se za hodně odolného člověka, nicméně tohle by zdeptalo každého. Trvá to celé ty tři roky.
Jednou nemluvil celé tři dny a já jsem nevěděla proč! Jediné, co mi k tomu byl schopen říct, bylo, že se mnou to nemá nic společného. Byla to hrůza a dá se říct, že jsem mu tohle nikdy neodpustila, i když je to už skoro dva roky.
Dá se s tím nějak bojovat? Nebýt tohoto, byl by to pěkný vztah, ale tohle považuju, i do budoucna, za velkou překážku.
Děkuji.
Lenka
Názor odborníka
Vážená Lenko,
žijete tři roky ve vztahu s partnerem, který si s vámi doma asi příliš nepovídá a na pracovní zátěž reaguje mlčením a uzavřením se.
Pravděpodobně vám tenhle vztah, který považujete za pěkný, vyhovuje, jinak byste v něm nejspíše nezůstávala.
Proč tedy nyní chcete s jednáním partnera bojovat? Asi si neděláte iluze, že svého partnera změníte nebo naučíte s vámi víc mluvit. Pátrejte po tom, co se změnilo, že partnerův způsob komunikace nyní považujete za problematický. Možná objevujete pro sebe důležité potřeby, které se vám ve vztahu nedaří zcela uspokojovat. Možná se dotýkáte hranice vlastní schopnosti akceptace partnera.
Dobré je vědět, že své životní partnery si vybíráme podle různých motivů a kritérií a že nás většinou upoutají nějakou pro nás významnou kvalitou. Asi není reálné, aby partner zcela odpovídal všem našim představám a byl schopen naplňovat všechny naše potřeby.
Zkuste si ujasnit, za jakou cenu přijímáte partnerovu nemluvnost – pokud je pro vás tak důležitá. Co tím ztrácíte a co získáváte.
Užitečné je si také uvědomit, čím sama můžete k partnerově uzavřenosti přispívat, a naopak.
S úctou,
Zbyšek Mohaupt
