Dobrý den,
s přítelem (oba 28 let) jsme spolu tři roky, z toho spolu jeden rok bydlíme. Zpočátku našeho vztahu jsme měli sex pokaždé, když jsme se viděli, o víkendu i několikrát denně. Po určité době u mě vyprchala chemie a v současné době by mi stačil sex dvakrát týdně. Mám náročné zaměstnání a vstávám brzy ráno, k tomu občasná noční a víkendová práce.
Přítel má volnou pracovní dobu a několikrát v týdnu má koníčky, takže pak chodí domů večer až v noci. Už od začátku vím, že je pro něj sex nejdůležitější z celého vztahu, často to i říká. V tom, že poklesla moje chuť na sex, vidí přítel velký problém (s uspokojením problém nemám).
Říká, že už ho nemám ráda, když ho v jenom kuse „nechci“. Já jsem často večer už moc unavená nebo bych chtěla „jen tak“ spolu trávit čas – prostě abychom taky dělali něco jiného. To je pro něj nedůležité, když nemá sex, je potom strašně protivný a vyvolává hádky. Jak jsem již psala, tak často přichází domů pozdě a někdy očekává, že budeme mít sex, i když já už skoro spím a za několik hodin vstávám.
Přítele mám moc ráda a kromě tohoto problému jiný nemáme. Pořád mi vyčítá, že se na to nedokážu dívat z jeho strany, že on ten sex potřebuje často (v současné době ho máme cca třikrát týdně), nechápe, že už to není jako na začátku vztahu, chybí mu vášeň, říká, že jsem frigidní.
Povídali jsme si o tom opakovaně a nikdy to k ničemu nevedlo. Přítel má za sebou jeden dlouhodobý vztah (pět let), kde jim to v sexu klapalo.
Má tohle nějaké řešení? Nechci mít sex za povinnost, aby byl doma klid.
Moc děkuji za odpověď.
Mona
Názor odborníka
Dobrý den, Mono,
velmi trefně jste popsala přirozený vývoj emocionálně závazného vzahu. Nejprve jste se milovali velmi často, i několikrát denně, toužili jste po sobě, v sexu byla vášeň. Pak vám vyprchala chemie, jak píšete, a milujete se dvakrát až třikrát za týden, což je myslím příjemná frekvence.
Zpočátku jsou partneři ve vztahu oslnění svým novým vztahem, cítí se přijati a potvrzeni, někdo si vybral právě je a touží po nich. Postupně ale ve vztahu nutně partneři začínají narážet i na věci, které jim tolik příjemné nejsou, snaží se sobě přizpůsobit, aby vztah dál klapal a oni necítili úzkost z možného rozpadu vztahu nebo odmítnutí.
Jenže takové přizpůsobování nelze vydržet věčně, navíc to zabíjí vášeň (nemoci být sám sebou) a tak se vztah pomalu ale jistě dostává do krize. A tam je potřeba, aby se od sebe partneři trochu odlepili a každý z nich se začal sám za sebe osobnostně vyvíjet. Říká se tomu diferenciace. Ta umožňuje to, že si každý z partnerů zvládá zachovat sám sebe a zároveň zůstat v blízkém vztahu s tím druhým.
Je fajn, Mono, že víte, jaká frekvence vyhovuje vám, to jste prostě vy. Zkoušejte s partnerem sdílet vaše nápady, sexuální fantazie, prostě cokoliv vás napadne. K vašemu partnerovi mě napadá, že pokud jen potřebuje ulevit sexuální tenzi, může si klidně pomoci sám. Vy jste jeho partnerka a s vámi může sdílet něco víc – blízkost a intimitu.
Držím pěsti.
Leona
Autorka odpovědi Leona Dyrehauge bude 22. září přednášet o partnerském sexu na celodenním semináři Zdravé vztahy aneb jak se najít a nezkazit to. Vstupenky zakoupíte zde.
