Dobrý den,
můj přítel je na mně citově závislý. Nemá blízké přátele, nemá koníčky, nesnaží se udržovat dobré vztahy s rodinou, nechodí ven. Tvrdí, že skutečně žije jen ve chvílích, kdy je se mnou, jinak je prázdný.
Snažím se mu jemně naznačit, že prázdná nádoba mě ničím neobohatí, že by měl mít zájmy, že by měl někam chodit. Na to reaguje často uraženě s podtextem, že je vidět, že se ho chci zbavit. A naopak, špatně nese, když já chci dělat něco, co nezahrnuje jeho. Snaží se mi přizpůsobit v tom, co mám ráda, aby to se mnou mohl sdílet, ale já vím, že to ho šťastným neučiní – například chodit na plesy, když sám se bojí lidí a není mu mezi nimi příjemně.
Přistihla jsem se, že sama přestávám dělat věci, o kterých vím, že by je se mnou dělat nechtěl, aby nebyl nešťastný. Dokonce mě už požádal, abych se přestěhovala k nim domů – je mu devatenáct! Vidíme se většinou sice jen o víkendech, přesto se obávám, že v soužití by tomu nebylo jinak, spíš by to bylo horší. Ráda bych s tím něco udělala, možná i vztah ukončila, pokud si nedá říct. Jenže on je velice citlivý, často pláče, když něco takového řešíme nebo když se máme rozloučit.
Když chci nějaký víkend dělat něco sama, je to pro mě těžké, protože vím, že on se doma trápí. A také naznačil, že pokud by náš vztah skončil, je to pro něj důvod pro sebepoškozování, možná i sebevraždu. To je hlavní důvod, proč se držím zpátky, velmi mi na něm záleží a nechci mu ublížit, jenže mi náš vztah nepřijde zdravý.
Vůbec netuším, jak to mám řešit.
Bára
Názor odborníka
Dobrý den, Báro,
děkuji vám za dotaz. Musím přiznat, že jsem tentokrát dlouho přemýšlel, co vám vlastně odpovědět. Jsem si vědom, že to, co napíšu, se mnoha lidem (možná včetně vás) nebude líbit, ale na nic jiného jsem nepřišel. Jak jsem váš dotaz postupně četl, napadaly mě postupně různé hypotézy, rady, otázky a řešení. Když jsem se ale dostal k poslednímu odstavci, napadlo mě jediné: Pryč od něj!
A proč? Protože se pomalu ale jistě zaplétáte do pasti manipulace. Vyhrožovat někomu sebevraždou, pokud mě opustí, je podpásovkou nejhoršího kalibru. Pokud na tuto hru přistoupíte, pokud přijmete (nesmyslnou) myšlenku, že jste zodpovědná za to, zda si přítel něco udělá, nebo nikoli, budete postupem času tímto argumentem tlačena do stále větších ústupků z toho, co byste chtěla a do stále větší nesvobody.
Mužská role vašeho přítele tkví v tom, že vás u sebe má udržet tím, že vám bude imponovat. Pokud to bude dělat jakkoli jinak a vy si to necháte líbit, budete nešťastná.
Pokud jde o vašeho přítele, mám radu i pro něj. Ať urychleně vyhledá dobrého klinického psychologa nebo psychiatra. Slova, kterými ho popisujete, se dají velmi dobře opatřit mašlí jazyka obecné psychopatologie a navrch ozdobit nálepkou psychiatrické diagnózy. Jinými slovy, pokud to, co o něm píšete, je pravda, nejedná se o nějaký bezvýznamný vrtoch či povahový rys, ale o závažnou poruchu.
Držím palce, s pozdravem,
Pavel Král
