Zdravím vás,
můj dotaz asi bude zvláštní, avšak pro klid duše se zeptat musím.
S partnerkou jsme spolu necelý rok. První půlrok byl perfektní. Rozuměli jsme si, v posteli to klapalo, neměli jsme spolu žádné konflikty… a tak jsme si řekli, proč spolu nezačít bydlet. Věk na to už máme.
Je to něco přes měsíc, co jsme začali společně obývat můj byt, a od té doby začínají postupně na povrch vyplouvat určité similarity mezi partnerkou a mou matkou. Obsesivnost ohledně úklidu. Neschopnost vypnout, relaxovat, jen tak sedět a nic nedělat. Častá kritika či naopak pochvaly ve stylu „jsi hodný, ale…“. Je toho více.
Pokaždé, když si něčeho takového všimnu, vybaví se mi obraz utrápeného otce, jak se po příchodu z práce, ještě ztrhaný a unavený, vrhá na opravu skříně či podobné povinnosti, které „nemůžou počkat“. Obraz dětí, které jsou rády za každou chvíli, kdy jejich matka není doma, protože konečně mohou chvíli dýchat. Obraz domova jako chladné, sterilní klícky.
Mám pocit, že mě tyto obrazy od partnerky oddalují. Říkám si – bude jednou taková, jako byla má matka, nebo to skončí těmihle relativními drobnostmi, se kterými můžu žít? Už jsem přemýšlel o svatbě, dětech… Představa toho, že si vezmu svou matku, mě však pochopitelně odrazuje. Co teď? Mám podstoupit ten risk?
Pavel
Názor odborníka
Dobrý den Pavle,
díky za zajímavý dotaz. Nejvíc se mnou rezonoval ten úvod a závěr, čili to, že píšete pro klid duše a že zvažujete, zda podstoupit riziko, které vidíte ve vašem vztahu. Co by mohlo být pojítkem klidu a ochoty nést riziko? Strach? Pokud by tomu tak bylo, co s tím strachem děláte, zjistil jste, co ho snižuje nebo zvyšuje? Jak používáte a využíváte vašeho poznání o podobnosti přítelkyně a mámy? Je toto uvědomění šancí pro změnu, nebo spíš skluzavkou do toho minulého příběhu rozehrávajícího role, které byly tehdy na jevišti – tedy (zjednodušeně řečeno) uklízející a zřejmě ovládající máma a utrápený otec?
Všímejte si podobností
Všímání si podobností může být možností, jak s využitím vašeho uvědomění nepodporovat tuto ohranou a nepříjemnou hru. Pokud si všimnete, že přítelkyně vám připomene v některé situaci mámu, máte možnost zachytit moment, kdy se stáváte tím utrápeným otcem, který asi buď rezignuje, nebo protestuje. Někde tam je možná váš nevědomý souhlas, respektive síla automatismu, který přitahuje, aby se vzorec opět zopakoval. Zde by se hodila na scéně jiná postava. Kdo by mohl nastoupit jako alternativa? Představte si stejnou scénu, kdy jeden herec říká stále to samé, ale scénka se bude vyvíjet jinak, odpovídá‑li král, poddaný, otec, bratr, milenec, protivník atd.
(Kamarádka mi nedávno vyprávěla, jak pracuje na změně své vnitřní „hospodyňky“, která nastupuje v situacích, kdy od ní manžel něco očekává. Hospodyňka byla také reliktem minulosti a role matky. Manžel se vždy ptal „co je dnes k večeři“? takovým způsobem, že nastoupila „hospodyňka“ plná strachu, zda se zavděčí, zda bude pochválena apod. Poté, co si kamarádka uvědomila, co hrají a jak spolupůsobí v této hře (hru musejí hrát oba), řekla si, že příště nebude na scéně hospodyňka, ale „dospělá žena“. Ta manželovi laskavě, ale jasně odpověděla, že neví, co bude k večeři, asi to, co si on sám vezme. Byl to bod změny, kdy manžel nemohl dál „hrát“ tímto způsobem a začal se postupně zajímat o chod domácnosti, o to, kolik času žena tráví v kuchyni, atd.)
Mluvte o svých přáních a potřebách
Zkuste tedy využít toho, že víte, o co zde jde, a buďte někým jiným než tím utrápeným otcem. Kdyby to neznělo jako obehrané klišé, řekl bych: „Buďte sám sebou“. V praxi to může znamenat být autentický, říkat svá přání a potřeby, mluvit k věci, o přítomné situaci. Důkazem toho, že aktuální situace se prolnula s minulým příběhem (došlo tedy k „přenosu“) je např. odpoutání se od přítomného okamžiku, výrazné emoce, všechny známé komunikační fauly, generalizace, racionalizace apod.
Můžete přítelkyni říci o tom, že vám její úklid, kritika a pochvaly připomínají známé situace z minulosti – třeba pak může být vůči těmto věcem citlivější. Také by mohlo být užitečné zkusit v různých drobných neshodách najít podstatu toho, o čem „doopravdy“ komunikujete. Podstatou hádky o úklidu může být třeba moc ve vztahu – kdo koho ovládá, kdo uplatňuje své představy a vliv, kdo se musí přizpůsobovat, kdo je kontrolovaný apod. Někdy je to lepší řešit s terapeutem, který udrží pár snáz u jádra věci a nedovolí roztočení tance výčitek a obran ani rozředění na desítky povrchních příkladů.
Čerpejte z minulých zkušeností
Ve vztahu s přítelkyní byste mohl čerpat ze zkušeností z vašich předchozích partnerských zkušeností (není‑li to první partnerka) a jak jste tam řešil podobná témata, kde se těžko hledal soulad. Zkušenosti máte určitě i v rámci tohoto vztahu – i zde snad lze najít a použít „recepty“, jak jste dosud dospěli v nějaké věci k souladu, jak jste zvládli překonat rozpory, překážky atd. Každý vztah si tvoří vlastní strategie zvládání nesouladu (tzv. coping), tyto dynamické procesy (jak se naladit, jak se usmířit) jsou minimálně stejně důležité jako obsah toho, čeho se odlišnosti týkají. Zkuste věnovat pozornost tomu, jaký repertoár zvládání máte, a zkuste ho rozšiřovat či ho učinit flexibilním. Obvykle drží vztahy, které mají tyto coping‑strategie dostatečně vybudované. Zkušenosti mohou naznačit odpověď, zda jsou aktuální problémy funkcí tohoto vztahu, do jaké míry souvisí jen s vaším příběhem a co k tomu říká vývoj vztahu v čase.
Vaše uvědomění o podobnosti matka‑přítelkyně je výhodou, pokud se nestane identifikací, kdy přítelkyni s mámou úplně ztotožníte. Uvědomění nabízí možnost řešit téma i na rovině vztahu s mámou (a tátou, který je součástí obrazu domova a vás). Třeba je možnost nějak víc pochopit, zpracovat či upravit vztah s mámou, osvobodit se o kousek víc od toho, co jste ve vztahu s ní zažil těžkého. Něco můžete objevit přes reálný kontakt s mámou, něco třeba prostřednictvím terapie.
Soustřeďte se více na sebe
Ve hře je také téma domova. Domov je primárně místo ve mně samém. Když se daří posílit dobrý pocit ze sebe a v sobě samém, je snazší harmonizovat i partnerský vztah – vztah pak nemusí naplňovat tolik potřeb, je v dobrém smyslu lehčí. Vyplatí se tedy soustředit se na sebe a na to, jak dosahujete pocitu spokojenosti se sebou, jak příjemný domov si v sobě utváříte nezávisle na vnějším světě a vztazích.
Napsal jste velmi zajímavou větu, že „obrazy (minulosti) vás oddalují od přítelkyně“. Není tu prostor na širší úvahu, ale podle mě je zde jeden z klíčů k osvobození – je třeba přepracovat tyto vnitřní obrazy, najít jiné, vhodnější pro přítomnost a budoucnost.
V hledání podobností nezapomeňte také na hledání odlišností. Možná se pak obraz dobarví jinými barvami a opět se otevře cesta jak dál.
Naučte se žít s riziky
Na závěr bych chtěl spojit téma klidu a risku tím, že vás uklidním něčím, co obvykle chutná až po „rozžvýkání“. Každý vztah je risk, vždy něco riskujete, když zůstáváte i když odcházíte, když jste zticha a necháte si hodně věcí líbit, když protestujete, prostě stále jsou zde rizika. Cestou je naučit se s riziky a nejistotou žít a také si umět vybrat, jaká rizika snesu a jaká chci a můžu nést. Někdo si vybere osamělost a je chráněn před zraněními, někdo fixaci ve vztahu a je chráněn před opuštěním, někdo stálé hledání té pravé a je chráněn před ustrnutím, atd. Vždy za nějakou cenu. Myslím, že můžete najít svůj klid, poznáte‑li svůj strach, najdete na něj svou odpověď a přijmete rizika, která s tím souvisí. V tomto není váš dotaz „zvláštní“, podle mých zkušeností toto téma řeší téměř každý.
Držte se všeho dobrého a také vše dobré přeji.
Aleš Borecký
Pomohl vám článek?
