Jsem dívka, která doposud měla normální život. Bohužel do něho před týdnem zasáhla autonehoda.
Jela jsem po dálnici a vezla s sebou svou šlechtěnou kočičku, která byla po mě i mou rodinu dlouholetým rodinným členem. Byla závislá na nás a my na ní. Vzápětí jsem se stala obětí autonehody, na kterou si nepamatuji.
V nemocnici jsem se dozvěděla, že na dálnici se utvořila kolona kvůli jiné nehodě. Viděla jsem ji a brzdila k ní, dala ostatním signál, ale později do mě narazilo nákladní auto v plné rychlosti, jelikož se řidič nevěnoval řízení tak, jak měl. Nejsem tedy viníkem.
Byla jsem v bezvědomí, měla jsem otřes mozku a byla jsem převezena do nemocnice, kde jsem se po dvou dnech dozvěděla, že kočička po nárazu z rozbitého kotce okamžitě utekla a nebyla nikde nalezena. Dnes mám problémy s krční páteří, bolesti hlavy, občas se motám, jsem stále unavená a samozřejmě mám psychický šok ze ztráty zvířete a z autonehody.
Mám výpadky paměti. Na spoustu věcí jsem se ptala několikrát a z nehody si dodnes nic nepamatuji. Nejtěžším bodem je pro mě se vyrovnat se ztrátou kočičky. Nevíme, co se s ní stalo… jestli zemřela nebo kde je. A dále je to taky tím, že zrovna mně se stala nehoda, kterou jsem pouze díky štěstí přežila.
Když jsem viděla zbytky auta, vím, že šlo o centimetry a že musím děkovat Bohu, že jsem prakticky v pořádku. Bojím se ale, že se nedovedu soustředit na normální život, že čas nepomůže. Nevím, jak řešit to, že jsem teď trochu jiná než dříve. Vadí mi lidé okolo, rozčilují mě banální věci, jsem hned nervózní a mám vztek na viníka. Poradíte prosím?
VaVa
Názor odborníka
Dobrý den,
když jsem si přečetla váš dotaz, jako první mě napadlo, že to chce opravdu čas, abyste mohla svoji zkušenost zpracovat a integrovat do svého života. A také, že vám moc přeji, abyste události minulých dní dokázala zvládnout a vyrovnat se s nimi. Není to jednoduché. Sama mám osobní zkušenost s autonehodou a tak vím, že je to věc, která navždy vstoupí do vaší osobní historie.
Důvěřujte svému tělu
Ve svém dotazu popisujete událost, která je velmi čerstvá a aktuální. Stala se před týdnem a vy se cítíte jiná než dříve. Zároveň se vám nehoda neustále připomíná fyzickou bolestí, která je důsledkem úrazu, co jste utrpěla. Připojují se silné emoce, vztek na viníka a lítost nad ztrátou vaší oblíbené kočičky.
Na vaše otázky, bohužel, neexistuje jednoduchá odpověď. Nedokážu odhadnout, jak dlouho to u vás může trvat, protože zpracování takového traumatu je velmi individuální. Zatím je tato událost příliš „živá“ a vy se nacházíte ve fázi, kdy se vaše tělo i psychika vyrovnává se zátěžovou situací. Bolesti hlavy, podrážděnost, unavenost – to vše je spojené s dozníváním úrazu a akutní zátěžové reakce. Je pravděpodobné, že jak se bude tělo zotavovat, bude docházet k postupné úlevě. Důvěřujte svému tělu a jeho schopnosti vypořádat se s tím.
Jak se vyrovnáváme s traumatem?
Druhá věc je dopad na vaši psychiku a smutek nad ztrátou. Chybí vám vzpomínky, které byste mohla začlenit do sledu událostí. Byla jste v bezvědomí a o události jste se dozvídala v nemocnici a od jiných lidí. Můžete cítit chaos, zmatek, podrážděnost.
Chtěla bych vám touto cestou zprostředkovat pár vysvětlujících informací, jak probíhá „normální“ zpracování traumatu.
Velmi zjednodušeně lze říct, že zpracování traumatu probíhá v třech stadiích. První je akutní fáze otřesu, šoku, dezorientace (říkáme si: to nemůže být pravda, proč zrovna já?). Potom následuje období intenzivního smutku (ventilace emocí, zármutek, který se projevuje v tělesné i emocionální rovině). Posledním obdobím je přijetí události, smíření se s ní a zvládnutí životní ztráty vedoucí až k postupnému integrování zážitků do svého života – získání ztracené stability.
Každá z těchto fází může trvat různě dlouho. Záleží to na typu události, na osobnosti postiženého, jeho předchozích zkušenostech a mnoha dalších faktorech.
Posttraumatický syndrom
V některých případech se může stát, že se dostaví takzvaný posttraumatický syndrom. Ten by se mohl projevovat tím, že by vámi popisované stavy neodeznívaly. Stále byste se cítila špatně, nebo byste začala trpět i jinými příznaky, jako jsou nespavost, noční můry, vtíravé myšlenky, které se týkají autonehody, úzkostnost, podrážděnost, výkyvy nálad, či například depresivní nálady. Pokud by tato situace nastala, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. Terapeut vám může pomoci zvládnout, co se děje.
Posttraumatický syndrom není žádná slabost nebo duševní onemocnění. Je to normální reakce na abnormální zážitek. Stejně jako se může zdravá kost zlomit při velkém nárazu, může se i u zdravého člověka v důsledku traumatického zážitku projevit posttraumatický syndrom. Pokud byste se chtěla dozvědět více, doporučuji vám knihu Léčivá síla imaginace aneb na vnitřní zdroje zaměřená práce s následky traumat od Luisy Reddemann. Kniha není určena jen pro terapeuty. Je inspirující i pro osoby postižené traumatem.
Strach nebo síla
Moje osobní zkušenost je nechat proběhnout emoce, které vás zaplavují a nepotlačovat je, mluvit se svými blízkými, nebo osobami, které vám poskytnou oporu. Pokud necítíte ve svém okolí dostatečnou podporu, vyhledejte terapeuta. Snažte se dělat věci jako dřív, hledat radostné okamžiky ve vašem životě – cíleně. Je jasné, že pokud jste zahlcena bolestnými vzpomínkami, je to těžké. Přesto se za celý den určitě najdou momenty, kdy se cítíte dobře. Uvědomujte si je prosím, jsou velmi důležité. Posilujte svoji stabilitu. Hledejte chvíle, které vám přinášejí příjemné prožitky a vyvolají radost. Nalezení těchto vašich vnitřních zdrojů vytváří protiváhu bolesti a smutku.
Ke smíření se ztrátou vaší kočičky bude docházet postupně. Je důležité ji vnitřně „pustit“. Pokud máte představu, že ji někdo mohl najít, zkuste jí v duchu popřát, ať se jí daří dobře. Napadá mě, že i pořízení nového koťátka může být pro vás léčivé a přinést do vašeho života novou radost.
Při autonehodě jste zažila blízkost smrti. Tuto zkušenost však můžete vnímat různě. Buď ve vás vyvolá strach a úzkost, nebo vám dá odvahu ke změnám ve vašem životě, větší chuť užívat život v přítomnosti tady a teď a schopnost intenzivněji vnímat vztahy. Držím vám palce a přeji, ať se vám podaří tuto životní situaci dobře zvládnout.
Pomohl vám článek?
