Dobrý den,
chtěla bych vás požádat o názor či radu. Je mi 38 let a před třemi lety jsem se rozešla s přítelem, kterého jsem velice a nekriticky milovala. Žili jsme spolu několik let v jedné domácnosti s mými dětmi prakticky bez problémů. Měli jsme spolu velmi intenzívní sexuální vztah.
Vždy jsem se snažila příteli vycházet maximálně vstříc a být mu životní oporou. Domnívám se ale, že si ke mně díky tomu časem vybudoval vztah, jaký by náležel spíše jeho matce než přítelkyni. Posléze se zamiloval na diskotéce do jiné, náhodné ženy, což vyvolalo okamžitou změnu v jeho chování, takže to dlouho neutajil. Nerozešli jsme se hned, ale po několika krušných týdnech jsem s přítelem vztah rychle (a pro něj nečekaně) ukončila, protože se mezi mnou a „tou druhou“ nemohl rozhodnout a dále se s ní stýkal.
Dokázala jsem se ovládnout a udržet emoce pevně v rukou. Problém je však jinde. Od té doby jsem se postupně seznámila s několika muži, se kterými jsem si rozuměla. Chtěla jsem navázat vztah. Ale absolutně jsem selhala v posteli. Nejdříve jsem to přikládala poslednímu rozchodu a čekala, že problém odezní sám.
Ale stále zcela odmítám sex, je mi téměř odporný. Cítím se s protějškem dobře pouze do chvíle, než na „to“ příjde. Nyní jsem schopna se milovat s mužem pouze, když si předtím dám několik skleniček alkoholu, a další den prožívám v morální kocovině. Mám se svěřit nějakému odborníkovi nebo ještě doufat, že to přejde samo?
Děkuji vám za odpověď,
Richarda
Richarda
Názor odborníka
Dobrý den,
vážím si vašeho dotazu, Richardo. Vlastně přesně popisujete to, jak velkou sílu mají naše emoce a myšlenky na sexuální prožívání. Často se přeceňuje důležitost fyzické reakce a zapomíná se na to, že pokud máme např. strach, jsme zranění, pochybujeme apod., naše tělo na sexuální stimulaci nezareaguje tak, jak by se normálně předpokládalo.
V intimním vztahu se postupně otvíráme a logicky na povrch vyplouvají i naše úzkosti, naše zranitelnost – prostě to, jací opravdu v jádru jsme. Z toho, co píšete, se mi zdá, že jste měla sex ráda a uměla jste se otevřít a užít si ho. Nevím, co přesně myslíte tím, že nyní odmítáte sex. Co se s vámi děje, když se s mužem teď sbližujete? Co cítíte, jaké myšlenky se vám honí hlavou? Jak se nakonec zachováte, aby k sexu nedošlo?
Tuším, že jste dostala od vašeho minulého partnera zabrat. Zřejmě jste si udělala z toho o sobě a obecně o partnerství a o sexu nějaký závěr a tím se prostě teď řídíte. Možná máte strach se zase někomu otevřít a sdílet s ním to, jaká opravdu jste. Máte teď totiž zkušenost, že jste nebyla přijata. To je těžké.
Myslím, že by Richardo bylo fajn si o tom popovídat s psychoterapeutem. Byla by škoda se ochuzovat o něco tak blízkého, jako sex může být.
Držím vám pěsti.
Autorka odpovědi Leona Dyrehauge bude 22. září přednášet o partnerském sexu na celodenním semináři Zdravé vztahy aneb jak se najít a nezkazit to. Více info a vstupenky naleznete zde.
