Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Po rozchodu se pořád trápím

19. 4. 2016

Před čtyřmi lety jsem se po 12letém manželství rozvedla. Bývalý manžel mne opustil kvůli jiné ženě ze své práce. Nakonec se znovu oženil, nikoli s touto ženou, ale s další ze své práce (ten původní vztah, kvůli kterému jsme se rozešli, nevyšel). Já jsem se mezitím zamilovala, vdala, jsem v manželství šťastná. Občas se mi ale vrací vzpomínky na dobu závěru mého předešlého manželství – bylo to hodně dramatické – strávila jsem mj. tři měsíce v psychiatrické léčebně. Nemůžu se vyrovnat s tím, jak se ke mně bývalý manžel choval – dnes bych řekla jako bezohledný darebák. Jsem prostě naštvaná a naštvanost nemizí. Ráda bych se jí zbavila a celou tuto kapitolu svého života uzavřela. Dříve jsem přemýšlela o pomstě, to už je za mnou. Ale pořád to není pryč. Co s tím?

JolanaM, 53 let

Názor odborníka

Jolano,

staré křivdy a s nimi související nepříjemné emoce nám dokážou mnohdy velmi úspěšně kazit radost z přítomného okamžiku a života, který žijeme teď a tady.

Pak to často vypadá tak, že místo aby v nás proudila energie, místo abychom kvetli a užívali si všeho krásného, co nám život nabízí, tak se v myšlenkách vracíme k věcem dávno minulým, choulíme se do sebe a odháníme tak od sebe vše krásné, co přichází.

Ano, stává se, že naštvanost, zášť, pocity sebelítosti a další podobné emoce plynoucí ze starých křivd ne a ne odejít, i když se o to hodně snažíme. Pokud chcete celou kapitolu uzavřít, doporučuji se jí paradoxně nejdříve trošku pověnovat.

Poctivě si zanadávat

V prvé řadě ze sebe dostaňte tu naštvanost. Jděte na kafe s kamarádkou, nebo odjeďte s více kamarádkami rovnou na celý víkend třeba do lázní a dovolte si na manžela pořádně zanadávat. Dovolte si použít i horší označení, než je „bezohledný darebák“, dovolte si povídat o svých pocitech, které se vás v souvislosti s bývalým manželem drží.

Pokud dobré kamarádky z nějakého důvodu kolem sebe nemáte, zkuste si zanadávat sama doma nebo při procházce v přírodě, kde Vás nikdo neuslyší, a klidně u toho dupejte do země, bouchejte zdi, nebo třeba tancujte, prostě co si vaše tělo žádá. A nadávejte tak dlouho, dokud vás to bude bavit.

Pokud budete nadávat poctivě a bez cenzury, zjistíte, že po pár hodinách, maximálně dnech, už nebudete mít na co nadávat a zbyde ve vás takový zvláštní „poloprázdný“ pocit, který se dá popsat asi jako: „A co teď? Co dál?“

Jít dál a moci se svobodně ohlížet

Často se hovoří o tom, že by se mělo lidem, kteří nám ublížili, odpustit. Odpuštění však není vždy snadné, protože nás mnohdy staví do povýšené pozice, něco jako: „Ty jsi sice zlý, ale přesto, že jsi takový, tak já ti odpouštím.“ Mnohem snadnější než odpustit je věci prostě přijmout. Takové, jaké byly, takové, jaké jsou. A pak je potřeba jít dál.

Někomu pomáhá představit si, že za minulými křivdami staví tlustou zeď, přes kterou k člověku křivdy proniknout nemůžou, avšak člověk, když z nějakého důvodu potřebuje, může si na zeď vylézt, na křivdy se shora podívat, a zase svobodně slézt do přítomnosti.

Někdy je příjemnější staré křivdy pustit po řece, ať se utopí v oceánu. S odstraněním negativních emocí pramenících z minulosti také velmi dobře pomáhá hypnóza. Držím palce, abyste již brzy našla cestu, jak v životě zářit, plně si užívat nového vztahu a činností, které vám přinášejí radost, potěšení i smysl.

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.