Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

Po smrti maminky mě užírá samota: Dejte prostor svým pocitům.

19. 10. 2015

Dobrý den,

je mi 22 let. Právě je to půl roku, co mi zemřela maminka. Možná si řeknete, že jsem už dost stará na to, abych se s tím vyrovnala sama, a že existují lidé, kteří jsou na tom mnohem hůř. Zřejmě je to pravda, ale poslední dobou mám pocit, že už nemůže být hůř.

Po smrti maminky jsem zůstala sama s vážně nemocným otcem ve velkém starém domě. Maminka zemřela náhle, nikdo to nečekal. Jeli jsme nakupovat občerstvení na oslavu ukončení mého studia a jí selhalo srdce. Najednou se pro nás s taťkou zastavil svět.

Mám dvě o dost starší sestry, se kterými jsem vždy vycházela dobře. (Vždy jsme se navštěvovaly apod.) Nyní je to jinak. Už to není jako dřív. Žádné vřelé vztahy. Nestýkáme se tak často jako dřív. S jednou z nich jsme se naprosto odcizily a to mě šíleně mrzí. Potřebovala jsem ji a ona se na mě vykašlala…

Teď k jádru věci, co mě vůbec trápí. Sžírá mě nesnesitelný pocit samoty. Jsem svobodná a cítím, že se nemůžu o nikoho opřít. Taťka se snaží, co jen to jde, ale… Nechci ho zatěžovat s finančními problémy, které kvůli tomu, že se mé sestry vzdaly dědictví, padly celé na mě. Nyní sice vlastním dům, ve kterém jsem vyrůstala, ale také vlastním finanční problémy s tím spojené.

Potřebovala bych poradit, jak znovu nalézt naději. Jak najít chuť do života? Chtěla bych si říct: „Všechno bude zase fajn“. Chtěla bych umět vrátit čas… Děkuji za radu.

Eliška

Názor odborníka


Milá Eliško,

ztráta blízké osoby patří mezi to nejhorší, co nás může potkat. Pokud je to maminka, je to opravdu těžké v jakémkoliv věku. Máte právo na to cítit se opravdu špatně. Zvlášť, pokud máte pocit, že jste na všechno sama a kromě péče o nemocného otce se musíte vypořádat ještě s dluhy. Ani pro zbytek rodiny to není lehké a každý to bude řešit po svém. Může pak dojít i k odcizení nebo situacím, které neumíte ani jeden klidně vyřešit. Ta tíha velké ztráty leží nad vámi všemi.

Nebojte se věnovat čas smutku a dalším pocitům, které v sobě nosíte. Dobrou zkušenost mám s vyhrazením si přibližně 30 minut denně, kdy budete smutnit, prohlížet si fotky, plakat a vzpomínat. Natáhněte si na tuto dobu minutku a jakmile zazvoní, běžte dělat něco jiného. Vhodné jsou jakékoliv manuální práce, úklid, procházka, běh. To vám pomůže dát prostor pocitům, které vás nyní paralyzují.

Podle toho, co popisujete, je vaše situace opravdu nelehká. Na vašem místě bych se porozhlédla po odborné pomoci. Po skupině, kde budete moct vše sdílet s ostatními, po finančním poradci, který vám pomůže s financemi, po kroužku, který by vás bavil a pomohl by vám vrátit trochu radosti do života.

Přeji hodně sil,

Zuzana Řezáčová Lukášková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.