Dobrý den,
mně i manželce je 41 let, máme dvě malé děti. Asi před rokem jsme procházeli krizí, kdy ode mě manželka chtěla odejít – prý jsem se jí dostatečně nevěnoval, vymizel sex a něžnosti, stavěl jsem práci před ni. Svou chybu jsem tenkrát uznal a snažil se být lepším manželem a otcem, nechtěl jsem rozbíjet rodinu.
Zdá se však, že moje snaha vyšla naprázdno. Už delší dobu manželku podezírám, že se s někým stýká – některé dny chodí domů výrazně později a vymlouvá se na přesčasy nebo kamarádky, často jí chodí SMS, začala se o sebe více starat… Dlouho jsem se snažil to ignorovat, ale včera, poté, co opět přišla o pár hodin později domů, jsem sám sobě připustil, že „asi máme problém“.
Stále se nicméně nemůžu odhodlat se jí na to přímo zeptat. Je rozdíl mezi tím, když jen žijete v domněnkách a říkáte si, že si to třeba jen namlouváte, a tím, když se vám v jedné chvíli zhroutí celý svět, protože člověk, který vám slíbil věčnou věrnost, vás podvedl a zahodil všechno, co jste tak dlouho budovali. Navíc, jak jí vůbec mám tu otázku položit? „Miláčku, dneska ti to opravdu sluší, nestrávila jsi náhodou dnešní večer s jiným?“ (Omlouvám se za svůj cynicmus, snažím se z toho nezbláznit.)
Jak to mám řešit? Nebo to mám raději dál ignorovat a doufat, že to buď ukončí sama, nebo se to časem provalí i bez mého přičinění?
J.
Názor odborníka
Dobrý den,
jak jistě víte, v podobných situacích rozhodování na životních křižovatkách vám žádný psycholog nemůže říct, co máte dělat. Můžeme se však podívat na možnosti, které máte, a na důsledky, které z rozhodnutí jakýmkoliv směrem plynou. Jde jen o první orientaci, a jak vždycky říkám, nejlepší je osobní setkání, kde přeci jen v živém dialogu můžeme objevit ještě další možnosti.
V podstatě hodně záleží na tom, zda jste připraven nést následky, které by mohly vyplývat z přímé konfrontace. Samozřejmě za předpokladu, že s vámi bude manželka jednat na rovinu a za předpokladu, že je vám skutečně nevěrná.
Vztah by měl stát na důvěře a vzájemné respektující komunikaci. Někdy však lidé raději neříkají věci, které by druhého mohly trápit. Ať už ze strachu z provalení reálné nevěry, nebo jen potřeby si držet nějaké tajemství pro sebe. Protože zdaleka nemusí jít o nevěru v pravém slova smyslu, ale třeba flirt, který nemusí nést rysy vážného vztahu, dokonce nemusí dojít ani k sexuálnímu kontaktu. Je pak otázka, co byste získal tím, když byste ji dotlačil k odpovědi. Pokud někoho opravdu má, je otázka, proč vám to neříká: je to přechodné, či ještě není připravena na rozchod s vámi a řešení všech věcí, které s rozvodem přichází? Doufá, že si to sama ujasní, pročež by vaše intervence zbytečně jen vyhrotily situaci?
Mohli bychom vymyslet nebo ze zkušenosti dedukovat ještě další hypotézy. Jenže jde jen o domněnky, na základě kterých se těžko dělá kvalifikované rozhodnutí.
Proto si myslím, že byste se spíše měli nyní primárně zaměřit na váš vztah. Mluvit spolu o tom, jak jste prošli krizí a co se od té doby změnilo a co ne. Resp. co se změnilo pozitivním, ale možná i negativním způsobem. Abyste mohli komunikovat o tom, co je zjevné a dostupné, tedy vaše vzájemné fungování. Což můžete udělat za pomoci párového terapeuta nebo při sklence vína v nějaký klidný večer. Jak začít? Mluvit o sobě. Sdělit jí, co vidíte, co vás trápí a co byste potřeboval. Poprosit ji o otevřenost. Zeptat se jí, jak ona sama vidí váš vztah a vaši změnu. Co jí chybí a co jí naopak vyhovuje.
Každý vztah totiž jednou za čas projde krizí a ta vaše může mít různé fáze. Pokud by váš vztah skutečně směřoval ke konci a ona měla nějakou vážnou známost, často se stává, že se situace stejně nějak pohne sama od sebe, čehož jsem byl svědkem mnohokrát. Ať už tím, že se nevěra „provalí“ nebo se ukáže, že žádná není, ale vztah mezi vámi potřebuje zásadní změnu.
Držím tedy palce, aby se vám podařilo podpořit dobré fungování vztahu tím, že se napřímo a co nejotevřeněji začnete spolu bavit. Je to práce pro dva, a tak nezbývá než věřit, že budete oba schopní spolu s důvěrou znovu začít mluvit.
Mějte se co nejlépe,
Michal Petr
