K poslechu: naše audiobooky
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Poradna

Pokažená

Navenek žiju skvělý život, ale uvnitř se hroutím a připadám si prázdná.

Adam Táborský

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

Jaké to je, když má člověk dle vnímání společnosti skvělý život, ale je „empty inside“? Je to jako nosit masku dokonalosti, ale žít se strachem, že zprůhlední a svět okolo nahlídne do toho, jak jsem vlastně ve skutečnosti nudná a ubohá. Cítíte ohromný tlak z vlastního selhání a jakákoliv nedokonalá drobnost je jako výbuch atomovky vlastní vinou.

Jsem úspěšná, uvědomělá, vnímavá, lidé si mě váží a jsem společenská. Bohužel ale necítím, že mě tohle definuje. Jsem sebestředná, náročná, většina věcí mě nezajímá, pokud nenarazím na fascinujícího člověka. Délka jakékoliv radosti se snížila na sekundy a cítím se naprosto prázdná. Neustále tu prázdnotu vyplňuju něčím, co okolí vnímá jako super zajímavé a skvělé, ale mě to nebaví a neuspokojuje.

Je to neustálý boj o to sama sebe přesvědčit, že takto žít je správně. A roky plynou, až jsem se sama v sobě ztratila a najednou už nejsem vůbec. Celý život jsem to cítila stejně a nepřišlo mi to divné. Nějaký ten měsíc depky, to je přece normální.

Pozastavila jsem se nad svým obdobím minulý rok, kdy se mi změnil život výrazně k lepšímu (manželství, práce, super). Nezvládám změny a nebyla jsem schopná skoro tři měsíce chodit domů. Nespat, šílet. Ten pocit přijet k domu a nebýt schopná vystoupit z auta a brečet? To jsem se pozastavila, jestli to je opravdu normální.

Když už jsem dělala moc bugr, stačilo se rozhodnout, že takhle to nejde, a s tím rozhodnutím jsem nahodila masku a žila, dokud jsem sama sebe nepřesvědčila, že jsem úplně v pohodě. Minulý týden jsem se, jak je u mě běžné, tajně sama zhroutila. Po čtyřech měsících depresí a úzkostí usuzuji, že to normální není. Moc si přeju, aby to žití skvělého života přestalo bolet. Potřebuju pomoc, protože se dusím.

Vendula, 32 let

Názor odborníka

Dobrý den, Vendulo,

děkuji za dotaz. Oceňuji odvahu, kterou jste projevila zastavením a nahlédnutím do zrcadla, kde jste spatřila svůj odraz, který vám může nahánět hrůzu. Odvahu si hýčkejte, držte blízko u těla, bude ještě potřeba.

Některé věci se nedají pochopit. A také skoro ani vydržet. Vy jste je držela dlouho, a tak z vašeho dotazu cítím vyčerpání. Odpočinek a porozumění si zasloužíte. Díky tomu budete moci následně ucítit, co skutečně chcete, nebudete muset předstírat. Postupně se tak budete zaplňovat, dostávat do souladu a kontaktu se sebou.

Jak vidím sebe a svět

Z dotazu na mě také dýchá vnitřní dynamika, kterou prožíváte a která se může zdát nezdolná. V terapeutickém či seberozvojovém úsilí se jistě stane dříve či později tématem sebeobraz, vnímání sebe samé, hodnocení sebe samé. V současné chvíli je však podstatné zaměřit se na realitu, fakta, skutečnosti, které jsou dané: kolik mi je, co dělám, co říkám, co mám za sebou, případně před sebou.

Mnohé z toho, co píšete, jsou interpretace, které nemusejí odpovídat realitě. Interpretace mohou být prosáknuté emočním nábojem a svádět nás tak k vnitřnímu začarovanému kruhu sebeobviňování. Zkuste pocítit rozdíl mezi mých přátel se na nic neptám, dnes si chci dát k obědu špagety carbonara nebo jsem sebestředná.

Mnohé emoce a akce jsou způsobeny našimi myšlenkami a interpretacemi událostí, ne samotnými událostmi.

  • Událost – Myšlenky – Emoce

Naše emoce mohou mít také velký vliv na naše myšlenky o událostech.

  • Událost – Emoce– Myšlenky

Zkoumání našich myšlenek a kontrola skutečnosti nám může pomoci změnit naše emoce. Kdybychom se následně zaměřili na jednotlivé události a emoce, tak bychom mohli být konkrétnější. Mohli bychom více porozumět svému prožívání a automatismům, které nám naskakují. Křivě se na mě podíval, nemá mě rád. x Měl přivřené oči.

Nový rám,  jiný obraz

Zažitá přesvědčení tak můžeme přerámovat. Přerámovat třeba můžeme význam toho, že si přiznám, že už to sám/sama nezvládnu, že potřebuji pomoc. Znamená to, že jsem selhala? Nebo to znamená, že nejsem stroj, že se dotýkám své lidskosti, že mám oporu a zdroje, o které se mohu opřít, a vůbec, že si to mohu dovolit, že mám na to právo, že si to zasloužím. Je to tak v pořádku.

  • Nejprve si něco uvědomím: „Není mi dobře.“
  • Poté to přijmu – přijmu sebe: „Vyhledám pomoc.“
  • Následně se mohu změnit: „Vrátím se ke své odvaze a budu na sobě pracovat, budu se objevovat.“

Práce na sobě je lepší než setrvávat měsíce na gauči. A může sloužit jako odrazový můstek k budování života, který stojí za to žít. Je mi líto, že jste se zuby nehty držela a snažila se situaci zvládnout svépomocí a že tak zmiňovaná bolest zřejmě neklesala, ale naopak narůstala.

Zasloužíte ale také obdiv za to, že jste tak dlouho statečně nesla břímě vnitřního tlaku. Připadá mi, že nastává čas, aby vám toto závaží bylo odebráno, abyste na to nebyla sama. Jestli budete masku sundávat postupně a vždy pouze na chvíli nebo ji po nějakém prozkoumávání rituálně spálíte v ohni, bude na vás. Terapeut či terapeutka vás však v tomto procesu můžou doprovázet.

Držím palce.

Srdečně,

Adam Táborský

Líbí se vám Psychologie.cz?

Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu. Předplatné vám otevře přístup k obrovské knihovně článků, videí a audiobooků. Nebo vám můžeme posílat nejzajímavější myšlenky e‑mailem zdarma. Tak se také dozvíte, když něco otevřeme pro všechny čtenáře.

Podpořit a připojit se:

Přístup ke všemu

Nejlepší myšlenky zdarma:

Novinky e-mailem

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.