Dobrý den,
je mi 21 let, jsem studentka a stále žiju doma s rodiči a o dva roky starší sestrou, která je i důvodem, proč vám píšu.
Můj problém totiž je, že mám pořád tendenci se s ní srovnávat. Když jsme byly malé, dělali to za nás rodiče a babičky. „Dívej, sestřička dneska donesla ze školy dvě jedničky, proč ty máš dvojku?“ Když jsem byla na střední, tlačili na mě, abych nosila stejně dobré známky jako ona, a jejich vyčítavé pohledy poté, co jsem to nedokázala, si vybavuji doteď.
Na vysoké už se situace zklidnila, ale i když už na mě netlačí oni, tlačím na sebe sama. Každé zkouškové probíhá tak, že skoro nejím a nespím, jen se učím, abych mohla mít tak dobré výsledky, jaké má ona i bez toho všeho stresu. V noci mě budí noční můry, že jsem nějakou zkoušku nezvládla. Zanedbávám kamarády a nedokážu myslet na nic jiného než na to, že musím být lepší než dobrá. (Poslední půlrok mě navíc čas od času pobolívá žaludek, myslíte, že to je vším tím stresem?)
Moje hlavní otázka tedy zní, jak se mám uklidnit a přestat sama sebe ničit kvůli něčemu, co bylo kdysi v minulosti. Jinak totiž máme se sestrou dobré vztahy, ona sama mi nikdy nic neudělala a v podstatě za to nemůže, je to spíš taková hluboko zakořeněná potřeba potěšit rodiče a necítit se méněcenná… Jak se zbavit toho strachu, že nikdy nebudu dost dobrá?
Míša
Názor odborníka
Dobrý den, Míšo,
po přečtení vašeho dotazu mě napadá otázka: V čem byste chtěla být dobrá? Co je to, co vás baví? Víte to?
Často se srovnáváme s jinými a pak vycházíme ze srovnání jako nedostateční. Srovnáváme totiž nesrovnatelné. Každý z nás je jiný a originální. Má talent na něco jiného. Něco jiného ho baví a naplňuje. Každý z nás má na tomto světě své poslání a své místo. A pokud ho najdeme, náš život se stane naplněným. A to může být v roli matky, úřednice na poště, nebo taky lékaře na misi v Africe. Důležité je, abychom to, co děláme, dělali s radostí a láskou. Pak ji totiž můžeme šířit i mezi ostatní. Lidé a svět celkově je velmi různorodý, tak k čemu srovnávat to, co se srovnávat nedá. Nic není horší nebo lepší. A pokud srovnávat budete, budete vždy vycházet jako ta méně‑dostatečná, méně‑cenná.
Taky se nesrovnávame jenom s druhými, srovnáváme se i s našim ideálním JÁ a ideálními obrazy, které o druhých máme. Tedy s představou, která vůbec není skutečná. A tam pak teprve vycházíme jako nedostateční. Zkuste se zamyslet nad tím, s čím nebo kým se doopravdy srovnáváte. A k čemu potřebujete být jako sestra. Možná, že si myslíte, že by vás pak rodiče neměli rádi, nebo že pokud nebudete jako ona, budete vlastně zoufalec apod. Možná zjistíte, že to, čeho se bojíte, je úplně absurdní. A nebo taky ne.
Na druhou stranu je důležité vědět, co chci a kam jdu. Chceme být sebejistější, zvýšit svoji sebedůvěru, být spokojení atd., ale nevíme, jak toho dosáhnout. Je to totiž něco, co si nemůžeme koupit v krámě. Můžeme to získat pouze přes něco. Např. budu chodit do tanečních, zlepším se v tanci, a to mi dá sebejistotu. OK, takže tohle může být pro mne způsob, jak si zvýšit svoji sebejistotu. Neříkám, že až půjdete na zkoušku, nebudete mít vůbec obavy. Pokud se věnujeme tomu, co nás baví a naplňuje, pak méně přemýšlíme nad tím, co nám nejde. Jsme totiž více spokojení sami se sebou.
A jestli se snažíte být perfektní, dokonalá ve všech ohledech, pak to svědčí o nehezkém postoji k sobě samé. Opakem perfekcionizmu je totiž sebeláska. Perfektní se snaží být ten, kdo se nemá rád.
Abych vám poradila něco konkrétněji: Najděte to, v čem vynikáte. To, v čem jste dobrá. Co vám jde. Za co si sama sebe vážíte a co se vám na vás líbí. A sepište si to. Možná vám to dá malinko zabrat. Snažte se najít co nejvíc věcí, vlastností, schopností. Neříkám, že váš život bude druhý den jiný, ale někde je třeba začít.
Držím vám palce, ať najdete svou výjimečnost a krásu, protože Míšo, vy krásná a výjimečná jste. Teď už to jen objevit.
Mějte se he
zky Eva
