Dobrý den,
máme kamarádku, která je posedlá prací. Pracuje v zaměstnání, doma, vede zájmové kroužky a nabírá si stále více a více povinností.
Jsme malé sdružení kamarádů, kteří si chodí zazpívat a zahrát a tím nabít baterky, ale i tady nás nabádá k práci a je rozhořčena, že se hudbě málo věnujeme: rozptylujeme se povídáním a málo pracujeme. Na naše argumenty, že se nescházíme za účelem práce, neslyší.
Od rodinných příslušníků víme, že už téměř nespí – nebo jen pár hodin. Večer už občas reaguje zmateně a mluví z cesty. Sama se však cítí normálně a vše vysvětluje svou pílí.
Rádi bychom jí pomohli, ale nevíme jak. Patrně by potřebovala odborníka, ale sama nepřipustí, že s ní něco není v pořádku. Nedá ani na své dcery. Její manžel je materialista a se zlomenou nohou by s určitostí k lékaři zašel, ale o odborné pomoci v psychických záležitostech si patrně myslí své.
Děkuji.
Cindy
Názor odborníka
Milá Cindy,
Dostat do léčby někoho, kdo je závislý, je velmi obtížné. A ještě obtížnější je to u někoho, kdo je závislý na práci. Protože ta je přeci ušlechtilá: Přece se někdo nebude léčit jen proto, že je pilný, ne?
Přesto to není beznadějné. Každá závislost, i ta na práci, člověku mnohé bere. A to je většinou cesta, jak dotyčného či dotyčnou dostat k odborníkovi. Ze začátku zpravidla nemá smysl ho nabádat, aby se šel léčit s přepracovaností. To je přeci jeho silná stránka, ne slabá. Ale třeba by to šlo přes nespavost. Únavu. Poruchy koncentrace. Snížení výkonu. Prostě zkuste poslouchat, na co si vaše známá stěžuje. A samozřejmě se můžete jít poradit s odborníkem pro začátek vy sami.
Zdravím, Tomáš Rektor
Líbí se vám Psychologie.cz?
Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu – rovnou nás podpořit a připojit se, nebo jen zdarma dostávat naše newslettery.
