Dobrý den,
je mi 18 let a posledních pár týdnů to jde se mnou zase z kopce.
Jde o to, že se mi periodicky opakují stavy, kdy jsem plný sebevědomí, vše se mi daří, školu zvládám perfektně, ve sportu podávám překvapující výkony.
A pak se to vše během dvou dnů změní a stane se ze mě na několik týdnů zamindrákovaný a melancholický člověk, který dělá plno nelogických chyb atd.
Může to souviset „pouze“ s věkem?
Díky za odpověď.
DM
Názor odborníka
Dobrý den,
na to, abych vám podal uspokojivou odpověď na vaši otázku, zda „za to může věk“, nemám o vás dost informací. Napadají mě dvě možnosti: Buď jde skutečně o projev menší stability související i s věkovým obdobím, a nebo jde o projev nezachycené psychické poruchy.
V průběhu adolescence je skutečně mnohem častější to, že nálada člověka kolísá více než v jiných věkových obdobích. Z psychologického hlediska to souvisí s tím, že se utváří identita (sebepojetí) – zkrátka vědomí toho, kým člověk je, jaké má silné a slabé stránky.
A protože v tomto věku není sebepojetí „hotové“, tak se častěji stává, že člověk znejistí obzvláště v situacích, kdy se mu nedaří, nepodá nějaký výkon nebo je někým odmítnut, když nezapadá do kolektivu apod. To pak může zesilovat i výkyvy nálad – když se člověku daří, je veselý, energický, důvěřuje si, snáz navazuje kontakty. Když je tomu naopak, tak je skleslý, nemá chuť do života, nevěří si, myslí si o sobě to horší. Nálada se přitom může měnit i z hodiny na hodinu.
Druhá možnost je, že trpíte nějakou formou depresivní poruchy, možná i bipolární afektivní poruchou, pro kterou je typické střídání období pokleslé (depresivní) nálady s obdobím nálady povznesené (manické). V depresivní fázi lidé prožívají ztrátu zájmu, výrazný pesimismus, neustálou únavu, nízké sebedůvěru, úzkost, špatně spí, nemají chuť k jídlu, nic je netěší, život jim připadá bezesmyslný.
V mánii jsou zase přehnaně sebevědomí, do všeho se s chutí pouští, ale nejsou schopni to dokončit, zrychleně myslí a tím pádem i rychleji mluví, mají sníženou potřebu spánku, nálada je povznesená, přehnaně pozitivní. Tyto výkyvy se však neodehrávají v reakci na to, co se člověku bezprostředně událo. Čili jde o intenzivnější stavy, které jsou patologické a nejsou jen reakcí na to, že se člověku něco povedlo nebo nepovedlo. Obvykle také trvají delší dobu – řadu dní nebo i týdnů, než dojde k přesmyku do opačné fáze.
Pomoci rozlišit, zda jde o patologický nebo ještě věku „přiměřený“ stav, by vám mohl pomoci klinický psycholog nebo psychiatr, který je schopen tyto stavy diagnostikovat a eventuelně i navrhnout vhodné řešení. Na vašem místě bych takovouto odbornou pomoc vyhledal co nejdříve, protože je ve vašem popisu několik momentů, které naznačují, že by mohlo jít o druhou variantu (konkrétně periodické opakování a délka trvání).
s pozdravem,
Ondřej Novák
Pomohl vám článek?
