Dobrý den,
od nového roku jsem nastoupil do nové práce (nová práce v rámci jedné firmy). Práce klidná, lépe placená, dobré prostředí atd., ale jediné a podstatné mínus je, že se jedná o práci v nepřetržitém provozu (2 dny denní, 2 dny odpolední, 2 dny noční a 2 dny volno).
Od té doby, co jsem nastoupil, mám takový pocit, že vše stojí tak nějak za nic (podobné pocity jsem měl i při samotném nástupu a v průběhu práce, ale ne tak hrozné). Celý den musím myslet na to, že už tam zase budu muset jít a jak se mi tam nechce. Když ráno vstanu, hned myslím na to, že o půl druhé tam musím být a že už nemá cenu ani nic dělat, protože to stejně uteče.
Mám hodně zálib a koníčků, jeden z nich by se mi klidně během roku i dřív mohl změnit v živnost, ale prostě nejsem schopen se do něčeho donutit, a to do vůbec ničeho, prostě celé dny jen chodím z místa na místo a myslím na to, že tam zas budu muset jít. Nevím, jestli se to dá nazvat přímo depresí, ale hodně negativně to ovlivňuje můj život. Někdy se mi zdá, že je vše v pohodě, mění se to v průběhu minut, ale pak se najednou objeví nějaký sebemenší problém, který bych dřív klidně překonal – teď mám ale pocit, že je vše ztraceno a nemá to smysl.
Nemáte nějaké rady, jak na to sám vyzrát ? Hodně velkou motivací je právě jeden z těch koníčků (snad budoucí práce), ale v poslední době nejsem schopný se donutit ani k tomu. Děkuji za odpověď a rady.
THOR
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji vám za váš dotaz. Rozumím‑li vaší situaci správně, je jediným myslitelným důvodem pro vaše „deprese“ práce na směny. Podstata práce se nezměnila, a pokud, tak nikoli k horšímu. Přesto se na úvod doporučuji zamyslet právě tímto směrem – není možné, že by za vašimi pocity stálo přece jen něco jiného? Není současný přechod na směnný provoz jen „poslední kapkou“ (dalším zdrojem stresu, ale ne jediným)? Napadají mě různé možné příčiny: únava z práce (děláte ji příliš dlouho), nuda (už jste se ji naučil), nějaká jiná změna, které jste nepřikládal dostatek pozornosti a která přispěla k vaší nepohodě, protože jste za vším viděl směnný provoz. Nezahazujte hned tyto variantu a zkuste se zamyslet i tímto směrem – zda neexistuje také nějaká další příčina. Pokud ji najdete, samozřejmě ji řešte také.
PRÁCE NA SMĚNY PSYCHICKY ZATĚŽUJE
Pokud jste přesvědčen, že hlavním důvodem je práce na směny, pak nejjednodušší (a zároveň někdy nejtěžší) řešení je toto: prostě ji ukončete. Jde‑li to, požádejte ve firmě opět o možnost pracovat jen ranní směny. Nejde‑li to, najděte si jinou (ranní) práci. Pracovat ráno (a pravidelně) má mnoho psychologických výhod, z nichž podle vašeho dopisu pociťujete tyto dvě:
-
Psychologicky vnímáme spánek jako předěl mezi dvěma samostatnými jednotkami, proto je večerní „netěšení“ do zítřejší ranní práce mnohem menší než dopolední „netěšení“ do práce téhož dne odpoledne.
-
Tím, že pracujete někdy ráno, někdy odpoledne a někdy v noci, je organismus zatížen. Naše tělo preferuje pravidelnost, zvyk, stejnost. Jejich neustálé střídání vnímá každý jinak. Někdo je k nedostatku pravidelnosti citlivý, jiný méně. Je možné, že patříte mezi jedince, které tyto neustálé změny fyziologicky (z hlediska spánkového a biologického rytmu) a psychologicky velice ovlivňují. V tomto případě je nejlepší najít si takovou práci, která respektuje přirozené biologické rytmy a pravidelnost.
Pokud však přece jen chcete nejprve zkusit několik tipů, pak navrhuji následující postup, jehož ústřední heslo zní: Hledat větší spokojenost v práci a větší kontrolu mysli. Vysvětlím, proč je důležité obojí:
1. Hledat v práci větší spokojenost
Já vím, je to „jenom práce“ a hlavní zdroje radosti má většina zaměstnanců někde jinde. Nejsem naivní. Ale právě proto, že u vás práce často začíná až „po“ zábavě (koníčku, volnu), nesmíte si nechat kazit den tím, že stále myslíte na to, že už brzy nastane ta „nudná, nezajímavá, hrozná…(doplňte sám) práce“.
Tématu spokojenosti v práci jsem věnoval celou přednášku (http://psychologie.cz/umet‑se‑menit‑umet‑byt‑spokojeny/). Podívejte se prosím na ni. Jistě, najít spokojenost v práci není snadné a není to žádný program budovatelského nadšení. Zkuste ale některé z přístupů, o kterých v přednášce hovořím. Zkuste změnit k práci postoj. Zkuste si uvědomit, čím vás naplňuje, čím je zajímavá, co při ní využíváte, s jakými (zajímavými) lidmi se potkáváte, jaké talenty rozvíjíte, komu prospíváte, jaký je její užitek, co se můžete v každém okamžiku učit (a také to dělejte), co byste také mohl (mnohem horšího) dělat, jaká jsou pozitiva , která vám tato pozice přináší atd.
A toto je třeba udělat nikoli jednou, ale stále dokola. Možná každý den. Možná několikrát denně. Nejedná se o lhaní nebo trapné „pozitivní myšlení“, kdy se člověk bez nohy přesvědčuje, jak je to vlastně báječné, že si může jen tak po jedné noze poskakovat. Jedná se samozřejmě o to, aby důvody, které si budete připomínat, byly skutečné. Uvědomovat si to, na co máte tendenci zapomínat nebo často nemyslet. Nikoli vymýšlet si nebo si něco nalhával, ve snaze technicky obelstít své emoce. Na to jsme samozřejmě příliš chytří. Nejedná se taky o nekonečné neplodné přemílání těchto myšlenek. Jedná se jen o časté znovu‑připomenutí.
Možná vám pomůže výborné staré stoické cvičení (které je taky vhodné dělat zpočátku každý den): Zamyslete se nad tím, co všechno máte (práci, vzdělání, děti, partnerku, pejska, zdraví, nevím co ještě). A nyní si postupně představujte jednu věc po druhé, jak byste se cítil, kdybyste ji neměl/ztratil. Představte si to. Představte si své pocity, svou situaci, svůj život. To není cvičení v přivolávání úzkosti a černých scénářů. Pokud toto cvičení děláte správně a opakovaně, postupně ve vás sílí prostá vděčnost za to, co máte. A jistě vám nemusím dále vysvětlovat, že být spokojen (alespoň částečně) s tím, co mám, nikoli toužit pouze po tom, co zrovna nemám, je ústřední cesta k životní radosti.
2. Změnit svůj pohled na přicházející „pracovní směnu“ – kultivací vaší pozornosti k přítomnosti
Zkuste začít měnit svůj vnitřní komentář. Místo „už zase ta nudná práce“ raději „už zase práce“. Místo „to je hrozné, jak se mi nechce“ raději „moc se mi nechce“. Všímejte si svých vnitřních slov a myšlenek, které používáte, a zkuste je zjemňovat. Zkuste je používat tak, aby sice nelhaly (opět se nejedná o žádný kurz pozitivního myšlení), ale aby situaci nečinily ještě těžší.
Ve druhém kole tyto zjemněné, takřka neutrální věty zkuste prostě akceptovat (když zrovna ve vaší mysli tyto myšlenky přijdou). Akceptace znamená nenásilné přijetí této myšlenky i s tím, o čem vypovídá. „Odpoledne půjdu do práce“ „OK, odpoledne půjdu do práce“ „Nechce se mi“ „OK, nechce se mi“. Porovnejte to s variantou „To je strašné, za pár hodin už jdu zase do té hrozné práce. No jak mně se nechce. No to je hrůza. A nejhorší je, že Špok říká, že bych si měl v těch myšlenkách poručit, a já neumím ani toto. Tak to už jsem úplně na nic“. Co myslíte, která verze ve vás vyvolá více negativních emocí a která méně? Po které vám ještě zbude alespoň trochu chuti dát se do svého koníčka (opět s akceptací myšlenek, které upozorňují na omezenost nebo nedokonalost: „Ale vždyť na to mám jen dvě hodiny. No to je na nic. To nemá ani cenu začínat“ versus „Mám na to dvě hodiny. OK, budu se tomu věnovat přesně dvě hodiny. Už abych raději začal.“
Ano, cítíte správně. Mysl se s tímto přístupem postupně začíná posouvat více do přítomnosti. Při jakémkoli útěku do blízké nepříjemné budoucnosti ji laskavě, nenásilně (s akceptací, s „OK“, s „nevadí“) vrátíte zpět na plné prožívání toho, co se děje nyní: dvě hodiny na koníček, volné dopoledne, procházka, cvičení…
3. Aplikujte tuto schopnost i během práce
Pokud stejnou pozornost k přítomnosti budete provozovat i během práce (opět, s laskavou akceptací všeho nepříjemného, která zabrání tomu, abyste si tuto situaci opět činil obtížnější), uvidíte, že vás začne více bavit. Více si všímáte, co děláte. Otevíráte email, píšete větu, ťukáte na klávesnici, slyšíte smích kolegy… To je úplně jiná situace, než když jste pozornosti „tam někde“, ve světě, který není a který by podle představ vaší mysli „měl být“: „Už aby byl konec, No to mě dnes zase nebaví, Jejda to bude ještě trvat, To snad nikdy neskončí“ apod.
Omezit neplodné komentáře, mysl přiklonit k přítomnosti a akceptovat vše, co přichází (negativní pocity, nepříjemné myšlenky), aniž byste vytvářel další negativní pocity tím, že budete negativně komentovat tyto negativní pocity a negativně komentovat tyto negativní komentáře… ve věčném kruhu zvyšující se nechuti. Přetnout svou nechuť můžete všude: v práci i mimo práci. A je dobré, když se o to budete také na obou místech pokoušet. Protože v obou situacích se jedná o stejný jev, o stejnou schopnost, o stejný vnitřní postoj, o stejný prožitek.
Chcete‑li cvičit svou pozornost ještě více, doporučuji vám začít nějakou jednoduchou formu meditační praxe (viz např. mé video: http://psychologie.cz/cesta‑k‑vnitrnimu‑tichu/)
Využívejte celý web.
PředplatnéDržím vám palce k lepšímu ovládnutí mysli i rychlé eliminaci vaší nechuti, když se „pracovní doba blíží“. Přeji vám ale především, ať se vám co nejrychleji podaří i tuto nechuť v klidu a s laskavostí akceptovat. Méně boje, více laskavého porozumění/uvědomění je léčivé i zde – nebojujte příliš násilně se svou nechutí, pak bude rázem poloviční. Přijměte ji, sledujte ji, ochočte si ji, spřátelte se s ní – a opět klesne. To je paradox negativních emocí.
Dalibor Špok
