Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Prázdnota, frustrace, stereotyp: Neklaďte na sebe přehnané nároky.

5. 3. 2015

Dobrý den,

nejsem šťastný, často cítím vnitřní prázdnotu. Někdy, třeba když sedím ve škole (i jinde), mám chuť prostě hodit propiskou o zeď, s něčím třískout, ventilovat nějakou vnitřní frustraci. Delší dobu mám v hlavě zmatek, nevím čemu v této společnosti věřit, nejsem si jistý svými názory.

Odmala mám problémy se sebevědomím, a i když jsem to hodně zlepšil, pořád, když třeba jedu autobusem nebo stojím na zastávce, mám pocit, jako by mě všichni hodnotili. Mám problém vyjadřovat své názory před více lidmi, prostě se bojím přihlásit. Taky asi nejsem dostatečně cool, protože mě často nebaví diskuze mezi spolužáky, i mezi kamarády. Často se tak cítím mimo konverzaci, nudím se.

Všude mimo domov si připadám nervózní, napjatý. Nejsem si jistý svým hlasem a nesnáším, když musím na ulici někoho zdravit, zvlášť, když je ode mě dál. Doma jsem většinou u sebe v pokoji se sluchátky na uších, protože nechci poslouchat svého otce ve vedlejší místnosti, cítím z něj negativitu, mám vedle něj ještě nižší sebevědomí, ale nechci to na něj shazovat.

Mám problém vyplnit svůj volný čas. Můžu poslouchat písničky, něco se učit, být na internetu, někdy se snažím meditovat, ale je to všechno stereotyp. Chtěl bych jet někam daleko, poznat něco nového, ale nejsou peníze a sám bych si netroufnul. To, co se učíme ve škole, mě nenaplňuje. Taky nevím, co chci v životě dělat za povolání, když něco řeknu, odrazují mě od toho.

Prostě jsem zmatený, nevím, jak to vše zlepšit, jak na sobě dál pracovat… Děkuji.

Petr

Názor odborníka


Dobrý den, Petře,

hlavou se vám honí spousta myšlenek. Přiznám se, že když čtu vaše slova a zkusila jsem se vžít do vaší kůže, cítila jsem zejména zmatek a úzkost, místy naštvání. Věřím, že pokud i vy zažíváte podobné pocity, jen velmi těžko můžete přemýšlet jasně, kreativně a svěže.

Především bych ráda řekla – ač to možná slýcháte často – že dospívání je složité období a často je provází podobný myšlenkový zmatek, jaký právě zažíváte i vy. Jde o část života, kdy cítíme, že dokážeme přemýšlet samostatně a zároveň racionálně, věcně a inovativně. Přesto jsme mnohdy odmítnuti mávnutím ruky a slovy jako „až budeš mít ty životní zkušenosti, co já…“. I když bychom se o sebe už dokázali v mnoha ohledech postarat, často jsme na někom či na něčem závislí. Těšíme se, co bude, až…

Z těchto a dalších důvodů není jednoduché najít během dospívání pevný bod pod nohama. Neklaďte tedy na sebe nároky, které by nesplnili ani lidé dvakrát starší, než vy sám. Nečekejte, že budete mít ve všem jasno. Zkoumejte své názory, hledejte sám proti sobě argumenty. Nepátrejte po názorové stabilitě, raději zkoušejte najít rovnováhu pomocí balancování jako na pohyblivé ploše. Jste ve fázi objevování sama sebe a než se vaše názory alespoň relativně ustálí, může to ještě pár let trvat. Nezapomeňte, že nejen fyzická, ale i psychická podstata člověka prochází vývojem celý život.

Ráda bych se ale chytla pomyslného konce klubíčka, abychom ho mohli začít rozmotávat. Vezměte to postupně. Nečekejte od sebe, že se za týden či půlrok probudíte a budete vědět odpovědi na všechny své otázky, včetně jasného směru vašeho života. Kladete na sebe opravdu velké nároky – chcete jet někam daleko, být se vším na sobě spokojený, cítit se naplňovaný tím, co se učíte ve škole, vědět, čemu se budete věnovat po studiu. To je velká spousta myšlenek, na které byste chtěl znát odpověď.

Nemáte chuť někoho zdravit na ulici? Nedělejte to. Dokonce bych vám ráda navrhla, abyste si na jeden den zkusil zakázat kohokoli na ulici zdravit, a to bez výjimky. Jaké by to bylo?

Cítíte se mimo konverzaci? Otázkou je, zda v ní v takovém případě musíte setrvat. Stává se vám to častěji? Přijděte s tématem vy. Stáčí se téma zpět od vašeho k nezajímavému? Můžete zkusit najít nové konverzační partnery.

Celý život a dospívání obzvlášť je o hledání. Vlastního směru, partnera, školy, názorů nebo třeba jen klíčů či žvýkačky v tašce. Důležité ovšem je, jakým způsobem to pojmete. Zda je pro vás důležité znát odpovědi hned, nebo jste ochotný počkat a v mezidobí prozkoumávat.

Téma hledání (čehokoli) bývá alespoň pro mě jedním z nejkreativnějších a zároveň nejsubjektivnějších v rámci koučování. Písemná poradna má bohužel své limity včetně toho, že moje zkušenost vám zdaleka nemusí být k užitku, obzvlášť když se vás nemohu na spoustu věcí doptat. V této chvíli bych vám tedy doporučila vaše otázky probrat alespoň s někým, komu věříte, a kdo nebude váš zmatek v hlavě banalizovat. Záleží na vás, zda to bude váš blízký, nebo odborník (třeba v pedagogicko-psychologické poradně, kde vám mohou pomoct mimo jiné s nasměrováním na budoucí profesní zaměření).

Moje doporučení na závěr: vyberte si pro začátek jedno z témat, které se vám honí hlavou a kterému chcete dát prostor. Mělo by být z těch lehčích. K němu napněte veškerou momentální pozornost na úkor témat ostatních. K těžším se dopracujete, až se procvičíte na cílech / problémech / otázkách, kterých se dá dobrat snáze a rychleji. Osobně bych zvolila např. nové způsoby trávení volného času. Co nejmenšího můžete každý den udělat, abyste cítil, že zajímavě využíváte svůj čas? Odpovězte si a zaveďte to do každodenního programu. Nezapomeňte, co nejmenšího – ať vám to pro začátek nezabere třeba déle než 5 – 10 minut. Teprve, až se malými krůčky dostanete v jednom z témat do bodu, se kterým budete spokojený, i když ještě nebudete na konci zkoumání, můžete se pustit do dalšího tématu.

Držím vám pěsti, ať máte se sebou dost trpělivosti!

Michala Stražovská

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.