Dobrý den.
Mou bolestí a také starostí je přejídání. Už čtyři roky se jednou či dvakrát do týdne přejídám ohromným množstvím jídla. Jím z potřeby, touhy a chutě. Mám potřebu se přejíst, sníst vše, co mě v tu chvíli uspokojí. Někdy mám představy, že jsem sama v obchodním domě a mohu se na vše vrhnout. Je to ulítlé. V důsledku toho jsem přibrala, ale snažím se udržovat cvičením, které mám ráda.
Lituji své tělo, sebe i mou duši. Z veselé slečny se stala tichá samotářka, která trápí sama sebe. Nechápu, proč tohle se sebou provádím i když znám všechny důsledky – únava, spánkový deficit, zažívací problémy, neučení se. Vím, že je to nedostatek lásky. Chci partnera, tuším, že by to poté zmizelo, i když se bojím, že každou bolest budu v důsledku zvyku řešit jídlem.
Paradox je v tom, že se vedle kluků necítím dobře. Přitom je mám ráda! Líbí se mi, jak jsou veselí, živí a dokáží rozproudit život. Nevím, proč to v sobě mám, přitom to mít nechci. Jsem vedle nich nejistá a berou mi mou pohodu. Vždy si přeju, ať už dotyčný odejde, i když mě třeba rozesmál. Nevím, jak z toho kolotoče vyskočit, ale je pro mě stresové vedle nich být a proto poté jdu a přejím se. Nebo se naopak přejím ze samoty. Také každý den bojuji s nutkavou myšlenkou nepřejíst se po příchodu domů ze školy, asi to pro mne znamená: tak, jsi doma, udělej si dobře.
Nevím, kde se ve mě vzala ta úzkost z kluků, ale jestli to nepřekonám, tak se nehnu z místa, na kterém stojím už čtyři roky. Prostě mi přijde, že se dál nevyvíjím. Co bych si přála je společnost, zábava. Ale nejsem toho schopná.
Klára
Názor odborníka
Dobrý den, Kláro,
z vašeho příběhu je vidět, že jste bystrá dívka, která se nebojí klást si otázky ohledně toho, co se vám v životě děje. Píšete, že máte problémy s přejídáním, čtyři roky stojíte na místě a ráda byste dokázala překonat úzkost z kluků, být více s lidmi. Vypadá to, že nyní stojíte na křižovatce. Vy víte, co chcete, což je výhoda a zároveň jeden z počátečních kroků, které vedou k řešení.
Já se na úzkosti, ale i na jakoukoliv jinou duševní bolest, dívám jako na signály, které nám naše duše dává, když nás upozorňuje, že je třeba něco změnit, nebo něčemu věnovat pozornost.
Strach je ve své podstatě přirozená reakce na rozpoznatelné nebezpečí, může nás před něčím chránit. Úzkost bývá neurčitější forma strachu. Problém nastává ve chvíli, kdy nám začne strach či úzkost vládnout a blokovat nám naši cestu.
Když jsem četla váš příběh, vzpomněla jsem si i na své vlastní nejistoty s muži, o které jsem v minulosti stála, u kterých jsem si přála, aby mé city opětovali. Je to do jisté míry běžné a zejména v mladém věku tento strach v různé míře prožívá každý. Většinou jde o strach z odmítnutí a z toho zůstat jak se říká „na ocet“.
Čeho se obáváte vy? Co spouští vaši nejistotu?
Být milován je potřebou každého člověka. Každé dítě, když přichází na svět, očekává, že bude milováno. Na základě této bezpodmínečné rodičovské lásky si tak může budovat pocit, že „je na světě a mezi lidmi správně“. Když pije mateřské mléko, může prožívat uspokojení a může přitom také cítit lásku a péči svého rodiče. Ti mu také dávají limity, díky kterým si buduje schopnost dávat limity a meze i samo sobě, být autonomní. Stejně tak později mezi vrstevníky zažívá přijetí a odmítání.
Vy si přejete lásku (být milovaná) a vztah, ale když nastane situace, ve které jste s klukama, přijde ona úzkost, která vám možnost navázat bližší kontakt blokuje. Poté, když jste doma se svými pocity, jako je například osamění, mohou přicházet i různé potřeby a touhy, vy se pak snažíte nasytit jídlem. Jakoby jídlo v tu chvíli mohlo nahrazovat lásku, po které toužíte, utišovat nepříjemné stavy, které prožíváte. Správně uvažujete, že i přestože byste byla s partnerem, je možné, že jídlem budete řešit jakékoliv jiné duševní nepohodlí.
Říkám si, že jsou pro vás možná některé nepříjemné pocity a schopnost je unést, nebo vědět jak s nimi naložit, tak obtížné, že vidina rychlé úlevy prostě najedou začíná být poměrně nutkavá.
Využívejte celý web.
PředplatnéDoporučila bych vám psychoterapii – navštívit odborníka, se kterým můžete pracovat na tom, abyste mohla i nepříjemné emoce plně prožít, přijmout a unést. Má zkušenost je taková, že poté ztrácí svoji intenzitu a přestávají nás blokovat.
Přeji vám, abyste si svoji cestu ke štěstí vybojovala a mohla si svůj život a vztahy s lidmi užívat.
Pomohl vám článek?
