Dobrý den,
je mi 14 let a mým problémem je, že mám pocit, že si se všemi kolem sebe přestávám rozumět.
Kamarádky, které jsem měla už od školky, mi začínají připadat povrchní, protože se zajímají jen o kluky a malování, když s nimi chci probrat něco do školy, jen mě odbudou, že „škola není důležitá“ a dál se věnují svému.
Rodiče se zase zajímají jen o známky a už je nezajímá, jak se mám nebo co mě trápí – když jsem z něčeho smutná, jen řeknou, že jsem protivná, ale už se nezeptají, z jakého důvodu. Nejvíc jsem si vždycky rozuměla se starším bráchou, ale ten teď nahání holky a na mě už mu taky nezbývá moc času.
Připadám si teď hrozně osamělá a izolovaná, mám pocit, jako by se všichni kolem mě změnili, ale na druhou stranu si říkám, jestli to nejsem já, kdo se změnil… Jednou, když jsem měla obzvlášť špatný den, mě už přepadly i myšlenky na sebevraždu, což mě asi vyděsilo nejvíc, protože nejsem ten typ, který by se chtěl zabít kvůli každé „prkotině“. Navíc si říkám, že se mnou asi jen „mlátí puberta“, jak pořád tvrdí rodiče.
Chtěla bych se vás proto zeptat – jsou tyhle pocity v mém věku normální? Přejde to, nebo můžu udělat něco proto, aby to přešlo? Děkuji.
Eli
Názor odborníka
Dobrý den Eli,
děkuji za důvěru, se kterou se obracíte o radu. Svěřujete se se svými pocity osamělosti a nepochopení, se kterými se v poslední době potýkáte. Zároveň si kladete otázku, zda jsou tyto pocity ve vašem věku normální a co udělat pro to, abyste se cítila lépe.
V tom, co píšete, vnímám dvě oblasti, první z nich je odcizení a druhou, kterou vnímám, je smutek. Podobné pocity patří k věku dospívání a občas se s nimi potkává každý člověk. Důležité však je, jak moc silné tyto pocity jsou, jak často se objevují a čeho se vlastně doopravdy týkají, jestli máte něco, co vám samotné pomáhá tyto nepříjemné pocity překonat (nejlépe nějaká činnost, co vás baví), a zda máte někoho, komu se můžete svěřit, ke komu máte důvěru a kdo vám může pomoci.
V každém případě je dobré vědět, že existuje možnost odborné pomoci. Můžete vyhledat pomoc psychologa, buďto ve škole, nebo pracujícího například v poradně, kterému byste se mohla se všemi svými pocity svěřit, ať už jde o pocity izolovanosti nebo jakékoli jiné trápení. Pokud byste se rozhodla navštívit psychologa mimo školu, budete potřebovat doprovod rodičů, alespoň na první návštěvu. Pokud byste potřebovala naléhavě s někým o svých trápeních mluvit, můžete zavolat na linku důvěry (Modrá linka, Linka bezpečí), kde se vám budou odborníci věnovat po telefonu.
Přeji vám, aby se vám podařilo najít zase ztracenou rovnováhu a radost ze života.
Yvonne Holčáková
