Zdravím vás.
S přítelem (23) jsme spolu přes rok a půl. Po necelém roce jsem přes týden místo pobytu na internátě bydlela u něj doma – s jeho otcem, strýcem, bráchou a prarodiči. Tito všichni žijí „na hromádce“ celý život.
Matka má jiného manžela. Jeho otci neuvěřitelně vadilo už jen to, že spolu chodíme. Skoro nemohl rozdýchat, když jsem tam přes týden bývala. Proto jsme se s přítelem rozhodli bydlet ve vlastním bytě. On měl hned po maturitě nabídku na práci ve firmě, kde pracoval jako brigádník. Já mám docela vysoké (na dnešní dobu) výživné od otce, matka mi také dává peníze, protože ještě studuji. A k tomu sháním brigádu.
Ze začátku mi nevadilo, když byl přítel v práci od rána od šesti někdy do večera do osmi nebo devíti. Opravdu vadit mi to začalo ve chvíli, kdy zůstával ne kvůli velkým zakázkám, ale kvůli tomu, abychom měli hodně peněz. Sice se teprve zařizujeme, ale o peníze opravdu nemáme nouzi.
Možná mi to dříve nevadilo, protože jsem zařizovala věci kolem bytu a byla jsem spíše ráda, že byl v práci a nezdržoval mě. Ted mi to ale začíná opravdu vadit. Přítel o mě vůbec neprojevuje zájem, jen o víkendu přijde do postele a řekne: Zlato jdem na to. A myslí si, že já tím vzplanu.
Už několikrát jsem se snažila si s ním promluvit o tom, jak moc pracuje, a že mě nevzrušuje, ale on na to vůbec nebere ohled. Několikrát jsem mu řekla, že by mě potěšilo dostat kytičku nebo kdyby si mě aspoň přes den všímal. Ale i když jsme o víkendu spolu, skoro nevnímá, že spolu bydlíme, nevnímá mě.
Veronika
Názor odborníka
Milá Veroniko,
děkuji vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Myslím, že v situaci, kterou momentálně zažíváte, se ocitá spousta mladých párů. Váš příběh tedy může pomoci mnohým z nich si uvědomit, jak se postavit k jejímu řešení.
Na každém partnerském vztahu je třeba pracovat a pečovat o něj, protože sám od sebe z dlouhodobého hlediska fungovat nebude. Je třeba budovat společné koníčky, mluvit o společných plánech do budoucna a plánovat i váš společně trávený volný čas. Zamyslete se nad tím, co vás dva spojuje a od toho je třeba se odrazit.
Rovněž je třeba si ujasnit, co od toho vztahu chcete. Třeba si i sepsat jednotlivá pro a proti, co vám vztah s přítelem přináší, co na něm vyzdvihujete a naopak, co vám vadí. U toho, co vám vadí, se zkuste zamyslet i nad tím, do jaké míry je to pro vás ještě přijatelné a kde jsou hranice, kdy byste si řekla, že za takových podmínek už ve vztahu pokračovat nechcete.
Myslím, že je i na místě upozornit na různost životních etap, ve kterých se právě vy dva nacházíte. Skutečnost, že jeden z vás již pracuje a druhý má ještě studentský život. Něco jiného je vztah mezi partnery, kteří oba studují. Mají více volného času, více možností na seznámení a potkávání se s novými lidmi, na budování přátelství apod. Mají také více energie, přece jen není takový problém přetrpět s kocovinou přednášku, ale dělat s ní dobře svoji práci už problém je.
Právě přechod mezi studentským a pracovním životem je pro partnery zatěžkávající zkouškou jejich vztahu. Hlavně emočně citlivější partner (většinou žena) vnímá, že už spolu netráví tolik volného času. Začínající pracující je zavalen spoustou pro něj dosud neznámých povinností, musí si zvykat na nový režim dne a vzhledem k tomu, že se snaží v pracovním životě nezklamat a obstát, je to často právě na úkor partnera. Třebaže má pocit, že to dělá pro ně dva a jejich budoucnost, ten druhý to tak nevnímá.
Při čtení vašeho příběhu mě opakovaně napadala myšlenka, jaké by pro vás bylo, kdyby s vámi partner trávil většinu času, ale bylo by to na úkor již poznané určité životní úrovně. Všechno má svá pro a proti, jen je třeba se nad nimi dostatečně zamyslet. Sama píšete, jak jste se špatně cítila ve společné domácnosti s „potencionálním tchánem“, ale samostatné bydlení je logicky vykompenzováno ztrátou volného času. Zkuste si sama pro sebe srovnat, co je důležitější.
Jako nejvíce ohrožené vnímám právě ty vztahy, kdy partneři do nové životní role nevstupují souběžně. To znamená, že zatímco jeden z nich ještě studuje, druhý partner nastoupil do zaměstnání. Je to doba, kdy se od sebe najednou vzdalují a je třeba znovu najít společnou řeč a zaměřit se na to, co je spojuje. Spousta párů novou situaci nezvládne a jejich vztah po mnoha hádkách a výčitkách končí rozpadem.
Ve vašem dotazu jste poskytla málo informací, což je samozřejmým omezením internetového poradenství. Zajímalo by mě, jak to měl partner nastavené ve své primární rodině, protože zde může být jedna z možných příčin jeho „workoholismu“. Možná chce dokázat sobě i ostatním, že je schopný se v takto mladém věku postavit na vlastní nohy, postarat se nejen o sebe, ale i o partnerku. A ještě oba slušně finančně zabezpečit, což v dnešní době není až taková samozřejmost.
Dále mě napadá, jak to máte s náplní vašeho volného času. Umíte aktivně využít svůj volný čas? Píšete o zařizování bytu. Máte i jiné koníčky, trávíte čas se svými přáteli, máte prostor sama pro sebe? Píšete, že ještě studujete, sháníte brigádu. Z toho si troufám usuzovat, že toho volného času také nemáte hodně. Myslím, že je docela normální u mladých párů, kteří teprve začínají se svou seberealizací, že se společně potkávají až večer doma.
A tak se znovu dostáváme k důležitosti komunikace ve vztahu. Aby fungoval, je třeba společně trávený čas a ten je třeba plánovat, domlouvat se na něm. Pak je samozřejmě nutná podmínka, aby oba z páru tento čas chtěli trávit společně a navzájem se upřednostňovali.
Co se týká druhé části vašeho dotazu, znovu musím upozornit na nedostatek informací. Píšete, jak by vás potěšilo, kdyby vám partner dával více najevo zájem, musím se ptát, jak mu zájem projevujete vy. Ne nadarmo se říká, že když chcete změnit toho druhého, tak se změnou je třeba začít u sebe. Zkuste s tou změnou začít u sebe a více si všímat toho druhého, i když to nebude fungovat. Můžete si říct, že vy jste udělala maximum a o svůj vztah jste bojovala.
Na závěr bych vám Veru znovu poradila, abyste se nevyhýbala komunikaci ve vztahu a situaci bez výraznějších emocí probrala s partnerem. Snažte se nesklouznout k vyčítání, ale udržet rozhovor v rovině rozmluvy dvou dospělých lidí. Je možné, že on se ve vztahu cítí takto dobře a vaším problémům zatím nepřikládá tu patřičnou váhu. Nebo mu to takto vyhovuje. Pořád se nacházíte ve fázi vztahu, kdy se teprve vzájemně poznáváte (poznávání bude rychlejší díky společnému bydlení). Možná ještě ani sami za sebe nevíte, co od života očekáváte, kam chcete dojít.
Mějte se hezky,
Lucie Bukáčková
