Dobrý den,
před asi 10 měsíci jsem se rozcházela s bývalým přítelem a zároveň se seznámila se ženatým mužem, jehož žena čekala dítě, ale neklapalo jim to (nejsem příčina rozvodu). Začali jsme vztah.
V únoru jsem jela na školení, bylo to odbobí, kdy jsem se cítila sama, jako bych nevěřila, že přítel odejde od ženy. Začal se o mě zajímat školitel, se kterým jsem se bohužel políbila a strávila noc na pokoji, kde se ale nic nestalo. Jen jsme vedle sebe spali. Ale chápu, že je to pro druhou stranu těžko k uvěření. Přítel mi dal ještě šanci a řekl, že ještě jedna chyba a konec.
Dala jsem mu hesla do svého mailu a facebooku. Asi blbost. Druhý den mi kamarád z práce napsal v mailu pracovní manželko (nic spolu nemáme, jsme jen dobří přátelé, on je šťastně ženatý, má děti, znám se osobně s jeho ženou), tak jsem ze strachu mail hned smazala, ale to přítel zjistil a byl konec. Dal mi další šanci po tom, co jsem se snažila to opět urovnat. Následně jsem zjistila, že po tom, co jsem si změnila hesla na mail, si stihl ještě nastavit přeposílání na jeho mail.
Další konec byl, když se mě zeptal, jak často komunikuji s kamarádem, který mě nazval pracovní manželkou. Ze strachu jsem řekla, že tak jednou týdně a je to přitom každý den. Na to mi přítel řekl, že konec, protože ví, že častěji. A že jsem ulhaná. Věděl to tak, že do mého bytu dal odposlech, takže věděl o každém mém hovoru. Nějak se to dalo dohromady, já jsem slíbila, že nebudu v kontaktu s určitým člověkem z mého okolí. Chtěla jsem zjistit, zda mě stále monitoruje, tak jsem dotyčnému napsala.
Po týdnu po mě chtěl veškeré výpisy z obou telefonů, historii mého facebooku, prohlédnout i druhý notebook, kde jsem měla konverzaci s dotyčným člověkem. Řekla jsem, že mu jej nedám. Přítel řekl, že ví, že jsem s ním v kontaktu, že se podíval vzdáleně přes síť na moji historii na internetu. A byl konec. To se stalo tak před dvěma týdny. Těch 14 dní jsem se snažila to dát do kupy. Dnes mi řekl, že by nechtěl, abych komunikovala s kamarádem ze školení, se kterým jsme často v kontaktu, jak jsem se zmínila.
Na to se mě zeptal, zda jsem si psala s dotyčným člověkem, kvůli kterému to skončilo před dvěma týdny. Řekla jsem, že ne, nechtěla jsem přítele ztratit. A následně mi ukázal fotky v jeho mobilu, kde si vyfotil zprávy z mého mobilu, asi když jsem byla ve sprše. Vím, že jsem vztah pochroumala prvním proviněním na školení a dalšími události…
Říkal mi, ať jsem k němu vždy upřímná. A bohužel jsem nebyla. Opravdu se mám léčit na své lhaní? Je konec, přítel mě nazval sobeckou mrchou, která neví, co je milovat, a že se nikdy nezměním a budu vždy ulhaná šťetka. A prý mě bohužel pořád miluje, ale dle jeho to nikdy já nepochopím. S nikým jsem nic neměla, odstěhovala jsem se do podnájmu před dvěma měsíci, kde jsme měli bydlet spolu, koupila letenky do New Yorku pro nás dva na Vánoce, chtěla jsem s ním rodinu. Ale bohužel jsem lhala.
Děkuji za názor a radu – zda jsem selhala já nebo ne jen já. Vím, kde je má chyba, čím jsem mu ublížila. Mám to dávat dohromady a navštěvovat psychologa? Stále ho miluji.
Michaela
Názor odborníka
Milá Michaelo,
k vašemu příběhu mě napadá – i ve vztahu jsou potřeba hranice. Vztah je nejen o sdílení, ale i o tom, co je soukromé (emailová pošta, hesla k účtům).
Vztah, jaký popisujete, tedy lépe řečeno, praktiky vašeho přítele i vaše ochota mu ve všem vyhovět (poskytnout hesla k emailu či facebooku) nejsou standardní. Maily a sms zprávy jsou vaše soukromé věci. Když se oba shodnou, že jejich vztah není volný, tedy jsme sice spolu, ale každý si děláme, co chceme, pak by vzájemná důvěra a věrnost měly být oboustranným konsensem.
Píšete to tom, že vás odposlouchával, nechal si přeposílat vaše maily, žádal po vás výpisy telefonních hovorů a vy jste až na výjímku pokaždé vyhověla, protože jste dostala další šanci. Pro někoho jiného by takové požadavky či samotný fakt, že vás přítel odposlouchával, byl důvodem k rozchodu.
U zdravého vztahu by příhoda ze školení měla ten důsledek, že se vztah otřese, ale nikoliv že bude záminkou ke kontrolování a výslechům, povinnosti vysvětlovat své chování, které nemá konce. Neodbytně mě ale napadá, že vašeho partnera mohlo vaše jednání znejistit nebo naštvat. Jeho reakce však už překročila hranici toho, jak se druhý partner s takovým zjištěním vyrovná.
Zmiňujete návštěvu psychologa, myslím, že to není špatný nápad, případná terapie vám pomůže získat náhled na svoje motivy jednání, ujasnit si téma hranic, případně představu o partnerovi i vztahu, jaký byste chtěla mít.
Má reakce zcela nevyčerpává a ani nemůže reagovat na vše, o čem píšete. Váš příběh obsahuje hodně věcí. Abych se mohla pravdivě vyjádřit, zasadit je do správného kontextu, který by odpovídal realitě a nebyly to jen domněnky, možnosti a varianty, potřebovala bych se doptat na další skutečnosti. Berte tedy moji reakci jako sice nevyčerpávající a neúplnou, leč v rámci možností poctivě obecnou odpověď.
Přeji vše dobré!
Marta Helingerová