Dobrý den,
píšu vám, protože už si nevím rady. Mám problém se svým přítelem, se kterým jsem necelý rok. Před třemi lety, když jsem ho ještě ani neznala, začal brát drogy. Nechal se zmanipulovat okolím a chtěl nejspíš „zapadnout“. A potom se mu to zalíbilo.
Před dvěma lety jsme se poznali a on drogy stále bral. V tu dobu jsem to ještě nevěděla. Před rokem jsme spolu začali chodit. Byli jsme šťastní, ale potom jsem poznala, jaký skutečně je. Že bere drogy, je agresivní, hozně majetnický, více než žárlivý a strašně podezíravý. Myslí si, že jakákoli myšlenka, která se octne v jeho hlavě, je pravdivá. Já bych pro něj udělala opravdu všechno, přetrhla bych se pro něj. Snažím se dělat všechno, co je možné, občas i nemožné. I přesto, jak se chová, ho moc miluju.
Ale přijde mi, že občas ho to vůbec nezajímá, jako by mu na mně vůbec nezáleželo. Přísahal mi, že už nikdy drogy brát nebude. Ale i když mezi námi bylo všechno v pořádku, vzal si pervitin. Už opravdu nevím, co mám dělat. Netrávím čas s nikým jiným, jen s ním, a on mě stále podezřívá z nevěry a ze všeho absurdního. A já opravdu netuším, jestli mu tohle dělají drogy nebo jestli mu v našem vztahu něco chybí.
Vůbec nevím. Ráda bych věděla, proč je vůbec bere, jestli kvůli tomu, že je závislý, nebo kvůli tomu, že mi nevěří a potřebuje se uklidnit. Poraďte mi prosím. Vím, že už jen já mám na něj vliv. Sice malý, ale mám. Udělala bych cokoli.
Děkuji
Natálie
Názor odborníka
Dobrý den, Natálie,
děkuji vám za dotaz. Několikrát jsem si vaše psaní přečetla a snažila jsem se představit si, jak se asi cítíte. Četla jsem si vaše věty o tom, jak byste pro partnera udělala všechno možné i nemožné, jak přemýšlíte o tom, co byste mohla udělat ještě dalšího, pátráte po tom, jestli mu něco ve vašem vztahu chybí. Trávíte čas jen s ním.
Z toho všeho vnímám, že vám na vztahu s partnerem dost záleží. Myslím, že vám nikdo nemůže vytknout málo snahy. Nedovedu si představit, co byste ještě měla dělat pro to, aby vás nepodezíral. Kromě podezírání píšete ještě o zneužívání drog – což dělal ještě předtím, než jste se poznali. Přesto vás napadá, jestli to nemá souvislost s vaším vztahem. Také píšete o agresivitě.
Říkám si, čím to, že vy v takovém vztahu stále chcete zůstat? Vím, píšete, že ho milujete. Přesto si říkám, že by pro vás mohlo být užitečné více se zamyslet nad tím, na čem vaše city k partnerovi vlastně stojí. Co se vám na něm konkrétně líbí, co na něm obdivujete?
Asi svoje důvody máte. Možná může hrát roli i to, co píšete na konci. Že vnímáte svůj vliv na partnera, který podle vás nikdo jiný nemá. Víte, Natálie, já si nejsem jistá tím, že někdo druhý, byť velmi blízký, může člověka změnit. Vnímám vašeho partnera jako člověka, který má dlouhodobý problém se závislostí a k tomu pravděpodobně přidružené další problémy. Podezíravost a žárlivost bývá následkem braní pervitinu.
Nemůžete tomu zabránit tím, že se nebudete stýkat s nikým jiným a stále partnera přesvědčovat, obhajovat se. Spíše naopak. Pokud mu nedáte najevo, že vám jeho chování vadí, bude v tom pokračovat, bude to vnímat jako něco, co je v pořádku.
Ale agresivita a omezování v partnerství v pořádku není. To není důkaz lásky. Na vašem místě bych zvážila svoje očekávání od partnerského vztahu a to, jestli věříte, že s tímto partnerem můžete svoje očekávání naplnit.
Hodně štěstí,
Jana Brzkovská
