Dobrý den,
po několika vztazích a hledání životního partnera jsem potkala mého nynějšího přítele. Ze začátku bylo všechno fajn. Má práci, je umělec a taky už touží po založení rodiny. Chová se ke mně moc hezky.
Jenže poslední dobou vidím, jak je nejistý. Když vystoupíme třeba i z tramvaje, tak stojí a čeká, až ho vemu za ruku a dovedu ho přes cestu. Nebo když se zamyslím, tak se mě zeptá: Copak? To se mě ptá i 30× za den.
Teď jsem zjistila, že nemá práci a dělá jen malé zakázky, ze kterých nemá nic moc peníze. Pomáhám mu najít si stálou práci. Vím, že ho to mrzí a je z toho neštastný, já se mu snažím pomoc.
Vadí mi ale strašně ta jeho nejistota. Když jdeme po ulici, dokonce jde i tak pomalu, abych byla trochu napřed. A to se držíme za ruku. Prostě čeká, co udělám já, jinak stojí jako tvrdé Y.
V restauraci, když se nás číšník zeptá, zda si dáme ještě něco k pití, se dívá jen na mě a na číšníka se ani nepodívá. Čeká, co řeknu. Přitom mě začně zuřivě hladit po ruce nebo zběsile pusinkovat. Když je prostě nějaká chvíle, kdy neví, tak to prostě žačne dělat. A mně to šíleně vadí.
Je na mě tak upnutý, pořád ho musím vodit za ručičku, i když nechci. Mám ho hrozně ráda, ale nechová se jako muž. Připadá mi to, jako kdybych byla muž já a on žena. Už nevím, co mám dělat. Někdy to už nemůžu ani vydžet, řeknu mu to, ale on to asi nechápe. Je jako můj ocásek.
Dá se s tím něco dělat? Dlouhodobě toto nevydržím a budu se s ním muset rozejít.
Děkuji
Lucie
Názor odborníka
Milá Lucie,
jsem ráda, že jste se na nás obrátila. Cítím, že vám na vašem vztahu záleží a že byste chtěla svému příteli pomoci.
Napadá mě, že váš přítel může trpět depresí, úzkostí nebo se u něj objevila nějaká duševní porucha. Samozřejmě mi nepřísluší takhle na dálku a bez všech důležitých informací diagnostikovat, ale pokusím se alespoň o krátkou interpretaci.
Podle vámi zmíněných příznaků by se dalo usuzovat na závislou poruchu osobnosti. Lidé trpící závislou poruchou vyhledávají vztahy, ve kterých se mohou opírat o bezpečí a vedení druhých. Nechávají za sebe rozhodovat druhé, jak v každodenních záležitostech, tak i při závažných životních krocích. Podřizují své potřeby osobám, na kterých jsou závislí, vyhovují téměř všem jejich přáním a téměř nic za ně nepožadují. Projevuje se u nich přehnaný strach z opuštění.
Pokud přítelovo chování stále trvá, doporučovala bych si s ním promluvit o tom, zda by nechtěl vyhledat psychologickou či psychiatrickou pomoc. Je ale možné, že je má interpretace přehnaná. Nicméně návštěvu odborníka bych doporučila. Ten mé domněnky může potvrdit nebo vyvrátit. Dále s vámi může pracovat jako s párem a dovést vás k tomu, aby byl váš vztah opět plnohodnotný a váš přítel byl pro vás opět mužem.
S přáním lepších zítřků,
Dominika Večerková
