Dobrý den,
dostávám se do bludného kruhu a nevím, jak dál. S přítelem jsme skoro deset let, šest let spolu bydlíme. Dostali jsme se do fáze, kdy jsme začali plánovat rodinu. Problém tkví v jeho rodině (rodiče, sourozenci). Ve zkratce: jeho rodiče mají nefungující manželství. Alkohol je střídavě na obou stranách. Poslední rok se mezi nimi stále častěji objevuje násilí.
Bohužel můj třicetiletý přítel je ten, který se nachází v kruhu mezi rodiči a mnou. Jeho mamka je na něm hodně závislá, jelikož nemá fungujícího manžela. Když se opije, nefunguje dva dny, protože bere léky – byla na léčení. A aby jí manžel nepřizabil, občas jí přítel vezme k nám domů. U nás jen leží a spí dva dny. Pak odejde a druhý den se tváří, že se nic nestalo. Jsem z toho na nervy. Ptám se, proč neodejde, že by tohle snad skončilo, ale přítel mi jen odpoví, že to není tak jednoduché.
Celá rodina pracuje ve své firmě. Odchodem by ztratila i práci. Ale nevím, co dalšího jí brání. Když je střízlivá, je vše v pořádku. Jak se napije, vykřikuje, jak ho nenávidí. Takhle je to sice skoro deset let, jenže teď se to stupňuje. Měli bychom se stěhovat o deset kilometrů dál, ale mám pocit, že i tak nás budou budit sms nebo telefonáty. A já váhám. Dítě bych už chtěla, jenže přítel je psychicky vyčerpaný. Z práce chodí v šest večer. Mám strach, že bude dobře, až jeden z jeho rodičů nebude na světě. Ale to mám takhle dlouho čekat? Chtěla bych harmonickou rodinu a ne se strachovat, kdo zase kdy zavolá. Mám odejít nebo zůstat?
Děkuji za radu.
Grass
Názor odborníka
Dobrý den,
situace, kterou popisujete, je typická pro rodiny, ve kterých je jeden nebo více členů závislých na návykové látce. Problém, se kterým se u vašeho přítele setkáváte, se odborně nazývá kodependence neboli spoluzávislost. Je to způsob, jakým nemoc rodičů vašeho partnera (alkoholismus) ovlivňuje nebo doslova ovládá další členy rodiny.
Váš partner se pravděpodobně v průběhu rozvoje onemocnění obou rodičů a atmosféry v rodině dostal do pozice strážce a zachránce až do té míry, že přestal vnímat odpovědnost za svůj život. Spoluzávislost je stejně velký problém jako závislost na alkoholu. Spoluzávislý člověk by se měl léčit jako se léčí závislí lidé. Měl by podstoupit psychoterapii, která by mu pomohla oprostit se od potřeby mít kontrolu nad závislým.
V terapii by měl hledat cestu k nezávislosti, naučit se vnímat své potřeby, pocity, získat kontrolu nad svým životem. Chápu, že jste v této situaci nespokojená a váháte. Dokonce se obávám, že odchod rodičů situaci nemusí napravit. Kdybych byla na vašem místě, motivovala bych partnera k návštěvě psychoterapeuta. A podle toho, jaké zaujme stanovisko, bych se rozhodovala dál.
Přeji vám dobrou volbu ve vašich příštích krocích.
Zdeňka Košatecká
