Dobrý den,
měla bych na vás dotaz. S přítelem jsme spolu přes dva roky (já mám 24, on 35). Ze začátku jsme spolu měli sex docela často (jak to bývá), po třech měsících našeho vztahu to tak nějak postupně začalo upadat. Strašně jsme se kvůli tomu hádali.
Já jsem nikdy na takového muže nenarazila a připadala jsem si jako sexuální loudil. Přítel mi tvrdí, že to takhle prostě má, že sex k životu nepotřebuje a že tuto věc řešil s každou svojí bývalou přítelkyní i manželkou (každá z nich si našla milence).
Já taková nejsem (abych ho podváděla), ale také mám své potřeby. Je to dost frustrující. Po mnoha hádkách jsme se domluvili, že sex bude minimálně jednou týdně. Tak to i bylo. Pořád jsem ale cítila, že to dělá jenom proto, že musí. Ale vždycky se mu předtím alespoň postavil. Poslední dobou se mu ani nepostaví, i když tvrdí, že by sex mít chtěl.
Ptala jsem se ho, jestli onanuje. On mi to přiznal. Tak jsem se ho zeptala, jestli při tom myslí na někoho jiného, což mi potvrdil. Z celé této situace mám dojem, že jsem ho přestala přitahovat. Jinak nám to v našem vztahu skvěle funguje, ve všem si vycházíme vstříc, na všem se dokážeme domluvit. Jediný problém je ten sex. Tvrdí mi, že už s ním moje nahota nic nedělá. Že už je na mě prý zvyklý.
Potřebovala bych poradit, jestli se tato situace dá ještě nějak řešit, nebo mám jít raději o dům dál (i když k tomu bych se nerada uchylovala).
Po novém roce plánujeme miminko. Otázkou ale je, jak ho vytvoříme.
Předem děkuji za odpověď.
Karolína
Názor odborníka
Milá Karolíno,
několikrát jsem si přečetla váš dotaz. V prvé řadě jsem se zamýšlela nad vaší otázkou v závěru. Zda se situace dá ještě řešit, nebo zda máte jít o dům dál. Přemýšlela jsem i nad tím, na kolik to myslíte s nadsázkou a na kolik byste opravdu byla ochotná jít o dům dál. Možnosti internetu jsou velice omezené, nelze poskytnout dostatečné množství informací, aby se vám dalo radit, co byste měla dělat. A i v tom případě by to stejně bylo na vás. Z toho, co popisujete, mě v podstatě napadá, že máte následující možnosti:
-
Promluvit s přítelem.
Myslím, že po dvouletém vztahu, by už mezi vámi některé témata, teď myslím ta sexuální, neměla být tabu. Věřím, že je nepříjemné, hlavně pro vašeho partnera, o svém problému mluvit. Ale je třeba se od toho odrazit. Začněte u vašich pocitů, co cítíte, když má problémy s erekcí, když ho k sexu „musíte nutit“.
Nechci vám nic podsouvat, ale kdybych byla na vašem místě, byla by to i otázka mého sebevědomí, které by s každým dalším nezdarem klesalo. Myslím, že sex by neměl být ve vztahu něčím domluveným, smluvená povinnost, která se musí v pravidelných intervalech opakovat. Rozhodně to pak nemůže být spontánní akt, který vychází ze vzájemné přitažlivosti a touhy. Čím více ho budete takto stigmatizovat, tím více bude jen nepříjemnou povinností, kterou je třeba dle domluvy splnit.
Pak rozumím i tomu obrovskému tlaku, který je na vás oba vyvíjen. Konverzace by se měla týkat i jeho předchozích vztahů. Víceméně jste na ně již narazila ve vašem dotazu, čili předpokládám, že vám ani příteli nevadí o nich mluvit. Zajímalo by mě, jak on se k milencům svých bývalých stavěl. Bylo to něco, o čem ve vztahu otevřeně mluvili? Bylo to vyústění nějaké domluvy, která tam proběhla? Píšete, že podvádět nechcete. Předpokládám, že podvod obě chápeme stejně jako něco, co děláme příteli za zády, lžeme mu, podvádíme ho. Stejné pocity byste měla i v případě, že by o milenci věděl?
Každý z nás má rozdílné sexuální potřeby. Je úžasné, když si člověk najde partnera, se kterým se shodnou na intenzitě, míře experimentování… Bohužel se to moc často nestává. A jeden z nich musí z nároků slevit. Promluvte si i o tom, jak je pro každého z vás uspokojení sexuálních potřeb důležité, jak často a jakým způsobem. Je vůbec možné se v této potřebě potkat? Protože jestli ne, pak už asi budete muset řešit, zda chcete být s člověkem, kde sice všechno klape, ale sexuální život prakticky téměř neexistuje. Je jen na vašem zvážení, jestli je to pro vás takto přijatelné, nebo už ne. Myslete i na to, že sexuální aktivita u mužů klesá.
-
Zamyslet se nad sexuálním životem jako nad ukazatelem kvality vztahu.
Sex navíc bývá jeden z prvních ukazatelů, že ve vztahu není něco v pořádku. Přestane nám to „klapat v posteli“, partner nás přestane přitahovat… Tělo nám možná dříve než rozum říká, že je něco špatně. Pokud však vy tyhle signály pozorujete už od počátku vztahu (3 měsíce po seznámení), nejspíš jste si touto racionální prověrkou už prošla. Předpokládám, že jste ji vyhodnotila, protože píšete, že nikde jinde problém není.
-
Dalším krokem pak je zkusit najít příčinu jeho problému.
Může za ním stát špatný psychický stav, momentální stresy a problémy v práci nebo v jiné důležité oblasti jeho života. Špatná sexuální zkušenost mohla spustit blok. Když se odstraní, blok zmizí. A v neposlední řadě může hrát roli zdravotní stav. Neváhala bych obrátit se na pomoc k odborníkům. Zde připadá v úvahu psycholog a hlavně vyšetření u sexuologa, protože se může jednat jen o maličkost, která půjde snadno napravit pomocí vhodných medikamentů. Takže návštěvu sexuologa bych považovala za důležitý krok.
Zamýšlela jsem se nad vaší poslední informací. Po novém roce plánujete miminko? Spekulovala jsem i nad tím, zda miminko neberete jako něco, co váš vztah slepí a bude jeho berličkou, jeho „tvorbou“ si naplníte své potřeby… Protože tak to vůbec není. Miminko je obrovský zápřah na partnerský život, změní vás, přítele, všechno. A ne vždy to jsou změny k lepšímu. Ideálem však je, aby se na něm dohodli lidé, kteří si vztahem jsou jistí, a ne pokud přemýšlíte, že půjdete o dům dál.
Přeji vám, abyste se v problému brzy zorientovali a začali ho řešit. Vlastně i doufám, že před tím, než dojde k radikálním změnám, ať už rozchod, nebo dítě, se ho řešit pokusíte a uděláte pro to všechno. A pokud nenaleznete pro oba uspokojivé řešení, myslete, Karolíno, na sebe a na své potřeby.
Lucie Bukáčková
