Dobrý den,
již od malička jsem byla tiché a spíše introvertní povahy. Na ZŠ jsem si ale vytvořila skvělé kamarádky a tak to pokračovalo i na střední. Kamarády kluky jsem ale neměla, byli to spíše známí.
Na střední jsem se seznámila se super klukem, který byl tišší. Byli jsme dobří kamarádi a později jsme spolu začali chodit. Na vysoké škole jsem si zatím nenašla moc kamarádů, jen známé. Čas netrávím ani s mými starými kamarádkami, jen s mým přítelem, takže jsem trochu odtrhnutá.
Vždy jsem měla problém s komunikací s kluky či muži. V jejich přítomnosti se cítím nesvá, nechce se mi s nimi mluvit. Ani před nimi. Výjimkou je můj přítel a má rodina. Když jsem s mužem/klukem sama nebo je neznám, tak to ještě jde. Ale když je větší skupinka a jsou v ní kluci, necítím se dobře. Mlčím, odejdu nebo dělám, že mám něco na práci.
Chtěla bych to změnit, protože cítím, že mě to omezuje. Chtěla bych se spřátelit s přítelovými kamarády, ale mám strach. Asi z nich cítím autoritu nebo si myslím, že jsou lepší než já?
Děkuji za odpověď.
Jana
Názor odborníka
Dobrý den, Jano,
jsem rád, že jste se obrátila na naši poradnu. Píšete o tom, že je pro vás snadnější navázat vztahy se ženami než s muži, o tom, že se v mužské společnosti cítíte nejistá a nesvá.
Určitá míra nejistoty je ve vztazích a v sociálním kontaktu přirozená a zažíváme ji všichni, více či méně vědomě. Zažívají ji často i ti, do kterých bychom to na první ani na druhý pohled neřekli. Myslím, že i kamarádi vašeho přítele. Na druhé straně stojí touha být s lidmi, zažívat blízkost, bavit se, určitá zvědavost atd.
V tom, co píšete, se objevují obě tyto lidské tendence, což je v pořádku, ne? Výzvou pro každého z nás je vybalancovat tyto sklony tak, abychom byli spokojení. U vás jsou potřeby být blíž a zvědavost omezovány přílišnými obavami a chráněním sebe sama. Možná bylo ve vašem životě období, kdy jste se potřebovala chránit a mělo to svůj smysl.
Z čeho tyto obavy pramení? Zkuste je trochu prozkoumat. Možná jste v životě zatím nezískala dostatek podpory ve vašem sebevyjádření. Zkuste si ho dopřát sama. Buďte k sobě laskavá, dovolte si pocity nejistoty jako přirozenou součást vašeho prožívání, ale nenechte se jimi ovládat a omezovat. Buďte s lidmi, kteří vás podporují, užívejte si tu podporu. Myslíte, že by to šlo zkoušet?
Také zkoušet být ve společnosti mužů i přesto, že se cítíte nesvá. Navrhoval bych vám postupně získávat zkušenosti v takových situacích. A pokud to jen trochu půjde, tak si vnitřně fanděte, podporujte samu sebe. Určitě vám doporučuji získávat nové zkušenosti namísto vyhýbání se jim. Může to být někdy obtížné, ale z dlouhodobého pohledu to přinese víc užitku.
Zkuste si všímat toho, co je pro vás na mužské společnosti fajn, co si dovedete užívat. Zkuste na sebe neklást nároky, jaká byste měla být, jak společenská, zábavná atp. Mlčet je někdy lepší, než za každou cenu mluvit.
Píšete o tom, že je pro vás obtížné být především ve skupince kluků. Čím to? Co je pro vás obtížné? Píšete o autoritě, pocitu, že jsou lepší. Kde se to vzalo? Jak je to s mužsko‑ženskou tématikou ve vaší rodině? Napadá mě, že je pro vás možná snadnější vidět kvality druhých než své vlastní. Jaké jsou ty vaše kvality? Zkuste si je pojmenovat, zkuste si jich cenit a přinést je i druhým, nabídnout je.
Můžete se učit od těch holek a žen, které s kluky a muži podle vás být umí. Prostě je pozorujte, oceňujte v duchu jejich schopnosti a kvality. Pomůže to oživit podobné schopnosti ve vás.
Doufám, že vám alespoň některý z mých návrhů sednul a bude užitečný. Přeberte si je sama pro sebe, podle toho, jak vás oslovily nebo naopak neoslovily. A pokud by váš problém byl příliš úporný, tak vám doporučím zkusit navštívit psychologa či psychoterapeuta. Může to opravdu pomoci najít nové možnosti.
Přeji hodně štěstí!
