Dobrý den,
moc se mi líbí vaše stránky a poradna, jejímž prostřednictvím pomáháte čtenářům.
Obracím se na vás s prosbou o radu s mým problémem, který řeším už od období dospívání (nyní je mi 23 let). V situacích, kdy jsem nervózní nebo mě něco vyvede z míry, objeví se mi na obličeji, na krku a v dekoltu velké rudé skvrny. Většinou se mi to stane v situacích, kdy mám promluvit před větším počtem lidí nebo při ústních zkouškách, ale také když se na něco hodně soustředím.
Zkoušela jsem to řešit s pomocí psychologů i antidepresiv, které mi lékařka předepsala poté, co u mě v důsledku trápení se s tímto problémem propukla deprese. Na depresi to naštěstí zabralo, na problém s červenáním ale bohužel ne. Napadlo mě, že trpím sociální fobií a v důsledku toho se mi objevují ty fleky, přitom jsem ale hodně společenská, mám spoustu přátel a ráda se seznamuji s novými lidmi. Předtím, než se u mě problém objevil, mě bavilo vystupování na veřejnosti, chodila jsem na různé recitační soutěže a moderovala jsem i školní akce.
Ani nevím, co mé červenání vlastně odstartovalo. I přesto, že je velmi viditelné, nikdy mě na to nikdo ve zlém neupozorňoval. Stejně mě to velmi trápí, protože když se to přihodí, vypadá to, jako bych měla nějakou alergickou reakci. Mám strach, že mi to v budoucnu bude komplikovat situace, kde jde o dobrou sebeprezentaci (hlavně pracovní pohovor).
Zajímá mě, jak se s tím smířit, když už to nejspíš změnit nedokážu. Děkuji.
T.
Názor odborníka
Dobrý den, milá čtenářko T.,
děkuji za důvěru a cením odvahu se svěřit se svým trápením, byť anonymně, na tak velkém fóru. Při čtení vašeho dotazu mě napadlo, že vám potíž červenání a flíčků (které možná ani nejsou moc vidět) možná i ukázala, že máte vedle sebe docela fajn lidi, kteří nedělají z „komára velblouda“ a nedramatizují maličkosti. Vždycky se s tím však, jak správně tušíte, počítat nedá, možná právě třeba u možného pracovního pohovoru.
Při čtení vašeho příběhu se mi honí hlavou nemálo témat spojená s dospíváním a dospělostí, s motivací a vnímáním smyslu, toho, co děláme. Napadá mě, v čem se změnil ten příběh malé aktivní holčičky, které snad všechno šlo a dosáhla i docela nemalých úspěchů, jako byly účast na soutěžích v recitaci nebo dokonce moderování školní akce? Co je jiné u té dospívající slečny a dnes už vlastně téměř mladé dospělé ženy? Stal se z vás trošku jiný člověk? V čem? Co obě období spojuje a co je odlišuje? Říkám si také, jestli si vybavujete, zda se u vás červenání objevuje vždy, nebo někdy ne? Pokud ano, co je jiné na situacích, kdy se červenání neobjevuje?
Vzhledem k tomu, že jste už dosud ve snaze pomoci si udělala mnohé, navrhuji zkusit takový experiment: Zkuste si, nejprve na nějakém bezpečném místě, tedy nemusí to být hned na poprvé na veledůležité akci vašeho života, před svým vystoupením či výkonem naplno přát, ať se vám udělá co nejvíce flíčků a skvrn, jako ještě nikdy nikomu předtím. Pak nám zkuste do diskuse napsat, co následovalo.
Také určitě stojí za to zkusit si najít nějakého psychoterapeuta nebo psychoterapeutku a začít se zabývat sebou a svými tématy.
Přeji vám, ať se vám podaří dostat (minimálně) nazpět ve vaší společenské aktivitě, pokud to chcete, a krásné letní dny.
Stanislava Ševčíková
