Dobrý den.
Chtěla bych prvně říci, že se léčím u psycholožky, ale nezdá se mi, že by mi to nějak pomáhalo. Vše začalo v sedmnácti, kdy jsem trpěla nezájmem rodičů a demonstrativně jsem se „sebepoškodila“ asi sedmdesáti řezy na každou ruku. Navštívila jsem tehdy psychologa a on nezjistil žádný problém. Já jsem se s tím srovnala a život plynul dál.
O rok později jsem si našla přítele, první lásku, kterou jsem bezmezně milovala. Bohužel on mě jen využíval, dopadlo to zle, byla jsem odkopnuta. Od té doby mám velké problémy věřit mužům, věřit, že mě nemají jen na sex.
Problém se sebepoškozováním se vrátil paradoxně v době, kdy zažívám poměrně dost úspěchů. Ale mívám výkyvy nálad, jeden den se vzbudím šťastná, druhý den jsem v depresi. Občas se opíjím a v opilosti se sebepoškozuji. Už jsem se pokusila i o sebevraždu. Začala jsem abstinovat.
Vlastně mi nic nechybí, mám v současnosti přítele, což je můj zřejmě nejzdravější vztah, co jsem kdy měla, ale přesto nejsem šťastná. Bojím se, že o něj přijdu, právě moje dřívější zkušenost mě v tomto směru zničila. Jsem paranoidní a ubírá mi energii se neustále bát o toho člověka, kterého miluji. Jsme spolu asi tři měsíce, což je sice krátká doba, ale zatím nejdelší, co jsem kdy měla.
Už nevím, co mám dělat, trápí mě strach o něj, deprese ze světa, ze sebe samotné, nenávidím svojí osobu.Terapie nepomáhá. Je mi 21 let.
Seraphine
Názor odborníka
Dobrý den, Seraphine,
chtěla bych ocenit odvahu, se kterou si dokážete říci o pomoc, když se cítíte být v nouzi. Píšete o tom, že máte víc potíží, které vás trápí. Nepomáhají vaše sezení s psycholožkou, také sama sobě ubližujete, nyní převážně, když si dáte pár skleniček alkoholu, a také pro vás není jednoduché věřit mužům poté, co vás v osmnácti podle vašich slov váš tehdejší přítel neměl skutečně rád. Je pro vás obtížné věřit, že mužům s vámi nejde pouze o sex.
Těch potíží na jednoho člověka není málo, na druhé straně jste ale také nalezla i některé velmi silné opory v životě, píšete o vašem současném příteli, s nímž vztah trvá sice jen tři měsíce, ale je velmi pevný a krásný. A také si právě v okamžiku naplnění a štěstí uvědomujete, že současné štěstí nemusí vydržet navždy.
Seraphine, z vašeho dopisu vnímám, že vztah s vaším přítelem vám otevřel nové obzory a zdá se, že všechno může být dobré.
Pokusím se probrat všechna vase témata jednotlivě. Píšete, že vám psychologická pomoc nepomáhá. Hovořila jste se svou psycholožkou, že máte pocit, že je terapie na nic? V čem přesně je nepomáhající? Jak by podle vás měla taková sezení vypadat? Co by vám měla přinést? Máte také možnost vyhledat jiného odborníka, třeba na těchto stránkách nebo jinde na internetu. Většina terapeutů má své webové stránky s představením jejich terapeutického přístupu a způsobu práce. Využít můžete jednak klinické psychology, jejichž práce je hrazena z veřejného zdravotního pojištění, nebo psychoterapeuty, jejichž práce je obvykle hrazena přímo, cash.
Dále se zmiňujete o tom, že v obtížných situacích a nyní, když si dáte pár skleniček, máte sklon si ubližovat řezáním. Začalo to tím, že jste v sedmnácti letech silně toužila po zájmu od svých rodičů a tato touha nebyla naplněna, nyní si v opilosti také ubližujete a dokonce jste se pokusila o sebevraždu.
Seraphine, myslím, že na tomto tématu určitě stojí za to pracovat s profesionální pomocí, ať už s vaší psycholožkou nebo s někým jiným. V terapii je možné si uvědomit, jaké jsou to situace, které a proč toto jednání spouštějí a jak se je naučit předvídat a nepodléhat jim. Ne proto, že byste byla aktuálně v ohrožení, ale čistě z preventivních důvodů a z důvodu práce na své dobré a šťastnější budoucnosti. Na těchto webových stránkách naleznete více o tomto tématu a jsou tam uvedeny i kontakty na profesionální pomoc: http://sebeposkozovani.ath.cx/index.php.
Jedním z předpokladů relativně stabilního a spokojeného života je skutečná láska k sobě, která se projevuje láskou ke svému tělu. Dovedeme‑li mít rádi sami sebe, včetně své „tělesné schránky“, umíme pak stejné dávat našim milovaným osobám, ať už je to partner nebo někdo jiný. Možná by stálo zkusit jít i do některých aktivit, které kultivují tělo a pomáhají si ho uvědomovat, např. tance podle vašeho vkusu nebo občas zajít na masáž. Kdybyste měla chuť si k tématu něco přečíst, doporučuji knihu E. Smitha – Tělo v psychoterapii.
Zmiňujete se také o výkyvech nálad, jednou se probudíte šťastná a někdy v depresi. Je skvělé, že se probouzíte šťastná a je fajn si takové okamžiky zapamatovat. Souvisí nějak s aktuálními prožitky nebo jde o štěstí bezdůvodné, „jen tak“? Určitě bych posilovala všechny možnosti, jak stavy štěstí (čistě, bez alkoholu) podržet a prodloužit.
Seraphine, také jste se zmínila o obavě, že vás muži mohou využívat pouze na sex. Psala jste o pěkném vztahu s vaším současným partnerem. Opět, je to téma do terapie, na tomto místě není možné toho napsat více. S partnerem je možné pracovat na vzájemné důvěře, která je pro partnerský život nezbytná. Prozatím položím jen otázku – které situace ve vás vyvolávají tento pocit, že mužům nemůžete důvěřovat? Můžete důvěřovat svému otci? Rodičům obecně? Kamarádkám? A je možné udělat něco pro to, aby se vzájemná důvěra posílila?
Chtěla bych bych vám popřát, ať se brzy stabilizujete vy i vaše pocity, a přeji rozvoj do hlubokého košatého vztahu ve vašem partnerském životě. Opora partnera a obecně blízkých lidí, např. přátel, v obtížných životních situacích, které člověka mnohdy potkávají, je vždy jedna z nejdůležitějších a nemůže ji nic nahradit.
Seraphine, přeji co nejkrásnější čas bez výkyvů a příležitostí si ubližovat, s příležitostmi k lepšímu životu třeba s partnerem, který, jak z vašeho dopisu zaznívá, vám přináší naplnění.
Pomohl vám článek?
