Jsme spolu s partnerkou deset let, v posledním přibližně roce a půl se bohužel dostáváme do rozepří ohledně našeho vztahu. Respektive se mi od partnerky dostává výčitek, že se k ní chovám povýšeně, mluvím s ní jako s „blbcem“ a podobné výrazy. Netvrdím, že některé spory nejsou mojí vinou, myslím si však, že tento problém je zásadní, protože se vrací stále zpět.
Vyzkoušel jsem několik způsobů, jak při výměně názorů s partnerkou mluvit a komunikovat, a bohužel už nevím, kudy kam. Po pročtení několika článků zde na webu se obávám, že její reakce pramení z velké části z malého sebevědomí. Mám proto dotaz, zda je nějaký způsob, jakým jí můžu já sebevědomí dlouhodobě dodat a dodávat? Co dělat, aby jí sebevědomí postupně stoupalo a zůstalo na zdravé úrovni? Na našem vztahu mi velmi záleží, chci za něj bojovat a abychom byli oba šťastní.
Tomáš, 37 let
Názor odborníka
Děkuji za důvěru a za dotaz, Tomáši. Z vašeho dopisu je patrné, že vám na vztahu záleží a hledáte, jak porozumět tomu, co se děje. Po deseti letech soužití se s přítelkyní dobře znáte, víte, jak ten druhý reaguje, a máte za sebou společnou historii, která vás spojuje (a současně také zatěžuje).
V dlouhodobých vztazích se někdy stává, že po letech relativní stability začne do popředí vstupovat více kritiky, která může být přímá a zjevná, ale také skrytá a vyjádřená třeba jen tónem nebo drobnými jízlivými poznámkami.
Dynamika vztahu
Melanie Klein, psychoanalytička takzvaných objektních vztahů, popsala již před mnoha lety, že v našich vztazích oscilujeme mezi chvílemi, kdy partnera dokážeme vnímat v jeho celistvosti, tedy s jeho dobrými i chybujícími stránkami, a mezi okamžiky, kdy převáží vnímání toho, co bolí, a dobrý obraz se (na čas) rozpadne. Zdá se, že právě tuto citlivost nyní s partnerkou prožíváte, a proto se mohou objevovat opakované výtky, že s ní mluvíte povýšeně.
Je pochopitelné, že hledáte vysvětlení v jejím sebevědomí, protože vnímáte, že vás obviňuje z něčeho, co zjevně nemáte v úmyslu. Jenže vztah je vždy propletencem dvou vnitřních (a obvykle komplikovaných) světů.
- Ona může mít pocit, že je dlouhodobě shazovaná.
- Vy se cítíte nespravedlivě obviňován.
- Oba pak reagujete obranně, což vytváří kruh, ze kterého bývá těžké vystoupit.
Troufnu si tvrdit, že sebevědomí se neposiluje tím, že by jeden partner druhému stále něco dokazoval, ale spíše pomocí opakovaného setkávání se zkušeností, že náš hlas je slyšen a naše pocity mají hodnotu, i když se na věci díváme rozdílně.
Mohlo by vás zajímat
Citlivé téma
Zdálo by se, že vysoká citlivost je pro milostný život výhodou. Proč to tak úplně …
Přečíst článekZájem a respekt
Možná by stálo za úvahu, abyste méně hledal techniku, jak jí sebevědomí dodat, a více přemýšlel o tom, jak zaléváte vaši „vztahovou zahrádku“. Jinak se totiž může stát, že nechtěně vznikne dojem, že vy jste ten, kdo sebevědomí má, a ona je v pozici někoho, komu ho musíte předávat, čímž by mohla vznikat asymetrie mezi vámi.
Pokud však v „zahrádce“ převažují projevy respektu, zájmu a schopnost uznat její emoce a prožitek (i když se s ním logicky ne vždy ztotožňujete), může v ní růst větší bezpečí. Pakliže ovšem přibývá dojem neuznání, půda postupně vysychá a partnerka může mít silnější potřebu více hájit své místo.
A protože píšete, že podobná dynamika se opakuje už rok a půl, mohlo by být dobré zvážit i párovou terapii (pakliže jste již tuto variantu nezkusili). Někdy se totiž systém obranných vzorců v páru stane příliš rigidním na to, aby se vyjasnil jen mezi čtyřma očima. Přítomnost nestranného třetího, kdo pomůže zpomalit a přeložit to, co oba ve vztahu zažíváte, může přinést nový pohled a pochopení.
Nabídka párové terapie, pokud je podána vstřícně a s respektem, může být i příležitostí zjistit, zda je vaše partnerka připravena o vztah stejně jako vy dál pečovat a hledat nové cesty společně s vámi. Držím vám palce!
Vojtěch Netík
