Náš osmnáctiletý syn se rozhodl zaujmout roli oběti. Domnívám se, že nás tím chce trestat. Vypisovat důvody by bylo obtížné, zdlouhavé (vyčítá věci staré i pět, deset let). Snažili jsme se o nápravu vztahu i prostřednictvím odborníka. Byl u něj jen jednou a další schůzku odmítl s tím, že jsem mu to zprotivila. Komunikace na bolavá témata je velice těžká, občas končí jeho pláčem, občas slovy tak to si asi budu muset něco udělat. Vlastně nás tím vydírá, protože po takových slovech děláme ústupky.
Blíží se maturita. Bude to těžký rok. Chci se zeptat, jak vzniklou situaci můžeme jako rodiče přijmout? Ne se s ní smířit, to snad ani nejde, vnitřně nemůžeme, ale jak s ní žít? Ten jeho destruktivní životní styl – špatně jí, špatně spí, neučí se, veškerý volný čas tráví i hluboko do noci u počítače. A do toho výhrůžky, že si sáhne na život? Nechce spolupracovat, odmítá podané pomocné ruce. Zdá se mi, že se rozhodl žít v roli oběti, a nás tak trestat za všechny křivdy.
Hana, 51 let
Názor odborníka
Milá Hano,
děkuji za váš dotaz. Situaci, kterou popisujete, vnímám jako stresovou a zátěžovou pro celou rodinu. To nikdy není dlouhodobě dobré ani únosné. Určitě je mým prvním doporučením záležitosti řešit, aktivně ovlivňovat a měnit. Vždy je lepší konat než později litovat, že jste se „nechali uvařit v teplé vodě jako žáby“.
Rozhodla jsem se vám odpovědět prakticky ve více obecné rovině, protože situace je komplexní a možnosti odpovědi omezené.
Slova mají důsledky
Vyhrožování sebevraždou berte vážně. Pokud bude syn vyhrožovat, že si něco udělá, zavolejte záchrannou službu nebo ho doprovoďte na krizové centrum. O dalším postupu tak nebudete rozhodovat sami, ale s radou odborníka. Navíc to bude zpráva pro syna, že jeho slova berete vážně a že jejich pronášení má své důsledky.
Pocity jsou reálné
Berte vážně také to, co říká o svých pocitech. Nezpochybňujte, nedávejte protiargumenty, nevymlouvejte mu jeho vnímání reality, zajímejte se o jeho pohled. Nejde o to souhlasit nebo nesouhlasit, jde o to vyslyšet a uznat jeho pohled. To bývá léčivé. Zároveň pro vás náročné, protože je třeba, abyste z pozice rodičů stále dokázali držet hranice, které pokouší.
Mohlo by vás zajímat
Jak se tvoří já
„Výchova kluků a holek? Myslím si, že to není totéž,“ říká psycholožka Mirka Chmelíčková.
Přečíst článekZ hlediska vývojové psychologie je toto normální – dospívající děti potřebují zkoušet, kam až můžou jít, a kde jinde se mají svoje hranice učit než v rodině nebo ve škole. Ale k tomu potřebuje laskavé a pevné rodiče, kteří hranice udrží: například tak, že vytváří tlak na dodržování pravidel a povinností v rodině. Na počítači můžeš být do devíti večer, celkově však maximálně dvě hodiny denně. Pokud to porušíš, další den nebudeš mít počítač vůbec.
I rodiče potřebují oporu
Vyhledejte pomoc pro sebe. Neznám vás, ale podle vašich řádků jako by vám mizelo rodičovské sebevědomí. Jako by vás začal ochromovat strach o jeho život (pochopitelně!), ale strach není dobrý kompas. Vyhledejte rodinného psychoterapeuta. Jejich seznam najdete na stránkách České asociace pro psychoterapii nebo na webu České psychoterapeutické společnosti.
Nezapomínejte se také věnovat svým radostem, koníčkům, přátelům. Váš život není jen trápení se synem. Jistě má více odstínů a rovin a ty je třeba neopomíjet.
Čím spolu žijeme
A kdybych vás měla vedle sebe, zeptala bych se, jak trávíte společně čas? Kolik času týdně strávíte něčím, co vám dělá všem radost? A pokud nic takového není, zajímala bych se, co to bylo v minulosti. Možná můžete na něco navázat – návštěva kina, restaurace, cokoli, co společně vyberete. Izolace u počítače žádný dobrý výhled nenabízí. I tady můžete jako rodiče ovlivňovat situaci a rozhodnout.
Také by mě zajímalo, za co syna chválíte. Zkuste ho třikrát denně za něco ocenit. Jsou chvíle nebo situace, kdy je vám spolu o něco lépe? Představuji si, že 24 hodin denně vám křivdy nevyčítá a nevyhrožuje ubližováním si. Zkuste se zaměřit na to dobré.
Vychovávat děti v období dospívání není jednoduché a nikdy nebylo. Ale už jenom tím, že si píšete o pomoc, mám dobrý důvod věřit, že situaci zvládnete. Nebuďte na to sami a spojte síly s odborníkem.
Držím palce, Tereza
