Jsem v situaci, ze které nevím, jak ven, ale vím už dlouho, že bych to měla změnit. Bydlím ještě s mamkou a brzy mi bude 25 let. Už dlouho cítím, že mi moc nesvědčí s ní být. Jsem v jejích očích pořád malá holka, která nic sama nezvládne, která se bez matky a jejích kolikrát nevyžádaných rad neobejde. Málokdy se spolu bavíme normálně nebo se zasmějeme, je to matka typu generál. Většinou mluví vážně, nadřazeně a jako by se cítila důležitě.
Uvědomila jsem si, že mě nikdy moc dobře neovlivňovala. Neumím si věřit, bojím se, myslím si o sobě, že jsem hloupá, nic nezvládnu… Taky mě mrzí, že je docela zapšklá, spíše negativní, nechce se moc bavit. Když začnu o něčem nadšeně mluvit, má tendenci mě nějakým způsobem utnout. Jako by říkala prosím tě, radši mlč, mluvíš nesmysly. Ale s ostatními se baví jinak. I s mladší ségrou se baví jinak, jako by byla dospělejší než já. Cítím se potom divně, hloupě, odstrčeně, nevím, co si o tom myslet.
Nikdy jsme se moc neobjímaly. Nedávno mi dokonce vyčetla, že já ji nikdy neobejmu, když přijde z práce, ale přitom ona sama mě nikdy neobjímala po školce ani po škole, a to i když jsem si procházela šikanou. Potřebovala bych se od ní odstěhovat, ale bojím se jít sama do bytu a spolubydlení v menším městě a poblíž bude asi hodně těžké najít.
Nemůžu zatím opustit práci a odstěhovat se do většího města. Potřebuju začít žít s lidmi, se kterými by mi bylo dobře a začala bych život vidět z lepšího úhlu, i sebe, ale asi na to mít štěstí nikdy nebudu.
Eva, 24 let
Názor odborníka
Dobrý den, Evo,
to, co doma zažíváte, musí být hodně náročné. Od matky byste chtěla cítit blízkost, přijetí, vlastně jakýkoliv hřejivý kontakt. To se ale neděje. A zrovna k tomu mě napadá plno otázek:
- Je možné o tom s vaší matkou mluvit?
- Dá se s ní navázat kontakt jinak? Třeba přes aktivitu, vaření, procházku, práci?
- Čím to, že s mladší ségrou se baví jinak? Dělá něco jinak mladší ségra? Je tam jiný vztah?
- Byly i světlejší chvíle?
Možná, že na mnoho otázek už odpovědi znáte, ale pro mě jsou to slepá místa. Místa, na kterých jste třeba už byla, snažila jste se odpověď hledat a nenašla. Z vašeho dopisu na mě tak trochu dýchá, že vám mnoho naděje na změnu uvnitř duše nezbývá. Že spíše přemýšlíte, jak ze vztahu s matkou ven – de facto, jak se s matkou rozejít. Nicméně mnoho otázek od vás nezaznívá. To, co slyším, co mi vyznívá, je: Potřebuji ven. Potřebuji pryč. Tady mě to zraňuje a bolí.
A věřte mi, Evo, že ke mně přichází mnoho lidí, kteří tak nějak vědí, že potřebují ze vztahu pryč. Z partnerského, mateřského, otcovského, příbuzenského. Vědí, že jim druhý ubližuje. Že zkusili, co mohli. Vzepřít se, nebo naopak dělat vše, jak se má. Upozadit se, splynout nebo si naopak dělat svůj prostor. Hádat se, souhlasit, bezbřeze milovat. Jenže nějak nic nefungovalo.
A mohu se jen domýšlet, že něco podobného se děje i u vás. Že jste na pokraji sil a že víte. Víte, co máte udělat, víte, co potřebujete. Víte, že musíte pryč. A možná to není navždy. Možná každý vztah má svůj čas, proces, křivku. Možná musíte být dál, abyste si mohly být blíž. Možná, že vaše matka též musí dostat prostor, aby mohla projevit to, co k vám cítí. Možná…
Mohlo by vás zajímat
Bolest dětství
Váš život může být lepší. Můžete cítit víc lásky a naděje. Změna je možná.
Přečíst článekVáš věk je velmi důležitý z hlediska budování vlastního vztahu, identity a případné rodiny. Oddělení je nezbytné. Jen je ideální, pokud se můžeme odtrhnout, budovat své vlastní hnízdo, ale současně mít možnost vracet se do bezpečí. Do hřejivé náruče, kterou nám naši rodiče, nejbližší pečující osoby, mají poskytnout.
U vás se to neděje. Z milionu možných důvodů, které se teď můžu jen domnívat. O to těžší startovací pozici máte. O to statečnější jste. Je možné, že s vaší matkou nic nehne, ale vy můžete mnoho. Až bude správný čas a až budete cítit, že potřeba „žít svůj život“ je silnější než být společně, uděláte ten krok.
Evo, přeji vám mnoho sil. V těžkých životních situacích potřebujeme mnoho podpory. Od blízkých, kamarádů, terapeuta, psychologa. Od někoho, kdo tam pro vás bude. Možná to není a nebude matka, ale třeba blízká teta, otec, nebo právě mladší ségra, blízká kamarádka. Možná někdo jiný vás povzbudí, objeme a podpoří v tom, co potřebujete a musíte udělat. Možná to je právě odvaha, kterou potřebujete po kouskách posbírat, a možná právě o tom jsou vaše odstavce: Vím, co je třeba, jen nevím kdy, jak a kolik sil mi to vezme.
A právě pro tyto chvíle potřebujete ošetřit vaše zdroje, které vám pomohou něco těžkého překlenout. A možná už teď víte, co (kdo) vám dodává odvahu, sílu, energii, víru v dobrý konec. Věřím, že situace s matkou dokážou vyčerpat, připravit o důvěru v sebe. Vnést pochybnosti, kdo vlastně jste, co dokážete, co umíte, v čem jste dobrá, chytrá, přínosná. Ale možná, že ve vašem okolí je někdo, kdo ve vás zahlédl a vidí zcela něco jiného. Pokud ano, je dobré se o takového člověka na chvíli opřít.
Evo, z celé své duše vám přeji, abyste se nenechala vaší matkou přesvědčit, že jste k ničemu nebo že nejste dobrý člověk. Ačkoliv vás neznám, věřím, že každý v něčem dobrý je. Že každý je nějak krásný. A někdy vskutku potřebujeme opustit prostředí, kde říkají opak.
Držím vám palce!
Aneta
