Nový audiobook: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Půjčil jsem příteli: Povím vám, jak nepřijít o peníze i o kamaráda.

22. 11. 2012

Dobrý den,

čím dál více mě začíná fascinovat neochota vracet peníze, pokud si půjčíte od přátel. Sám mám taky zkušenost, slyšel jsem bezpočet příběhů a přijde mi to jako velice častý problém.

Všechny případy jsou náramně podobné, napřed těžká situace lidí, co většinou neumí s penězi vyjít. Přijde prosba a půjčka od známého a následně vždy ty samé výčitky a obhajoba, že jejich věřitelé jsou nenažranci, sobci, co toho mají moc, citové vydírání a celková neochota cokoli splatit, i když ty peníze by na to byly.

Velice by mě zajímal psychologický pohled na tento fenomén: člověk někomu pomůže, půjčí mu – na rozdíl od lichvářu bezúročně – a pak chce jen peníze zpět. Odkud se bere ta neochota peníze vracet, ta nenávist vůči člověku, co pomohl příteli? Navíc často jde o opravdu směšné částky.

Děkuji

Michal

Názor odborníka


Vítejte do klubu, Michale. Podivné, často paradoxní zákonitosti v chování lidí mě fascinují stejně jako vás. Je to tak, půjčit blízkému člověku často znamená přijít nejen o peníze, ale také o přítele. Nabízím vám vysvětlení a přidám pár nevyžádaných rad.

Ti, co peníze půjčují, mají lepší paměť než ti, co mají peníze vrátit. To říkal Benjamin Franklin, jeho portrét znáte ze stodolarových bankovek. Jeho slova jsou ale jen půlka pravdy. Klamy, sebeklamy a posuny ve vnímání reality totiž vstupují do hry na obou stranách – v hlavě dlužníka i v hlavě věřitele.

Odkud se tedy bere neochota peníze vracet? Odpověď vás možná překvapí: na problém často aktivně zadělává ten, kdo peníze půjčil. Podle průzkumů (G. Loewenstein, L. Dezsová) totiž

  • 85 procent dlužníků nepochybuje o tom, že peníze vrátí

  • 35 procent věřitelů si myslí, že poskytnuté peníze ještě někdy uvidí.

Ta čísla mnohé napovídají.

V hlavě dlužníka

Vžijte se do situace dlužníka. Dejte tomu pár vteřin, než budete číst dál. Představte si, že jste ve svízelné situaci a přijali jste půjčku od kamaráda. Dlužíte mu – a život jde dál. Máte?

Ten vývoj není tak nepochopitelný: Považujete se – jak jinak – za férového člověka. Nevrátit příteli půjčené peníze by vás ani nenapadlo. Ale protože se nestal zázrak a vy stále nemáte nadbytek, abyste dluh bezbolestně smázl nebo důsledně dodržoval termíny domluvených splátek, váš mozek si začíná pohrávat s uloženými daty a hledat pohodlnější realitu: Peníze v každém případě vrátím, ale teď bohužel ještě nemůžu. Koneckonců úplně přesně jsme termín splacení přece neurčili.

Co se mezitím odehrává na druhé straně?

První odložení splátky spouští „samonasírací“ režim v mysli poskytovatele půjčky. I když se zpočátku ovládá, dříve či později dá najevo své obavy. V lepším případě o nich mluví přímo s dlužníkem, v horším případě se se svými problémy svěřuje společným kamarádům. Je to přirozené. Těžko můžeme chtít po takto znepokojeném a na citlivém místě zasaženém člověku (Pomohl jsem kamarádovi!), aby v sobě pochybnosti dusil.

K čemu to vede, už tušíte. Ale ono je to nakonec celkem jedno. I kdyby byl věřitel sebevíc disciplinovaný, i kdyby nežvanil ani nenaznačoval, podobné falešné ochranné mechanismy se začnou rozjíždět i v hlavě dlužníka. Vraťte se do jeho role: Máte matnou představu, co přítel, jemuž dlužíte, prožívá. Předpokládáte, že vás nejspíš začne pomlouvat, že o vás bude špatně smýšlet.

Obvinění, ať už přímo vyřčené nebo jen vytušené, že nevrátíte příteli půjčené peníze, se vás také dotýká na velmi citlivém místě: Přítel si o vás myslí nebo o vás dokonce tvrdí, že nejste fér, že nejste slušný člověk. Že jste lump, co si půjčil od kamaráda a odmítá mu peníze vrátit. A to prosím jen proto, že momentálně ještě nejste – samozřejmě nikoli vlastním zaviněním – finančně v pohodě.

Vaše mysl dál maká na budování nové, pro vás přijatelnější verze:

  • Tahle půjčka nic nevyřešila, neměl jsem přistupovat na nabídku (!) kamaráda, že mi půjčí peníze.

  • Dokud jsem dlužil dopravnímu podniku a u rodičů zvonili exkutoři, měl jsem aspoň možnost se s nimi dohodnout, nikdo mi nebodal kudly do zad.

  • Ty peníze samozřejmě vrátím, ale rozhodně ne teď. Po pravdě, zasloužil by si, abych mu je nevrátil vůbec.

Ve svém dotazu o konkrétní radu nežádáte, ale k případné diskusi nabízím mé vlastní zásady a doporučení pro čtenáře, kteří nemají téma půjčování peněz mezi přáteli a příbuznými vyřešené.

Rozhodněte se, že peníze prostě nepůjčujete

Když nás druhý žádá o půjčení peněz, myslíme si, že odmítnutí by mohlo ohrozit nebo nějak poškodit naše přátelství. Ve skutečnosti je rozhodnutí nepůjčit pro budoucnost vztahu mnohem příznivější varianta než žádosti vyhovět. V naprosté většině případů.

  • Vaše peníze totiž většinou problémy druhého nevyřeší, jen řešení odkládají. Jeden finanční závazek nahrazuje jiný.

  • Pravděpodobnost vzniku výše popsaného začarovaného kruhu je vysoká. Příliš vysoká.

  • Prostoru pro vyhrocení nedorozumění ve vašem nově navázaném vztahu věřitel – dlužník je příliš mnoho. Nepřijatelně mnoho.

Když pevným hlasem řeknete „Nezlob se, ale peníze ze zásady nikdy nepůjčuji“ a ustojíte v tomto duchu další naléhání, váš přítel bude vaše rozhodnutí při zpětném pohledu plně respektovat. Ti moudřejší je dokonce ocení.

Nezapomínejte, že to je ten druhý, kdo se rozhodl pokoušet váš vztah. Jak říká stará moudrost: Než požádáte přítele o půjčku, rozhodněte se, jestli víc potřebujete jeho, nebo jeho peníze.

Místo půjčky poskytněte dar

Pokud vám vaše svědomí a intuice říká, že přišel čas druhému opravdu pomoci, přeložte si pro sebe (!) jeho žádost o půjčku jako prosbu o dar. Máte-li tu možnost, peníze mu dejte – a odepište je.

Pokud vám je vrátí, budete jen mile překvapeni. Pokud ne, buďte velkorysí a o své pomoci uvažujte důsledně v pojmech psychologie darů: pomohli jste, a za to vám náleží příjemný pocit, dobré emoce. Nezkažte si to uštěpačnými poznámkami, nikdy se k tomu nevracejte, buďte v tom důslední. Stačí málo a jste oběma nohama v obvyklém konfliktu: dlužník může vaši šlechetnost snadno začít interpretovat jako záludnost či neupřímnost.

Neostýchejte se navrhnout sepsání smlouvy

Potíž s půjčkami mezi přáteli spočívá také v tom, že se podmínky obvykle domlouvají ústně. Je nám „blbé“ chtít od kamaráda nebo příbuzného podepsaný papír, přece si věříme! Nebuďte blbí. Ústní dohoda je živnou půdou pro všechny výše zmíněné hrátky s fakty. V momentě, kdy druhý chce vaše peníze, máte plné právo určit svá pravidla. Budoucí dlužník naopak nemá žádné právo (a v tu chvíli ani zájem) je zpochybňovat.

Když už tedy do půjčky jdete, ale peníze byste přeci jen rádi dostali zpátky, řekněte stejně pevným hlasem, jakým jsem vám doporučoval říci „Ne“, větu v tomto smyslu: „Dobře, mám možnost ti teď pomoci, pojďme si sepsat podmínky, za jakých ti peníze půjčím a za jakých mi je vrátíš.“

Dohodněte se na termínech a klidně druhého nechte formulovat znění jednoduché smlouvy. Jak má taková dohoda vypadat najdete na internetu.

Buďte připraveni

Buďte na všechny tyto varianty připraveni. Vaše sebejistota a rozhodnost je velmi důležitým faktorem, který celý proces ovlivňuje a může předurčit postoje a chování člověka, na němž vám záleží. Vaše nejistota, slabost a všelijaké kroucení mu může ublížit víc než přímočaré odmítnutí nebo tvrdé nastavení podmínek.

Je i na vás, jestli připustíte, aby se váš blízký pošpinil tím, že nesplatí dluh příteli. Je to na vašem správném rozhodnutí: Když půjčovat nechcete, nepůjčujte. Když chcete pomoci, vyjasněte si, proč to děláte, a udělejte to podle svých pravidel. A nikdy, nikdy, nikdy nepůjčujte peníze, které budete sami potřebovat.

Diskuse 0

Jan Majer

Šéfredaktor a vydavatel Psychologie.cz

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.