Dobrý den,
ráda bych se vás zeptala na názor. Jak poznám, jestli jsem závislá na alkoholu? Sama u sebe sebekriticky uznávám, že asi dost piju. Je mi 31 let, jsem žena, vysokoškolsky vzdělaná, mám pro ženu celkem náročnou stresující práci ve větším městě. Práce mě ale baví a naplňuje.
Denně vypiji každý večer lahev vína (někdy o něco více) a jednou za týden chodím s přáteli na cca 4 piva. Ale stále si myslím, že nejsem závislá. Jen mi to prostě hrozně moc chutná :-) Skoro si neumím představit večer, kdy si neotevřu lahev a nedám si nohy na stůl večer u televize.
Špatně mi ráno z alkoholu nebývá, protože vypiji takové množství, abych nebyla opilá a cítila se dobře. Jen příjemně vyklidněná. Fyzicky mi alkohol nechybí, ale asi psychicky ano. Dokážu s ním lépe relaxovat. Přes den mě ani nenapadne dát si někde alkohol, ale večer mám na to hroznou chuť. Zdravotní problémy nemám, prostě mě to jen baví, je to příjemné a nechci se vína nikdy vzdát. Neumím si představit, že bych se léčila a zbytek života se nedotkla skleničky vína.
Myslíte si, že bych se nad tím měla zamyslet a něco s tím dělat? Myslíte si, že bych měla hned běžet za doktory a nechat se zavřít do léčebny a poté být doživotní abstinent? Někdy mi připadá, že když člověk trochu pravidelně pije alkohol, hned odborníci tvrdí, že je alkoholik a měl by to okamžitě radikálně řešit, jinak „do toho spadne“ a „upije se k smrti“ nebo prostě „špatně dopadne“.
Děkuji vám za názor.
Estiva
Názor odborníka
Dobrý den, Estivo,
myslím, že celkem jednoduchá odpověď na vaši otázku by byla – vyzkoušejte si měsíc abstinovat. Vůbec nepijte. Půjde to?
Vezměte to jako experiment, ze kterého se toho o sobě můžete hodně dozvědět. Pozorujte, kdy se dostaví chuť na alkohol. Jak na to reaguje tělo? Máte nějaké průvodní znaky? Jak na to reagujete psychicky? Co se vám honí hlavou za myšlenky? Jaké máte pocity? Z tohoto experimentu si sama upřímně zkuste udělat závěr.
Z toho, co píšete, se mně osobně ale zdá, že se na alkohol spoléháte, a to denodenně. Vypijete láhev vína a nic vám to nedělá? To máte celkem slušnou toleranci. Nad tím už bych se taky zamyslela.
Zkrátka a dobře, věřila bych tomu, že jste nám nenapsala jen tak. Zřejmě někde tušíte, že je čas se tím začít zabývat. Můžete buď sama, nebo zajít na psychoterapii a tam to probrat.
Přeji hodně pravdivosti ve vašem pátrání.
Leona Dyrehauge
