Dobrý den,
je to už pár měsíců, co randím současně se dvěma muži.
Je mi 28 let, chtěla bych už se pomalu usadit, založit rodinu, žít a zemřít po boku jednoho muže. Nemůžu se však stále rozhodnout, který z těch dvou by to měl být. Oba mi totiž přijdou jako „ten pravý“ – jsou hodní, chytří, rodinné typy, s dobrým zázemím.
Už mě ale ubíjí ten stres z toho, že jim lžu, podvádím je za jejich zády s tím druhým, že nedokážu ani jednomu z nich věnovat svou plnou pozornost a city… Přitom opravdu nedokážu říct, kterého z nich mám radši, jejich klady a nedostatky jsou zhruba vyrovnané.
Nevím, co mám dělat. Nedokážu už myslet na nic jiného a většinu času se utápím ve výčitkách. Mám nutkání rozejít se s oběma a být sama, ale bojím se, že bych toho pak krutě litovala a už bych si nedokázala najít nikoho, jako jsou oni. Zároveň se však bojím toho, že když zůstanu jen s jedním, bude mě to stále táhnout k tomu druhému… Poradíte?
Didy
Názor odborníka
Dobrý cen, Didi,
díky za upřímnost a sdílení vašeho příběhu. Zdá se, že dle vašeho vyprávění jste připravena na vážnější vztah. Chcete se usadit a založit rodinu. Chcete žít po boku jednoho muže. Muže, kterým si budete jistá, že je to ten pravý. To je docela normální postoj.
Zároveň se dá předpokládat, že kdyby byl jeden ze dvou zmíněných mužů ten pravý, předpokládám, že byste to poznala. Jde však o to, že v současné době nevěnujete ani jednomu z nich svoji plnou pozornost. Nejste ani v jednom vztahu naplno. Nedokážete tedy ani naplno projevit své city a je otázkou, nakolik v tom city vůbec jsou. Myslíte si, že opravdu víte, jaké by to bylo, kdybyste byla jen s jedním? Jak moc vztah s jedním mužem ovlivňuje váš vztah s tím druhým? A naopak? Máte opravdu informace na to se správně rozhodnout? A je to vůbec možné? Kladu si také otázku, kam by se poděly vaše výčitky a lži, kdybyste se nakonec pro jednoho rozhodla? Je možné pak začít žít plnohodnotný vztah? Je možné začít o začátku a vše co bylo zapomenout?
Napadá mne, že nikdy dopředu nevíme, kdo je pro nás ten vhodný, nejvhodnější partner. Nikdo to nedokáže předem říci. Zároveň jsme svědky spousty nezdařených vztahů, které na počátku vypadaly tak ideálně. Když někdo do vztahu jde, obvykle chce věřit tomu, že je to ten pravý, ta pravá. Jde o to, že vliv na výsledek máme my sami. Je jen na nás, co a kolik toho do vztahu investujeme. Jak moc dokážeme spolu vztah budovat a přitom zůstat sami sebou. To bývá těžké a někdy bolestivé. Přesto je to možné.
Chci tím říct, že nikdy nevíte, koho potkáte a s kým se rozhodnete do vztahu na celý život vstoupit. Vlastně mám dojem, že znáte dobré řešení vaší situace. Píšete o něm. Máte nutkání rozejít se s oběma a být sama. Obvykle jsou naše pocity dobrými rádci. Poslechněte je. Buďte sama se sebou nějaký čas. To že poodstoupíte, a dáte si pauzu, vám umožní podívat se na to z jiného úhlu. A hlavně, uleví se vám. Pokud máte s jedním s těch mužů být, přijdete na to.
PS: Jak víte, že ten „pravý“ pro vás má být hodný, chytrý, rodinný typ a dobře zajištěný? Vážně to stačí? :-)
Hodně štěstí!
Kateřina Vrtělová
