S partnerem žijeme ve společné domácnosti. Sestěhovali jsme se teprve před měsícem a já tento poslední měsíc uvažuji nad rozchodem. Seznámili jsme se online na seznamce, kde jsem se ho ještě před první schůzkou ptala, jak to má se setkáváním a popíjením s přáteli. Psal mi, že se s nimi setká jen občas na posezení u piva. Nyní zjišťuji, že na toto téma narážíme.
Myslím, že problém je také v tom, že moje maminka po otcově sebevraždě začala hodně pít a to bylo něco, co jsem prožívala celé dětství. Zřejmě mám odpor k alkoholu. Dvakrát jsem se s jeho partou přátel setkala a působí na mě jako lidé, kterým stačí se opít a žádný jiný smysl pro ně život nemá. Je mi to opravdu nepříjemné a pokaždé, když se partner zmíní o tom, že s nimi opět někam půjde, je mi úzko a cítím nevolnost.
O všem jsem s ním komunikovala, ale nelze se z jeho strany domluvit na žádném kompromisu. Řekl mi, že ty lidi má rád. Žádné jiné koníčky jako sport nebo nějaký seberozvoj nemá. Ví, jaký mám vztah k alkoholu, a stejně si před pár dny domů koupil láhev vodky, kterou si poslední dny ředí každý večer s džusem. Bohužel mi vadí i malé množství alkoholu.
V žádném případě mu nechci nic zakazovat nebo ho omezovat, a tak přemýšlím nad rozchodem, případně prozatím pokračování ve vztahu, ale každý ve vlastním bytě. Na druhou stranu ho mám velmi ráda, komunikujeme spolu úplně o všem a většinou vše kromě tohoto tématu vyřešíme. Jak se k tomu mám postavit?
Andrea, 24 let
Názor odborníka
Zdravím vás, Andreo,
děkuji za dotaz a cením si vaší odvahy svěřit se s osobním příběhem. Na úvod chci zmínit, že nejsem párový terapeut, díky mému profesnímu zaměření vám ale mohu nabídnout odborný pohled na návykové chování. Ačkoliv bych ráda, není v mých silách jednoduše zodpovědět vaši otázku, zda se rozejít, nebo dát vztahu šanci. Nicméně věřím, že můj text alespoň trochu napomůže, abyste se zamyslela nad vaší vlastní odpovědí.
Píšete o svém partnerském vztahu, ve kterém vám vadí zejména partnerovo chování spojené s užíváním alkoholu. Zmiňujete, že na začátku vztahu vám partner řekl, že jeho vztah k alkoholu je jiný, než se nyní zdá být. Při seznamování se mnohdy snažíme ukazovat druhému v lepším světle a po sestěhování vyjde mnoho našich neduhů najednou najevo. Když jsme spolu většinu času, hůře se skrývá, že máme s něčím potíže, že s něčím uvnitř bojujeme. Možná obdobné rozčarování nyní zažíváte.
Vím velmi málo o partnerově návykovém chování, nicméně popíjení vodky po večerech doma se nejeví jako známka zdravého postoje k alkoholu. Rozumím tedy vašim pocitům.
Citlivé téma
Znepokojení blízcí mívají tendenci požadovat odstranění nežádoucího závislostního chování stylem „tak už to prostě nedělej, nepij“. Pokud by však dotyčný ze dne na den pít přestal, je možné, že by v jeho životě vznikla velká díra spolu s intenzivním pocitem prázdnoty.
Pocit to může být nesmírně zdrcující, mnohdy daleko více než škodlivé dopady závislostního chování. Nezřídka se proto děje, že člověk sice zkusí abstinovat, ale záhy se k návykovému chování vrátí.
Proto je vhodné závislostní chování nahradit jiným, zdravějším a udržitelnějším. Nikoliv však stylem místo cigarety si dej mrkev. Bývá to delší a složitější proces. Návyková látka, potažmo návykové chování, zaujímá v životě daného člověka důležité a zdánlivě nenahraditelné místo. Místo, které (jak jste hezky zmínila) může souviset s životními hodnotami a postoji.
Moment, kdy jste se partnera ptala, jak to má s popíjením, zde považuji za velmi důležitý. Zdá se, jako byste se snažila zabezpečit. Zjišťovala jste jeho vztah k alkoholu, jelikož pro vás podle zmiňovaných souvislostí s dětstvím představuje citlivé téma. Což ostatně dokazuje i vaše tělo i emoce – úzkost a nevolnost, které jste pocítila.
Je možné, že se tady s partnerem určitým způsobem potkáváte? Že užívání alkoholu nemusí být citlivé téma jen pro vás, ale i pro něj? Psala jste totiž, že nemáte u jiných témat problém vše vyřešit, ale u tohoto z nějakého důvodu kompromis není možný.
Zdá se mi, jako byste se potřebovala obhajovat, že vám i malé množství alkoholu vadí. Vadí vám to, a to je v pořádku. Nepít je normální. V České republice máme jen ohledně pití značně posunutou hranici normality. Spousta lidí pivo a víno za alkohol vůbec nepovažuje a zhruba každý pátý dospělý má s pitím problém. Kdybyste chtěla o tématu vědět více, doporučuji web Alkohol škodí.
Váháte, zda se rozejít, či ve vztahu setrvat ve stávající podobě. Je dobře, že vidíte více než jen tyto dvě možnosti a že se nebojíte nacházet další. Například, že se můžete vrátit o krok zpátky a bydlet každý sám. Jak právě prožíváte, v partnerském vztahu se nám může zobrazovat, co je v nás ještě bolavé. Právě v psychoterapii je prostor se těmto bolavým místům věnovat. Buď každý sám, nebo společně.
Přeju vám, Andreo, hodně sil, ať se nakonec rozhodnete jakkoliv.
Lucie
