Šéfová si zvyšuje kredit u akcionářů tím, že si vymýšlí problémy. Před rokem byla výkonnou ředitelkou naší firmy jmenovaná milá, sympatická mladá manažerka. S kolegy jsme s touto volbou byli spokojeni, teď ale s překvapením zjišťujeme, že s ní asi není po psychické stránce všechno v pořádku. Již několikrát se na nejvyšších místech řešily neexistující problémy, jeden z akcionářů například nyní osobně domlouval kolegovi, aby se usmířil se svou podřízenou, že paní ředitelka takové žabomyší války nemůže donekonečna rovnat. Přitom šlo o nesmysl, žádný spor neexistuje. Zároveň si paní ředitelka přivedla do firmy už dva své přátele s tím, že jde o krizové manažery – ovšem krize, které mají řešit, jsou opět falešné. Paní ředitelka si mírně řečeno pohrála s čísly a vytvořila „krizi“ v úseku, kam chtěla svého člověka. Kolega, který se hlasitě ozval, už ve firmě není. Otázek mám několik: Je to, co předvádí, manažerská dovednost, nebo obyčejná lumpárna, nebo její problém v hlavě? Ona totiž patrně věří, že vše, co dělá, je čisté a správné. Často mluví třeba o tom, že cokoli neférového se člověku vrátí a že to platí i v podnikání. Za druhé, jak na tyto situace reagovat? S kolegy jsme se shodli, že budem držet ústa a krok, ale je to frustrující. Ředitelka má plnou důvěru akcionářů, údajně dostala i nabídku na podíl ve firmě, o čemž se ostatním ani nezdá.
Vladimír
Názor odborníka
Nejprve mi, Vladimíre, dovolte poděkovat vám za to, že jste se o svůj příběh rozhodl podělit s ostatními čtenáři.
Na otázku, zda se ze strany vaší nadřízené jedná o „obyčejnou lumpárnu“, nebo zda je důvodem osobnostní porucha, nelze na dálku s určitostí dost dobře odpovědět. Může se jednat o obojí.
Nadřízená s poruchou osobnosti
Skutečně existuje jistá porucha jménem „narcistická porucha osobnosti“, která se jeví jako jedna z možných hypotéz. Je charakteristická mimo jiné přeceňováním a zdůrazňováním vlastního významu a důležitosti, zviditelňováním sebe sama a svých schopností a snahou potvrdit svou výjimečnost. Lidé s narcistickou poruchou osobnosti mají často sklon k odtrženosti od reality. Žijí ve světě polopravd a fantazií o vlastní důležitosti. A většinou jsou velmi citliví na kritiku své osoby, která tento obraz narušuje.
Člověk s narcistickou poruchou osobnosti si může představovat neexistující hrozby a krize, které úspěšně „překonává“, a podporovat tím (sebe)obraz o své výjimečnosti a nepostradatelnosti. Zda je toto ale případ vaší ředitelky, vám jen na základě dopisu potvrdit ani vyvrátit nedokážu.
Ať už je ale příčina popsaného jednání jakákoliv, na situaci samotné ani na vašich pocitech z ní to pravděpodobně nic nezmění. Proto se raději zaměřme na možnosti, jak se s tím vypořádat.
Jestliže první reakce – držet ústa a krok – ve vás vyvolává pocit frustrace, přijde mi důležité, abyste si dokázal odpovědět na otázku, proč jste se tak rozhodl. A zda důvod, proč jste to udělal, stojí za špatný pocit, který tato volba přináší?
Domýšlím se, že důvodem asi byl strach z toho, že skončíte jako kolega a „budete odejit“. Ohradit se proti jednání výkonné ředitelky by znamenalo riskovat práci a nejistota spojená se ztrátou zaměstnání – to je velký strašák. Bylo‑li tomu skutečně tak, chápu, proč jste se rozhodl, jak jste se rozhodl. Ale to jsou jen moje domněnky, vaše důvody mohly být zcela jiné. Bohužel, v dotazu se o nich nezmiňujete.
Další důležitou otázkou je, zda máte na výběr. A jaké jsou možnosti, jak se v dané situaci zachovat.
Pro a proti
Já zde uvádím jen tři, ale vás určitě napadnou i jiné:
- zachovat status quo a dál „držet ústa a krok“
- ohradit se proti jednání ředitelky a snažit se situaci uvnitř firmy otevřeně řešit
- začít si hledat jinou práci a odejít
Jak zvolit tu správnou možnost? Navrhuji vám následující cvičení: Sepište si tyto možnosti i všechny další, jež vás napadnou, a napište si ke každé všechny pocity, které ve vás představa té které varianty vyvolává. Nespěchejte. Poté připojte i seznam všech pro a proti, která vás napadnou. Pak už zbývá „jen“ si vybrat. Vím, nemusí to být snadné.
Zapojte do rozhodování své pocity
Pokud se v rozhodovacím procesu zaseknete, doporučuji tento postup: Pojmenujte si jednotlivé možnosti, mezi nimiž váháte, jednoduchými hesly. Heslo pro každou možnost si napište na samostatný kus papíru. Umístěte dvě hesla na podlahu alespoň tři metry od sebe tak, abyste mezi nimi mohli přecházet. V cestě by vám neměl vadit žádný kus nábytku. Postavte se doprostřed, podívejte se na obě možnosti a sledujte své pocity.
Ke které straně vás to táhne víc? Co se stane když uděláte krok jedním směrem? Jak se cítíte teď? Kde je místo na spojnici obou možností, kde se cítíte nejlíp? Tato technika pomáhá zapojit do procesu rozhodování pocity. To ale neznamená, že je musíte slepě poslechnout – vaše pocity vám dávají nějakou informaci, stejně jako váš rozum. Jste to vy, kdo rozhodne, jestli podle toho budete jednat, nebo ne.
Jak dosáhnout svého?
Rozhodnout se, CO chci, je jedna věc. Vědět, JAK toho dosáhnout, je ale věc úplně jiná. Volba vhodných prostředků je pro dosažení cíle stejně důležitá jako rozhodnutí samotné. To platí dvojnásob u těch voleb, u nichž hrozí riziko vzniku konfliktu (např. varianta, kdybyste se rozhodl otevřeně vystoupit proti jednání své nadřízené).
Pokud se necítíte dost silný a odolný na otevřený spor, podobnou variantu si pořádně rozmyslete. Je to psychicky velmi náročné a vyžaduje to dobrou strategickou přípravu. Plán by měl počítat s nejhoršími možnými eventualitami a předjímat jejich řešení. Jak se říká – je dobré být připraven na nejhorší a doufat v to nejlepší.
Často je ale lepší se takové situaci vyhnout a raději než tuhý boj s vedením zvolit třeba změnu zaměstnavatele. Přeji vám hodně úspěchů při zvládání této i jiných obtížných životních situací. Ke čtení vám doporučuji knihu Marie Vágnerové Psychopatologie pro pomáhající profese. Třetí, rozšířené a přepracovaní vydání vyšlo v roce 2004 v Portálu.
