Dobrý den,
má prosba o radu se týká mé mladší sestry, která je nejchytřejší dívkou ze třídy.
Chodí do páté třídy, a jak už to děti dělají, vypuzují ji svými nemístnými poznámkami z kolektivu. Co je horší, shazuje ji i její dvojče, na které bohužel tolik inteligence nezbylo. Dle vyprávění se však mezi spolužáky chová jinak než doma, zdá se mi, že když jsou samy, drží pospolu jako sestry.
Škola je pro ni důležitá a baví ji, toužila jít na osmileté gymnázium, kde by si jistě našla podobně smýšlející přátele, ale kvůli dojíždění rodiče chtějí, aby zůstala na základní škole, kterou má blíže. Nakonec i ona souhlasila.
Já si v jejím věku procházela něčím podobným, ale jsem toho názoru, že jsem si o takové zacházení od spolužáků říkala sama svojí úzkostí a nekomunikativní povahou. Neměla jsem v lásce je a snad ani samu sebe. To se mi ale nezdá jako ten samý důvod nepříjemností mé sestry.
Nechci, aby si procházela tím samým, co já, ráda bych to podchytila už v zárodku, aby měla příjemnější dětství. Se stejným kolektivem ji čeká ještě několik let a pokud se budou rozdíly mezi dvojčaty věkem ještě zvětšovat, ráda bych, aby se alespoň chápaly a s úctou zacházely jedna s druhou.
Za odpověď velice děkuji.
Petra
Názor odborníka
Milá Petro,
předně chci ocenit, že se zajímáte a že se snažíte pomoci. Jistě už to je pro vaši sestru oporou.
Shazování a vypuzování z kolektivu, jak chování spolužáků ke své sestře popisujete, spadá pod pojem šikana. Budu tedy hovořit o šikaně. Sestru, o niž máte starost, budu nazývat „sestra“ a její dvojče „sestra‑dvojče“.
Z právního hlediska vám musím říci, že řešení šikany je zodpovědností školy a rodičů. Právě oni, jakožto zákonní zástupci vaší sestry, by měli školu navštívit a situaci řešit. Pokud jste plnoletá, mohou vás k tomu ovšem zplnomocnit.
Svou odpověď rozdělím na dvě části: Co můžete udělat vy a Co by měli udělat vaši rodiče. Pokud jste plnoletá a získáte zmocnění, může se vás osobně týkat i druhá část. Pokud ne, můžete dát rodičům informace.
Co můžete udělat vy
Vaši pomoc vidím zejména v podpoře vaší sestry. V počátečních stádiích šikany si někdy dokáže pomoci oběť sama. A mě napadá: Umí se vaše sestra ohradit? Ví, že může? Ví jak? Ví, na koho se může (má) v případě problémů ve škole obrátit? Možná ji můžete informovat a podpořit právě v těchto znalostech a dovednostech.
Řekněte své sestře, že nikdo nemá právo se k ní chovat urážlivým způsobem. Ujistěte ji, že má ve vás oporu, že jí chcete pomoci.
Zeptejte se jí, zda má důvěru ve svou třídní učitelku (učitele), zda se jí (mu) svěřila. Zjistěte, zda ví, kdy a kam může zajít za výchovným poradcem (poradkyní) či metodikem prevence. Případně, zda škola má svého školního psychologa.
Možná můžete sestře říci i o své zkušenosti, o tom, jak jste se v jejím věku cítila, co vám pomohlo a jak na to hledíte nyní. Co byste nyní udělala jinak, kdybyste se mohla vrátit v čase.
Pokud je součástí tlaku spolužáků i kyberšikana (urážlivé maily / SMS zprávy / informace na sociálních sítích), můžete sestře pomoci s jejich uložením jakožto důkazního materiálu.
Svou sestru též můžete doprovodit, bude‑li si přát, třeba za třídní učitelkou (učitelem). Někdy je těžké se svěřit / požádat o pomoc, a mít někoho blízkého s sebou může dodat odvahu.
Dalším polem vaší možné pomoci je působení na sestru‑dvojče. I když na ni „tolik inteligence nezbylo“, pravděpodobně je schopná pochopit, že shazovačné poznámky bolí a od sestry dvojnásob. Lze se ptát, proč to sestra‑dvojče dělá: snaží se zalíbit spolužákům? Bojí se, aby nebyla vyloučena z kolektivu společně se sestrou? Může v tom být doma potlačovaná nevraživost k sestře / závist, že je chytřejší?
Sdělila bych sestře‑dvojčeti, že se mi její chování nelíbí / je „nepřijatelné“. Rozhovor bych ovšem vedla primárně na rovině „chceme společně pomoci naší sestře“, nikoli na rovině výčitek. Snažte se o pochopení obou sester. Možná i sestra‑dvojče potřebuje pomoci, třeba v tom, aby se nebála vyloučení z kolektivu společně se svou sestrou, či aby se necítila jako „horší, protože méně chytrá“. Každá dívka je jiná, svá, má jiné schopnosti. Jistě je možné i sestru‑dvojče za něco ocenit.
Dále mě napadá: Vědí vaši rodiče o situaci vaší sestry? Měli by vědět a měli by řešit. Pokud jsou zde nedostatky, můžete pomoci s jejich informováním. Tuším, že to nemusí být lehké a v duchu se ptám, jak to asi bylo, když jste vy byla v sestřině věku, zda se o vás zajímali? Zda vám pomohli…? To nyní již nezměníme, pokud však před lety nebylo vše ideální, můžeme se pokusit, aby nyní „zafungovali“ lépe. A to už se dostávám ke druhé části.
Co by měli udělat rodiče
Vše, co jsem napsala v předchozí části.
Navíc by měli řešit šikanu ve škole. Návštěva školy je rozhodně na místě. Děje‑li se šikana na půdě školy, je škola zodpovědná za řešení. Jako první se doporučuje obracet se na třídního učitele, pokud ten šikanu dostatečně neřeší, tak na výchovného poradce, metodika prevence či ředitele školy.
Učitel/výchovný poradce může hovořit s jednotlivými žáky, se skupinou žáků či s celou třídou, dle uvážení. Může řešit problém s rodiči žáků.
Pokud se nedaří, existují další postupy a možnosti, já však v tuto chvíli doufám, že již nebudou potřeba. Případně naleznete další informace například na www.sikana.org.
K jednání ve škole mě v souvislosti s vašimi možnostmi napadá, že i bez plné moci či jako neplnoletá můžete školu navštívit. Nemáte však takové postavení, jako rodiče a teoreticky se s vámi moc nemusí bavit.
Využívejte celý web.
PředplatnéNa závěr vás chci ještě jednou ocenit za váš zájem a snahu. Je to důležité, protože neřešená šikana se může prohlubovat a oběť si její následky nese životem hodně dlouho – dost možná tušíte, o čem mluvím.
Přeji vám, ať se situace brzy zlepší a vaše sestra prožívá ve škole samé kamarádské vztahy.
Pavla Koucká
