Škola versus ambice: Kdo rozhoduje o tom, co nás baví? Máme na výběr?

Názor odborníka

Dobrý den, Tayde.

Velmi si cením vaší upřímnosti. Není běžné, aby student v šestnácti letech veřejně popsal své pocity. Je vidět, že vám nechybí odvaha. Svou otevřeností můžete pomoci i svým vrstevníkům nebo jejich rodičům, které trápí podobné problémy u svých dětí, a proto vám za ni děkuji.

Dospívání mění mozek

Svým dotazem nebo vlastně prosbou jste otevřel hned dvě velmi zajímavá témata. Začnu od toho alarmujícího. Zmiňujete se o depresi a pocitech prázdnosti, píšete, že nevíte, co máte dělat. Takové pocity jsou běžné, říkají nové vědecké poznatky, a týkají se právě vašeho věku. Nejen že vaše tělo prodělává fyzickou proměnu chlapce v muže, ale podle neurovědců se překotně vyvíjí i váš „sociální“ mozek.

Co to znamená? Nově se propojují jednotlivé části mozku, které se využívají k porozumění ostatním. Patří sem rozeznávání výrazu tváře, gest a celkové řeči těla, vytváření předpokladů, co si ostatní myslí nebo cítí, co hodlají udělat a jak je třeba se s nimi domlouvat. Abych byla úplně konkrétní, mozek se učí vyhodnocovat VIDITELNÉ a SLYŠITELNÉ chování ostatních.

Chápu, že to může být těžké a někdy i zoufalé období, protože se o příčinách pocitů prázdnoty či depresí u šestnáctiletých nemluví. Ani my dospělí v tom nejsme vzděláni a náhlé změny ve vašem chování můžeme přičítat vzdoru, zhoubnému vlivu okolí, hormonům, drogám atd. Proto hledáte a nacházíte více porozumění u svých vrstevníků, kteří vás za tyto zmatky nesoudí, protože je prožívají stejně.

Ve svém dopise se zmiňujete spíše o svých kamarádech online, a proto bych ráda připomněla, že k rozvoji sociálního mozku je třeba využívat co nejvíce příležitostí k potkávání se s ostatními, k učení sociálního chování (které se na úspěšném uplatnění ve společnosti podílí až z 80%, jen vysoké IQ nestačí).

Vlastně nejde o biflování dat

Druhé téma je obecnější a každý z nás si alespoň jednou musel odpovědět na otázku: „Proč mám dělat něco, co mě nebaví, když můžu dělat něco, co mě baví?“ Na otázku se dá odpovědět I otázkou: A kdo rozhoduje, co nás baví a co nás nebaví? Co myslíte, můžeme si vybrat?

Já sama bych odpověděla: No ano, můžeme, sami si o tom rozhodujeme, ale za každou volbu se platí. Penězi, časem, přátelstvím, ztrátou otevřených příležitostí anebo dokonce i svobody!

Možnosti máme nejméně tři:

1. Dělat si, co chci, a naučit se přijmout plnou odpovědnost za svá rozhodnutí, jakkoli lehkomyslná.

2. Dělat, co chtějí jiní, a vypěstovat si dovednost práce pod nátlakem. Přijímat věci, jak přicházejí, a pasovat se do role oběti, která za nic nemůže, za nic neručí a bojí se vlastních rozhodnutí.

3. Najít si v každé situaci něco pozitivního, objevit v ní příležitost vyrovnat se s povinnostmi, které příjemné nejsou, vypěstovat si dovednost dávat věci do souvislostí, vyhodnocovat jejich význam, stanovovat si priority a hospodařit s volným časem. Vytvořit si motivaci se s překážkami poprat!

Záleží jen na našich životních hodnotách.

A jaké jsou správné životní hodnoty? Každý z nás má jiné, a proto vám jich pro inspiraci nabízím alespoň pár na výběr: Dělat, co mě baví, získat dobré vzdělání, vydělat hodně peněz, být volný jako pták, studovat v zahraničí…

Jen my sami víme, proč děláme to, co děláme, a jak se u toho cítíme. A to v každém věku. Nikdo jiný našim pocitům nemůže rozumět, a proto nám do motivace něco dělat či nedělat jen těžko může mluvit. Právě období, ve kterém se Tayde nacházíte, má velký vliv na váš další přístup k životu, na splnění představ o budoucnosti, na získání sebevědomí, dovednost komunikovat a naplnění touhy uspět. Říká se, co se v mládí naučíš, a kus pravdy na tom bude, se v dospělosti jen těžko dohání. Přeji vám šťastnou volbu ve vašem rozhodování.

Lenka Nováková

Literaturu najdete v seriálu psychologie.cz Ježek v kleci, zvláště doporučuji první část článku:

http://psychologie.cz/tymovy‑koucink‑jako‑reseni‑pro‑dospivajici/

http://psychologie.cz/budoucnost‑uceni‑komunikace/.