Dobrý den, je mi 16 a studuji gymnázium v bilingvní sekci. Jsem momentálně v prvním roční…
25. 4. 2012
Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.
Dobrý den,
je mi 16 a studuji gymnázium v bilingvní sekci. Jsem momentálně v prvním ročníku a máme předměty ve španělštině. Mezi můj hlavní problém patří motivace k učení. Je to opravdu specifické, protože denně trávím několik hodin učením se cizích jazyků ‑ angličtiny a čínštiny (dívám se na filmy, čtu knihy, bavím se se zahraničními kamarády, překládám si písničky, dělám jazykové online programy atd.).
Toto mě velmi naplňuje a dělám to s láskou, bohužel ke škole takový vstřícný přístup nemám a školu zvládám hlavně díky mé inteligenci, která je na vyšší úrovni. Ale trojkám se nevyhnu a někdy to dopadá ještě hůře. Zajímám se také o psychologii a filozofii. Tyto věci mě neskutečně zajímají, protože bych chtěl pochopit lidskou mysl. Jediné, co mě opravdu trápí, je ta škola. Nedokážu se přinutit k učení, je to jednak nezajímavé a druhak naprosto nezábavné.
V hodinách si většinou dělám svoje věci (čtu tento web nebo teď jsem začal číst Steve Jobse v angličtině). Také mě občas zachvátí deprese, že v sobě cítím prázdno a naprosto nevím, co mám dělat. Například po špatné známce.
Nejradši bych střední školu přeskočil a hned se vrhnul na vysokou někde v zahraničí. Někdy se snažím učit a dostanu dobrou známku, ale pak si řeknu – na co? Na co se učit věci, které člověku k ničemu nejsou. Tímto bych chtěl poprosit o radu odborníka, který by mi sdělil názor na můj život. Je trochu zmatený, vím to.
Děkuji.
Tayde
Dobrý den, Tayde.
Velmi si cením vaší upřímnosti. Není běžné, aby student v šestnácti letech veřejně popsal své pocity. Je vidět, že vám nechybí odvaha. Svou otevřeností můžete pomoci i svým vrstevníkům nebo jejich rodičům, které trápí podobné problémy u svých dětí, a proto vám za ni děkuji.
Svým dotazem nebo vlastně prosbou jste otevřel hned dvě velmi zajímavá témata. Začnu od toho alarmujícího. Zmiňujete se o depresi a pocitech prázdnosti, píšete, že nevíte, co máte dělat. Takové pocity jsou běžné, říkají nové vědecké poznatky, a týkají se právě vašeho věku. Nejen že vaše tělo prodělává fyzickou proměnu chlapce v muže, ale podle neurovědců se překotně vyvíjí i váš „sociální“ mozek.
Co to znamená? Nově se propojují jednotlivé části mozku, které se využívají k porozumění ostatním. Patří sem rozeznávání výrazu tváře, gest a celkové řeči těla, vytváření předpokladů, co si ostatní myslí nebo cítí, co hodlají udělat a jak je třeba se s nimi domlouvat. Abych byla úplně konkrétní, mozek se učí vyhodnocovat VIDITELNÉ a SLYŠITELNÉ chování ostatních.
Chápu, že to může být těžké a někdy i zoufalé období, protože se o příčinách pocitů prázdnoty či depresí u šestnáctiletých nemluví. Ani my dospělí v tom nejsme vzděláni a náhlé změny ve vašem chování můžeme přičítat vzdoru, zhoubnému vlivu okolí, hormonům, drogám atd. Proto hledáte a nacházíte více porozumění u svých vrstevníků, kteří vás za tyto zmatky nesoudí, protože je prožívají stejně.
Ve svém dopise se zmiňujete spíše o svých kamarádech online, a proto bych ráda připomněla, že k rozvoji sociálního mozku je třeba využívat co nejvíce příležitostí k potkávání se s ostatními, k učení sociálního chování (které se na úspěšném uplatnění ve společnosti podílí až z 80%, jen vysoké IQ nestačí).
Druhé téma je obecnější a každý z nás si alespoň jednou musel odpovědět na otázku: „Proč mám dělat něco, co mě nebaví, když můžu dělat něco, co mě baví?“ Na otázku se dá odpovědět I otázkou: A kdo rozhoduje, co nás baví a co nás nebaví? Co myslíte, můžeme si vybrat?
Já sama bych odpověděla: No ano, můžeme, sami si o tom rozhodujeme, ale za každou volbu se platí. Penězi, časem, přátelstvím, ztrátou otevřených příležitostí anebo dokonce i svobody!
Možnosti máme nejméně tři:
Dělat si, co chci, a naučit se přijmout plnou odpovědnost za svá rozhodnutí, jakkoli lehkomyslná.
Dělat, co chtějí jiní, a vypěstovat si dovednost práce pod nátlakem. Přijímat věci, jak přicházejí, a pasovat se do role oběti, která za nic nemůže, za nic neručí a bojí se vlastních rozhodnutí.
Najít si v každé situaci něco pozitivního, objevit v ní příležitost vyrovnat se s povinnostmi, které příjemné nejsou, vypěstovat si dovednost dávat věci do souvislostí, vyhodnocovat jejich význam, stanovovat si priority a hospodařit s volným časem. Vytvořit si motivaci se s překážkami poprat!
Záleží jen na našich životních hodnotách.
A jaké jsou správné životní hodnoty? Každý z nás má jiné, a proto vám jich pro inspiraci nabízím alespoň pár na výběr: Dělat, co mě baví, získat dobré vzdělání, vydělat hodně peněz, být volný jako pták, studovat v zahraničí…
Jen my sami víme, proč děláme to, co děláme, a jak se u toho cítíme. A to v každém věku. Nikdo jiný našim pocitům nemůže rozumět, a proto nám do motivace něco dělat či nedělat jen těžko může mluvit. Právě období, ve kterém se Tayde nacházíte, má velký vliv na váš další přístup k životu, na splnění představ o budoucnosti, na získání sebevědomí, dovednost komunikovat a naplnění touhy uspět. Říká se, co se v mládí naučíš, a kus pravdy na tom bude, se v dospělosti jen těžko dohání. Přeji vám šťastnou volbu ve vašem rozhodování.
Lenka Nováková
Literaturu najdete v seriálu psychologie.cz Ježek v kleci, zvláště doporučuji první část článku:
Využívejte celý web.
Předplatnéhttp://psychologie.cz/tymovy‑koucink‑jako‑reseni‑pro‑dospivajici/
Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.