Dobrý den,
je mi 16 a studuji gymnázium v bilingvní sekci. Jsem momentálně v prvním ročníku a máme předměty ve španělštině. Mezi můj hlavní problém patří motivace k učení. Je to opravdu specifické, protože denně trávím několik hodin učením se cizích jazyků ‑ angličtiny a čínštiny (dívám se na filmy, čtu knihy, bavím se se zahraničními kamarády, překládám si písničky, dělám jazykové online programy atd.).
Toto mě velmi naplňuje a dělám to s láskou, bohužel ke škole takový vstřícný přístup nemám a školu zvládám hlavně díky mé inteligenci, která je na vyšší úrovni. Ale trojkám se nevyhnu a někdy to dopadá ještě hůře. Zajímám se také o psychologii a filozofii. Tyto věci mě neskutečně zajímají, protože bych chtěl pochopit lidskou mysl. Jediné, co mě opravdu trápí, je ta škola. Nedokážu se přinutit k učení, je to jednak nezajímavé a druhak naprosto nezábavné.
V hodinách si většinou dělám svoje věci (čtu tento web nebo teď jsem začal číst Steve Jobse v angličtině). Také mě občas zachvátí deprese, že v sobě cítím prázdno a naprosto nevím, co mám dělat. Například po špatné známce.
Nejradši bych střední školu přeskočil a hned se vrhnul na vysokou někde v zahraničí. Někdy se snažím učit a dostanu dobrou známku, ale pak si řeknu – na co? Na co se učit věci, které člověku k ničemu nejsou. Tímto bych chtěl poprosit o radu odborníka, který by mi sdělil názor na můj život. Je trochu zmatený, vím to.
Děkuji.
Tayde
Názor odborníka
Dobrý den, Tayde.
Velmi si cením vaší upřímnosti. Není běžné, aby student v šestnácti letech veřejně popsal své pocity. Je vidět, že vám nechybí odvaha. Svou otevřeností můžete pomoci i svým vrstevníkům nebo jejich rodičům, které trápí podobné problémy u svých dětí, a proto vám za ni děkuji.
Dospívání mění mozek
Svým dotazem nebo vlastně prosbou jste otevřel hned dvě velmi zajímavá témata. Začnu od toho alarmujícího. Zmiňujete se o depresi a pocitech prázdnosti, píšete, že nevíte, co máte dělat. Takové pocity jsou běžné, říkají nové vědecké poznatky, a týkají se právě vašeho věku. Nejen že vaše tělo prodělává fyzickou proměnu chlapce v muže, ale podle neurovědců se překotně vyvíjí i váš „sociální“ mozek.
Co to znamená? Nově se propojují jednotlivé části mozku, které se využívají k porozumění ostatním. Patří sem rozeznávání výrazu tváře, gest a celkové řeči těla, vytváření předpokladů, co si ostatní myslí nebo cítí, co hodlají udělat a jak je třeba se s nimi domlouvat. Abych byla úplně konkrétní, mozek se učí vyhodnocovat VIDITELNÉ a SLYŠITELNÉ chování ostatních.
Chápu, že to může být těžké a někdy i zoufalé období, protože se o příčinách pocitů prázdnoty či depresí u šestnáctiletých nemluví. Ani my dospělí v tom nejsme vzděláni a náhlé změny ve vašem chování můžeme přičítat vzdoru, zhoubnému vlivu okolí, hormonům, drogám atd. Proto hledáte a nacházíte více porozumění u svých vrstevníků, kteří vás za tyto zmatky nesoudí, protože je prožívají stejně.
Ve svém dopise se zmiňujete spíše o svých kamarádech online, a proto bych ráda připomněla, že k rozvoji sociálního mozku je třeba využívat co nejvíce příležitostí k potkávání se s ostatními, k učení sociálního chování (které se na úspěšném uplatnění ve společnosti podílí až z 80%, jen vysoké IQ nestačí).
Vlastně nejde o biflování dat
Druhé téma je obecnější a každý z nás si alespoň jednou musel odpovědět na otázku: „Proč mám dělat něco, co mě nebaví, když můžu dělat něco, co mě baví?“ Na otázku se dá odpovědět I otázkou: A kdo rozhoduje, co nás baví a co nás nebaví? Co myslíte, můžeme si vybrat?
Já sama bych odpověděla: No ano, můžeme, sami si o tom rozhodujeme, ale za každou volbu se platí. Penězi, časem, přátelstvím, ztrátou otevřených příležitostí anebo dokonce i svobody!
Možnosti máme nejméně tři:
-
Dělat si, co chci, a naučit se přijmout plnou odpovědnost za svá rozhodnutí, jakkoli lehkomyslná.
-
Dělat, co chtějí jiní, a vypěstovat si dovednost práce pod nátlakem. Přijímat věci, jak přicházejí, a pasovat se do role oběti, která za nic nemůže, za nic neručí a bojí se vlastních rozhodnutí.
-
Najít si v každé situaci něco pozitivního, objevit v ní příležitost vyrovnat se s povinnostmi, které příjemné nejsou, vypěstovat si dovednost dávat věci do souvislostí, vyhodnocovat jejich význam, stanovovat si priority a hospodařit s volným časem. Vytvořit si motivaci se s překážkami poprat!
Záleží jen na našich životních hodnotách.
A jaké jsou správné životní hodnoty? Každý z nás má jiné, a proto vám jich pro inspiraci nabízím alespoň pár na výběr: Dělat, co mě baví, získat dobré vzdělání, vydělat hodně peněz, být volný jako pták, studovat v zahraničí…
Jen my sami víme, proč děláme to, co děláme, a jak se u toho cítíme. A to v každém věku. Nikdo jiný našim pocitům nemůže rozumět, a proto nám do motivace něco dělat či nedělat jen těžko může mluvit. Právě období, ve kterém se Tayde nacházíte, má velký vliv na váš další přístup k životu, na splnění představ o budoucnosti, na získání sebevědomí, dovednost komunikovat a naplnění touhy uspět. Říká se, co se v mládí naučíš, a kus pravdy na tom bude, se v dospělosti jen těžko dohání. Přeji vám šťastnou volbu ve vašem rozhodování.
Lenka Nováková
Literaturu najdete v seriálu psychologie.cz Ježek v kleci, zvláště doporučuji první část článku:
Využívejte celý web.
Předplatnéhttp://psychologie.cz/tymovy‑koucink‑jako‑reseni‑pro‑dospivajici/
http://psychologie.cz/budoucnost‑uceni‑komunikace/.
