Potřebovala bych radu ohledně mého vztahu s o čtyři roky mladší sestrou, se kterou to občas není snadné. Nerada komunikuje – obecně je dost introvertní a do sebe uzavřená, a kdybych občas nějaký kontakt neiniciovala já, žily bychom vedle sebe jako dva cizinci v jedné domácnosti. S nechutí komunikovat se u ní pojí špatné vyjadřovací schopnosti a přehnaná podezíravost a distanc.
Když za ní občas jen tak přijdu a zeptám se jí, co dělá, bývá její reakce ve smyslu Ty se nudíš, viď? nebo Nic, i když vidím, že něco dělá, ale nechce to se mnou sdílet. Často bývá podrážděná, negativistická. A ještě jedna vlastnost, jež vycházení s ní moc neusnadňuje – pamatuje si křivdy, které pak zpětně vytahuje, i když se daná věc již neopakovala, nebo jsem se za ni omluvila. Také jí velmi záleží na tom, abychom obě dostávaly všeho stejně, aby to bylo „fér“.
Jednu dobu například srovnávala, kolik oblečení koupila máma v obchodě mně a kolik jí. Přitom ona si jen nebyla schopná vybrat, přestože jsme těch obchodů obešly víc, mamka jí chtěla něco koupit. Když u mě viděla nějakou novou věc, kterou jsem si sama koupila, hned se zajímala, kdo to platil, jestli já, nebo rodiče, a kolik to stálo. Vůbec mi ani třeba neřekla, jestli se jí ta věc líbí… Už jsme s ní probírali, ať se tak nestará, kolik daná věc stojí, že pokud se jí líbí a využije ji, že jí to rodiče koupí (opravdu to nebylo nijak drahé, vzhledem k věci adekvátní), ale v jejích očích, s jejím kapesným tomu bylo jinak.
Aktuálně bazíruje na spravedlivém rozdělování jídla a práce. Ona pomáhá bez řečí, jen pokud ji mamka uklidní, že taky s něčím pomůžu. A taky mě hlídá, abych náhodou nesnědla víc, než by si ona představovala. Jídla je u nás dost, ale pokud se jedná o její oblíbené jídlo, je jako umanutá, aby se spravedlivě rozdělilo, aby nebyla ošizena, i když nám rodiče vždy měřili stejně. Jak se k takovému chování stavět?
Pavla, 20 let
Názor odborníka
Dobrý den, Pavlo,
děkuji za důvěru, s níž jste se na nás obrátila. Z vašeho dotazu čtu, že vám dělá starost sestra. Píšete o vašem vztahu s ní, kdy je pro vás náročné navázat kontakt a možná i bližší vztah. Dále popisujete, jak je pro sestru důležitá spravedlnost mezi vámi, kterou si sestra ověřuje.
Rozumím, že vás vztah se sestrou a její chování trápí – čtu z toho, že máte starost i přímo o ni. Zároveň zmiňujete, že jste se tuto věc pokoušela řešit i s rodiči. Chápu, že celá situace může být i dost náročná. Je skvělé, že se ji pokoušíte řešit a vyhledáváte nějaký druh pomoci.
Na základě informací, které jste nám zaslala, se těžko dává konkrétní rada – mohu vám napsat, co mne k tomu napadá, a to i s tím rizikem, že to nebude zcela přiléhavé.
Z vašeho popisu to na mne působí, že vaše sestra se ve vztahu k vám necítí rovnocenná či doceněná, respektive sama sebe v tomto vztahu tak vnímá. Samotné jí v té situaci nemusí být dobře. Stejně jako vám. Zároveň může i ona cítit bezradnost v hledání řešení.
Z tohoto stavu bych vycházel – přesně to, že jste obě dvě nespokojené se svým sourozeneckým vztahem, bych jí nabídl. Jako popis, například: „Přijde mi, že se ve vztahu se mnou necítíš dobře. Chci ti říct, že to vnímám a trápí mne to a ráda bych to řešila.“ Pokud se na to budete cítit, můžete s ní mluvit i o tom, jak a co prožíváte vy.
Hledání vlastního místa ve světě
Bez hlubší znalosti vaší rodiny mne ještě napadá obecnější poznámka. Pro určitě vývojové období je srovnávání se se světem či lidmi v okolí jakousi normou či snad potřebou. To, že se toto srovnávání děje (včetně hlídání oné spravedlnosti), je vlastně vývojově v pořádku a je potřebné, aby k němu docházelo.
Díky srovnávání si totiž v období dospívání odpovídáme na podstatné otázky typu: Kdo ne/jsem? Jaký chci či nechci být? V čem jsem dobrý a v čem mám nedostatky? Tímto srovnáváním nebo i vymezováním se spoluutváříme vlastní identitu a společenskou roli.
Srovnávání a hlídání spravedlnosti může být také do jisté míry posilováno rodiči, kteří třeba (často v dobré víře) dávají staršího sourozence za vzor ve smyslu koukej, jak to ségra zvládá nebo s tím brácha nikdy neměl problém, a ty máš.
Riziko tohoto srovnávání vnímám v tom, že si je mladší sourozenec může vyložit tak, že si řekne „nikdy nebudu tak dobrá jako ségra“, případně i se závěrem, že když nebude mladší sourozenec stejně dobrý jako ten starší, tak ho nebude okolí přijímat či mít rádo. Takto vnímané srovnávání za jistých okolností může mít důsledky v oblasti sebehodnoty a sebepřijetí. Znovu chci zdůraznit, že nevím, zda je to případ vaší sestry.
Nejde o to, že by samotné srovnávání (i od rodičů) mělo být špatně. Ideální je však toto srovnávání vyvažovat i vyzdvihováním odlišností, které jsou také v pořádku a hodné ocenění, ve smyslu sice ti nejde angličtina jako ségře, ale v matematice jsi borec. Každému jde něco jiného a je to v pořádku.
V principu jde o to, aby dospívající uměl přijmout, že je třeba v něčem jiný či horší a v něčem zase lepší, a zároveň aby si byl vědom, že tyto rozdíly samy o sobě neznamenají, že je on sám lepší nebo horší člověk. Takto se může naučit vědět, jaká jsou ta jeho silná či slabá místa, a přijímat sama sebe takového, jaký je.
Napadá mne, že je celou vaší situaci možné konkrétně probrat telefonicky na některé krizové lince či terapeutické lince Sluchátko, osobně v poradně pro rodinné a mezilidské vztahy nebo osobně či online v rámci terapeutické podpory (seznam některých zde). Na dané služby se můžete obrátit sama i společně se sestrou.
Přijde mi důležité, že se pokoušíte hledat řešení, a věřím, že v některé z těchto služeb byste ho mohla najít.
Přeji vše dobré,
Michal Kniha
