Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

Stále nespokojený s naším vztahem: Buďte sama sobě dobrou partnerkou.

16. 12. 2014

Dobrý den,

můj problém se netýká ani tak mne, jako mého přítele. Bývali jsme přátelé a po čase to přerostlo v něco víc – a od té doby začal být „jiný“. Když jsme byli kamarádi, byl veselý a působil na lidi bezstarostně a velice pozitivně. Ke svým přátelům se tak chová stále, ale jeho přístup ke mně jako k přítelkyni se velice změnil.

Na vztahy má velice vysoké nároky. Nedokáže se radovat z maličkostí. Když spolu nejsme, často říká, že má deprese – každý okolo něj má šťastný vztah a on jediný má pořád smůlu. Potřebuje, aby bylo vše dokonalé, ať už se to týká výletu/jídla/filmu/dárku. Kolikrát si myslím, jakou mu neudělám radost a vždy mě velice bolí, když vidím, že by si představoval něco „lepšího“.

Mrzí ho, že spolu nebydlíme a že nemá vztah, jaký by si představoval. Nejsem zvyklá jít do všeho po hlavě a tak mu tuhle možnost zatím nemohu nabídnout, tak u něj „bydlím“ aspoň na víkendy. Chce být pro mě panem dokonalým. Dělá ohromné věci, kterých si vážím, ale „normální“ věci nedělá. Je to jako by mi dával vilu a já umírala žízní. Nebere ohledy na moje přání, protože ho vždy napadne něco, co je daleko lepší a promyšlenější.

Jako malý měl dost problémů doma a musel dospět daleko rychleji. Mám pocit, že si to jako dospělý chce vynahradit. Ráda bych mu pomohla, ale nevím jak a bojím se mu říct, aby vyhledal odborníka, protože by vybuchl a to vždy končí špatně. V nitru je velice negativní a smutný člověk. Podle mě je i nemožné, aby měl z něčeho radost… Jak mu mohu pomoci?

zuzuzuzu

Názor odborníka


Milá Zuzuzuzu, 

Váš dopis jsem četla několikrát a nakonec mě napadla vždy stejná otázka. Proboha, kdo pomůže vám?

Zaujalo a zarazilo mě, jak píšete, že v tomto vztahu umíráte žízní, partnera se bojíte, že vybuchne, on potřebuje dokonalé věci, zážitky a zřejmě i dokonalou ženu, jinak je smutný, na terapii se poslat nedá… Ptáte se, jak mu pomoci. Píšete, že ve vrstevnických vztazích se partner chová jinak než ve vztahu intimním. To považuji za běžné. V intimním vztahu obvykle odložíme společenskou masku a ukazujeme svou „pravou tvář“, v případě vašeho partnera frustrované, smutné a nespokojené dítě.

Váš partner, v podobě, v jaké jej líčíte a zřejmě zažíváte vy, potřebuje vlastně ne partnerku, ale ideální matku, která se dokonale přizpůsobí jeho potřebám, přáním a bude obdivovat ohromné a dokonalé věci, které on dělá, a sama svoje přání a potřeby upozadí. Tohle dělají milující matky dětem tak zhruba ve věku do 3 let. A pak si většina matek oddechne, dá dítě zvykat si na společnost do školky a řekne: konečně mohu být zase více sama sebou a brát ohled na svoje přání a potřeby. Ale energii na to, aby se přizpůsobila dítěti a zároveň nezapomněla být sama sebou, bere ideální matka v tomto ideálním případě z podpory a lásky partnera, otce dítěte a často i prarodičů. 

Problém s emočně nenasycenými dospělými je v tom, že emoční sycení se mělo odehrát v minulosti s rodiči, a i kdyby se odehrávalo byť dokonalé emoční sycení nyní v dospělosti, nikdy to není to, co je dlouhodobě uspokojující, protože to pořád je náhražka a správně mělo proběhnout jindy s někým jiným. A rozhodně to nemůže nahrazovat partner/partnerka. Pokud se partner přizpůsobí druhému partnerovi tolik, jako kdyby byl jeho matka a partner dítě ve věku do 3 let, chybí tam právě ta podpora, energie druhého partnera, otce. Proto jste zřejmě tak „žíznivá“. Můžete být ohrožená doplňováním energie pomocí toxických náhražek, např. alkoholu, PC her, telenovel atd. Mnoho lidí tuto situaci prožívá a řeší paralelním mileneckým vztahem, z něhož bere energii pro zůstat ve vztahu.

Myslím si, že partnerovi nejvíce pomůžete tím, když budete sama sobě dobrou partnerkou – když si budete stát za svým, respektovat svoje vlastní potřeby a přání, nenecháte si vnutit to lepší a dokonalejší, když máte chuť na obyčejné a když budete chtít od něj, jako od partnera respekt a nebudete se k němu chovat jako náhradní matka k chudáčkovi, který musel rychle dospět a proto je teď smutný a musí se opatrovat a ochraňovat před smutkem. Ano, ve vztahu se přizpůsobujeme, ale mělo by to být oboustranně vyvážené 

Ráda bych vás připravila na to, že tato pomoc bude vyvolávat konfrontace, možná hádky, ale určitě otázky a diskuze. V těch diskuzích můžete partnera postupně směrovat do terapie, ale bude muset pochopit, že má problém on. Podle vašich náznaků  to pro mě vypadá tak, že má problém respektovat a přiměřeně se přizpůsobit v intimním vztahu. Zatím to podle vašeho líčení vypadá, že partner je ve fázi, kdy za potíže ve vztahu mohou druzí, nebo spíš vy (nejste ideální matka). Nezapomeňte ale, že jej můžete nasměrovat, ale ne změnit, nebo vyléčit svou láskou.

No a v případě, že se nad sebou nezamyslí, zvažujte rozchod. Pokud jste ošklivá, chudá, tikají vám biologické hodiny a partner je hodně bohatý, možná by šlo se zapřít, mít s ním děti a pár let se snažit mu dělat ideální matku, mít prostě dítě navíc, nemít z toho žádné ocenění ani radost a až toho budete mít dost, výhodně se rozvést. Do toho se ale žena snadno zamotá. Na takový vztah potřebuje energii a podporu, často ji bere od milence, méně často od terapeuta. Milenec s sebou nese život s tabu a logistickou náročnost a dlouhodobá terapie je drahá záležitost.

Takže, máte tohle zapotřebí? Kde se ve vás bere pocit, že máte mít za partnera člověka, který je smutný a negativní a sám s tím nechce nic dělat a očekává řešení od vás tím, že se mu přizpůsobíte za cenu vlastního umírání žízní, a přitom by měl být pro vás zdrojem radosti a oporou? Kde jste přišla k tomu, že máte být takhle zatraceně hodná? Vypadá to, že máte s partnerem problém podobný, problém respektovat sebe (na rozdíl od vás má váš partner potíž respektovat druhého) a ve vztahu se přizpůsobit přiměřeně.

Držím vám palce a přeji vetší respekt k sobě sama,

Alena Večeřová Procházková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.