Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Poradna
Foto: Shutterstock.com

Bojím se, že neuniknu: Jak zlomit determinaci?

Nedávno jsme se ve škole učili o determinaci. V překladu to znamená, že člověk zůstane v takov…

Kateřina Novotná 22. 4. 2011

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

Nedávno jsme se ve škole učili o determinaci. V překladu to znamená, že člověk zůstane v takové společenské vrstvě, ve které se narodil. Jelikož je můj otec alkoholik, matka hysterická a labilní, sestra prostitutka, jeden bratr gay a druhý závislý na automatech, mám opravdu strach, že determinaci podlehnu.

Už rok přebývám u své tety a rodiče navštěvuji jen jednou měsíčně. Tolik jsem se těšila, že budu mít naději na normální život. Zlepšila jsem se ve škole a i mé chování nabralo jiný směr. Poslední dobou se mi však hroutí svět. Ztrácím přátele a doma jsem pod tlakem.

Vím, že si za to všechno můžu sama. Dělám mnoho chyb. Jsem sobecká, pyšná a hrozně náladová. Na všechny okolo jsem hnusná a chovám se přesně jako můj otec. Povýšeně a arogantně. Přestože si své chyby uvědomuji, mám hrozný strach, že už se z toho nedostanu.

Někdy přemýšlím o sebevraždě, i když jsem křesťan a vůbec: měla bych být šťastná. Mrzí mě, jak se chovám k lidem okolo. Je vůbec nějaká naděje, že neskončím jako moje rodina? Předem děkuji za odpověď.

Abigail

Názor odborníka


Milá Abigail,

děkuji za váš dotaz. Našla jsem v něm spoustu podnětů k přemýšlení a věřím, že mohou i další čtenáři vašeho příběhu. Do jaké míry mě ovlivňuje rodina? Jak o mně vypovídá to, jak se chovají mí rodiče a sourozenci? Či jak se ptáte přímo vy – je vůbec možné žít jinak, než moje rodina, a být někým jiným?

Váš dotaz ve mně vzbudil hlas psychologa, na kterého se obracíte, ale také hlas z mého druhého studijního oboru – filozofie, ve které jsem se setkala i s deterministickými teoriemi, o nichž zřejmě mluvíte. A za třetí hlas člověka, který má svou rodinu a přemýšlí o tom, které věci chce po jednotlivých členech opakovat, a které ne, a jestli se mu daří udržovat si v tom takovou sebereflexi, jako to vidím u vás…

Možná s tím nebudou všichni souhlasit – vlastně jsem si tím dokonce jistá. Já mám ale zkušenost, že se každý může vzepřít tomu, co dostává do vínku, tomu, co se „naučil“ od rodičů a všech dalších lidí, od kterých se kdy co naučil – a i tomu, jak mnoho let žil a jaký byl a co by někdo nazval neměnným. Jen k tomu musí mít dostatečný důvod. Věřím, že člověk může žít úplně jinak, než jeho rodina. A to jak v dobrém, tak i ve špatném slova smyslu.

S obojím se setkávám ve své praxi a právě tam také s tím, že lidé zvládnou takové změny a zvrátí „předurčenost“. Obrátí svůj život úplně naruby tam, kde by byl lícem nějaký deterministický předpoklad nebo předsudek společnosti, že když se člověku v rodině dělo to a ono, bude i on takový a takový… Dokonce si myslím, že to jako lidé děláme častěji, než jak se o tom mluví. A vede mě to k úvahám, jaké příběhy zdůrazňujeme: zda ty, kde někdo pokračuje „ve šlépějích“ někoho jiného ve špatném slova smyslu a kde tedy naplňuje myšlenky determinace, či příběhy, kde někdo dokáže něco jiného. Mám to štěstí být často svědkem těch druhých příběhů. A ty ve mně vypěstovaly silnou důvěru v lidské možnosti a kompetence.

Na vaši otázku tedy odpovídám takto. A chtěla bych také říct, že hodně přemýšlím o tom, jak že se to dá udělat: něco změnit či začít žít jinak. Mám pocit, že vy už jste začala – že spíš píšete o tom, jak pokračovat a možná si v tom důvěřovat. Jednou z velkých inspirací je ve vašem dotazu to, jak pracujete s reflexí sama sebe. Jak jmenujete vlastnosti, které poznáváte i u svého otce. Mít odvahu nalézat u sebe to, co by chtěl člověk měnit, je totiž myslím první velký krok, který vidím, že máte za sebou.

Přeji vám na vaší cestě mnoho úspěchů!

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.