Dobrý den,
jako každá jiná žena i já chci být štíhlá. Je mi dvacet let a mám šestiměsíční dceru. Proto jsem taky chtěla zdokonalit svou postavu, protože jsem po porodu měla nějaké to kilo navíc. Nejdřív jsem přestala úplně jíst, třeba tři dny jsem vůbec nejedla, jen pila kávu a kouřila. Do toho jsem neustále několikrát denně cvičila a používala projímadla na odvodnění.
Jednou jsem se v noci probudila a měla strašné křeče a nucení jít na záchod. Jenže to nešlo. Od té doby jsem přestala projímadlo užívat, ale stálé hladovění mi zůstalo. Už to takhle trvá necelý měsíc. Dnes jsem přišla z města domů a přišel na mě třes.
Myslela jsem, že se vyvrátím nebo mi vybouchne srdce. Už dřív jsem měla problémy se srdečním rytmem. Měla jsem vždy vyšší, 120 za minutu, nižší tlak a stává se mi, že mě polívá studený pot a brní končetiny.
Chtěla bych zase normálně jíst, ale mám obavy z toho, že zase ztloustnu. Prosím o pomoc. Měřím 162 cm a vážím 48 kg. BMI mi ukazuje podváhu.
Renata
Názor odborníka
Milá Renato.
Vážím si vaší odvahy napsat o svém trápení do Příběhů čtenářů. Není snadné čelit svým přáním, když jdou téměř proti sobě. Píšete o svém přání být štíhlá a máte pravdu i v tom, že je hodně žen, které si přejí totéž. Ideály krásy, jaké naše generace zná, jsou štíhlé a někdy až hubené. Na konci svého vyprávění pak píšete o druhém přání: chtěla byste zase normálně jíst. Brání vám v tom obava, že ztloustnete.
Chce se mi říct, že vám v tom rozumím. Často mám chuť nebo potřebu něco udělat – a udělat současně pravý opak. Chtěla bych někam jít, ale také bych chtěla zůstat doma, chtěla bych být vzhůru a zároveň spát. A někdy je to tak, že se ve mně bijí různé mé části: rozum mi říká, že bych měla jít spát, protože budu zítra unavená a tělo už si o spánek také říká. Já přesto zůstanu vzhůru například proto, že nechci přijít o zábavu. Přání zůstat vzhůru do hluboké noci a být současně na druhý den odpočatá je v tu chvíli nesplnitelné.
Když jde jenom o jeden den (tak, jako v mém příkladě), rozhodování je snazší. Zpravidla se můžu zamyslet, co mě na druhý den čeká a podle toho se podřídím tělu s rozumem, nebo naopak svému přání užít si co nejvíc zábavy. Vaše rozhodování o štíhlosti však může být běh na delší trať a je proto o něco složitější.
Píšete o tom, že máte šestiměsíční dcerku. Hubnout jste začala několik měsíců po porodu, po kterém jste nějaké to kilo nabrala. Začala jste intenzivně: nejedla jste několik dní, denně jste několikrát cvičila a užívala jste také projímadla. Hladovíte podle svého dopisu doteď, ale projímadla jste přestala užívat ve chvíli, kdy si o to řeklo vaše tělo. Zažila jste nepříjemný a bolestivý stav a rozhodla jste se v tom dále nepokračovat. Nyní jste prožila další intenzivní tělesný stav, který už zřejmě nesouvisí s projímadly. Popisujete třes a pocit, že vám vybuchne srdce, který je pravděpodobně nějak spojený s vašimi dřívějšími srdečními obtížemi. Zároveň jej popisujete v souvislosti s příjmem jídla.
BMI odpovídající vaší hmotnosti a výšce je, jak píšete, dost nízké. V takové situaci se zpravidla stává, že se naše tělo začne projevovat jinak než dosud. Dává nám najevo, že nemá dost zdrojů, protože vynaložená energie je vyšší než její příjem. Tělo spustí krizový režim a začne se připravovat na horší časy. „Vypíná“ systémy, které nejsou nezbytné k našemu přežití, jako jsou například naše reprodukční funkce.
Vyplavuje se nám hodně stresového hormonu – vlastně celý hormonální vesmír uvnitř nás se „přenastaví“. Můžeme cítit velkou únavu, oslabení, neustálý chlad i mdloby. A zejména pokud hubneme úmyslně, může se nám stát ještě jedna zrádná věc: začneme sami sebe vidět trochu zkresleně. Připadáme si tlustší, než jsme. Není tajemství, že se vnímáme jinak, než nás vnímají druzí lidé. V případě, kdy radikálně hubneme, se však rozdíl mezi jejich a našim vnímáním výrazně prohlubuje.
Dovedu si představit, že vás stojí mnoho sil udržet si stávající hmotnost. Péče o miminko si vyžaduje nasazení a odepřít si ve chvílích vyčerpání rychlé zdroje energie chce pevnou vůli. Za tu bych vás ráda ocenila. A současně mě napadá, že naše vlastní pevná vůle hraje někdy proti nám.
Na závěr svého příběhu prosíte o pomoc. Přemýšlím, jak bych vám mohla být užitečná – a ráda bych vám něco nabídla. Několik otázek jako inspiraci. Je hodně lidské, že v sobě máme protikladné touhy a bojujeme sami se sebou. A současně může být užitečné prozkoumat, kde tyto touhy pramení.
Jaké jsou to důvody, které způsobují, že byste chtěla začít zase jíst? Kdy vás napadá, že by to bylo dobré? A co se stane, když si představíte, že byste začala?
Jaké jsou to naopak důvody, proč hubnete? Co pro vás štíhlost znamená? Kdy se ve vás přání být štíhlá ozývá?
Jak se ve svém těle cítíte, když zavřete oči a budete se na něj chvíli soustředit? Máte dost síly udělat to, co máte chuť udělat? A jaká jste, když jste štíhlá? Co vám štíhlost umožňuje a co naopak znemožňuje?
Kdybyste se měla stát Renatou, jejímž jediným přáním je být štíhlá, co byste dělala? A co by dělala Renata, jejímž jediným přáním je být zdravá? Silná? Bezstarostná? Oblíbená? Veselá? Pokud budete mít chuť a najdete si na to čas, můžete takto vedle sebe stavět nejrůznější Renaty, které vás napadnou a zkoumat, co vás k tomu napadá.
Využívejte celý web.
PředplatnéMoc vám přeji, aby se před vámi otevřela nějaká nová cesta nebo způsob, jak se se svým trápením vyrovnat – aby se vám povedlo najít odpověď na otázku, co by dělala Renata, jejímž jediným přáním je být sama sebou.
Pokud byste měla chuť své objevování s někým sdílet, může vám pomoct seznam našich odborníků na stránkách Psychologie.cz. Tam (ale i jinde) snad najdete kontakt na vhodného psychoterapeuta ve svém oko
lí. Ester
Pomohl vám článek?
