Můj příběh asi nebude jediný,
mám šestnáctiletého syna, který od září loňského roku chodí na střední školu. Po měsíci se u něj začaly objevovat zdravotní potíže. Všechna vyšetření, která absolvoval, jsou negativní. Přijde mi, že vždy, když přijde všední den, je nemocný, jinak ne.
Po půl roce mi sdělil, že se mu tam nechce chodit. Raději by volil individuální docházku. Ale není schopen mi říci proč.
Školu si vybral sám a těšil se na ni. Když ho nutím tam chodit, tak má opět zdravotní problémy např. zvrací, má průjem, bolesti hlavy i zvýšenou teplotu.
Napadla mě i varianta šikany, ale tvrdí mi že ne.
Má ještě dvanáctiletou sestru, se kterou si moc nerozumí. Já jsem stále v práci, abych je uživila, protože jsem na ně, od synových šesti let a dceřiných dvou let, sama.
Otec se na jejich výchově nepodílí, ani o ně nejeví zájem.
Nevím si už rady. Netuším co dělám špatně. Poraďte mi prosím.
Děkuji předem
Eliška
Názor odborníka
Dobrý den, Eliško,
díky za váš dotaz. Oceňuji, že se snažíte pomoci synovi, o to více, že celá situace pro vás musí být náročná – jste na výchovu vašich dětí sama, musíte hodně pracovat. Teď přemýšlíte, co byste mohla udělat pro to, aby syn začal normálně chodit do školy, dokonce se ptáte, co děláte špatně. Myslím si, že špatně možná neděláte vůbec nic, že otázka by mohla stát spíš tak, co ještě byste mohla udělat pro to, abyste synovi pomohla.
Podle toho, co píšete – synovy zdravotní potíže začaly měsíc po nástupu na střední školu – si myslím, že příčina bude v něčem, co s novou školou souvisí. Napadá mě spousta věcí, které by to mohly být, podobně jako Vás, i mě napadla třeba šikana, nebo „jen“ kolektiv, do kterého syn nezapadl, neoblíbený učitel, přílišná náročnost školy… Možností je spousta.
Co se ale za nechutí chodit do školy skutečně skrývá, to vám může říci jenom syn sám. Radila bych vám proto v první řadě zkusit to přes komunikaci s ním. Řekněte mu, jak vás jeho časté zdravotní problémy související se školou trápí, dejte najevo, že mu chcete pomoci, že ať vám prozradí cokoliv, stále ho budete mít ráda a případné problémy budete řešit spolu s ním. Pokud vám ale neřekne, co se děje, nebudete mu nejspíš schopna tak učinně pomoct, a proto se ho ptáte.
Je možné, že získat synovu důvěru bude vyžadovat více času, píšete, že to, že do školy nechce chodit, vám sdělil až po půl roce. Jak k tomu vůbec došlo? Při jaké příležitosti vám to řekl? Sám od sebe, nebo na vaše naléhání? Zkuste se zamyslet, jestli byste se třeba z tehdejší události nemohla nějak inspirovat.
Při pátrání po tom, co syna ve škole trápí, můžete zkusit i sledovat, jestli jsou dny, kdy se mu do školy chodí lépe, a kdy hůře. Nebo porovnat jeho současné chování s tím, jaké to bylo, když chodil na základní školu. Tam chodil rád a bez problémů, nebo také už nějaké potíže byly? Pokud ano, jak jste je překonali? Jak tráví váš syn volný čas? Je jen doma, nebo chodí ven? Má nějaké přátele, koníčky? Tohle všechno by vám mohlo napovědět, a pokud vás napadne nějaká varianta, můžete se syna na ni zeptat.
Možná už jste o synově docházce do školy diskutovala s jeho třídním učitelem, pokud ne, můžete to zkusit – třeba ho něco napadne. Radila bych vám ale říct synovi o tom, že máte v úmyslu s učitelem mluvit. Kdybyste to udělala za jeho zády, mohla byste narušit důvěru mezi vámi.
Zkuste se také syna ptát, jaké varianty řešení navrhuje on, jak si svou školní docházku představuje. Píšete, že by raději volil individuální docházku – co to přesně znamená? Je tato varianta reálná? Pokud ne, co jiného syn navrhuje, co by chtěl? Dejte mu najevo, že vám záleží i na jeho názoru a na jeho přání, už bude brzy dospělý a docházka do školy bude pak už jen jeho odpovědností. Musí jít ale o návrh, který je ve vašich a jeho možnostech uskutečnit.
Je možné, že překonat synovu nechuť vám prozradit víc o tom, co ho trápí, nebude snadné. Pokud byste na to nestačili sami dva, navrhuji vám využít služeb školní psycholožky v synově škole, a pokud psycholožku nemají, tak se obrátit na pedagogicko‑psychologickou poradnu. Za pomoci odborníka by se mohlo být snazší dobrat se příčin a hlavně řešení vašeho problému.
Držím palce vám i synovi.
